Dinovu roli bych nezvládl

I zahraniční novináři se mohli potrhat. Václav Svěrkoš, muž, jenž zařídil Čechům vítězství v prvním duelu EURO, je v kurzu.

Co se vám po zápase zdálo?
"To už bohužel moc nevím. Byl jsem hodně unavený, protože jsme hned po zápase cestovali sem do Seefeldu, pak jsme si dali večeři a já potom naštěstí bez problémů hned zabral."

A jak je vám nyní?
"Radostné pocity zůstávají, ale na druhou stranu už se musíme koncentrovat na ten příští zápas. Máme tři body a za to jsme rádi. To je všechno."

Euforie už ve vás není?
"Byl to hezký pocit a musím přiznat, že to ve mně stále je. Ale musíme se dívat před sebe. Věřím, že po EURO bude čas, to třeba nějak oslavit."

Mluvil s přítelkyní Janou?
"Volali jsme si hned po zápase. Říkala mi, že to obrečela, sledovala to doma v televizi. Dostal jsem i strašnou spoustu esemesek od kamarádů a blízkých, bylo jich tak sto."

Rozbrečel jste prý i svého kamaráda Pavla Kubinu, hokejistu Tampy Bay, který byl přímo na stadionu.
"Opravdu? To se mi nepřiznal. Takový tvrďák jako on, že brečel, jo? Tak to mu budu muset zavolat."

Vraťme se ještě k vašemu gólu. Číhal jste na odražený míč záměrně?
"Všichni po rohu vybíhali, když si člověk trochu počká, může se tam schovat a potom vyplavat ven. Nechci říct, že jsem počítal s tím, že to takhle projde, ale snažil jsem se tam nějakým způsobem číhat. Galas to dal výborně, přehodil obranu a já tam byl."

Když jste skóroval, dvakrát jste si ověřoval, jestli to není ofsajd. Souhlasí to?
"To je pravda. Koukal jsem na to, protože mi přišlo divné, že jsem tam byl tak sám. Zkontroloval jsem to, bylo to v pohodě, tak jsem mohl začít slavit."

Jak nyní hodnotíte krok vrátit se po trampotách v zahraničí do české ligy?
"Je pravda, že se moje kariéra vyvinula nečekaně dobře. Nepočítal jsem s takovým scénářem. Jsem moc rád, že jsem zvolil variantu návratu do ligy a do Baníku. Měl jsem tam, a mám, výborné podmínky, mohl jsem se soustředit jen na fotbal. Hlavně šlapal mančaft a já se mohl zaměřit jen na svůj výkon. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že budu tady a dám gól, nevěřil bych mu."

Někdo ve vás už vidí Milana Baroše před čtyřmi roky, který se stal nejlepším střelcem šampionátu. Co vy na to?
"Něco takového mě určitě nenapadlo. Budu strašně rád, když se nám bude dařit jako týmu a já budu jeho součástí. Máme společný cíl. Nic víc."

Zastavují vás neustále němečtí novináři, berete to jako jistou satisfakci za to, že jste se v Německu neprosadil tak, jak jste si představoval?
"Svým způsobem ano. Na Německo mám ovšem dobré vzpomínky, i když poslední roky už moc hezké nebyly. Mám tam stále spoustu známých a kamarádů, do dnes se s nimi volám a nemám nějakou averzi vůči Německu. Jsem rád, že jsem se vrátil zpět do formy a dokázal těm lidem co mě nechtěli, že na to mám."

Fanoušci se také dohadují, jestli byste neměl hrát na hrotu místo Jana Kollera. Troufl byste si na to?
"Jeho roli bych asi nezvládl. Pokud hrajeme tento styl, co jsme hráli, je moc důležité, aby tam Dino byl. Skoro všechny balony udrží a odvede strašně moc práce, co se týče dlouhých míčů. U nás v mančaftu žádný jiný takový hráč není."

Sedí vám tedy hra na dva útočníky?
"Určitě. Mám s tím větší praxi. V zápase s Litvou jsme hráli spolu s Dinem a bylo to fajn. On spoustu míčů prodlouží a pro všechny útočníky, co tady jsme, je velká pomoc, když můžeme hrát právě s Honzou."

Nebojíte se, že si vás nyní budou obránci více všímat?
"Oni už snad vědí, že jsem dal patnáct gólů v Baníku, ne? To je samozřejmě legrace. Myslím, že viděli, že to byl náhodný gól a nijak zvlášť mě strážit nebudou."