Svěrkoš: Asi pro mě nebylo místo

Byl to dobrý systém?
„Myslím, že špatný nebyl. S Portugalskem a Tureckem jsme soupeře přehrávali, byli jsme lepší. Holt to ale otočili… Trenérova strategie, nejen teď na Euru, přinesla úspěchy. Takže v tom zklamání bych nechtěl tvrdit, že udělal něco špatně. To ať rozebírají jiní.“

Řekl vám k tomu trenér něco? Venco, nedostalo se na tebe, protože…
„To ne. Všichni byli zklamaní, pro trenéra to byla poslední akce, loučil se s hráčema, realizačním týmem. Takže na nějaké pohovory nebyl čas. Frustrace byla velká, nebylo třeba se bavit, co jsme udělali špatně. Navíc tam byli i další kluci, kteří mohli hrát a nehráli. A nikdo se neptá proč. Takže já sám ten humbuk živit nebudu. Abych vykřikoval, já jsem měl hrát a nehrál! To určitě ne.

Skromnost stranou. V lize jste nasázel patnáct gólů, vyhrál soutěž střelců a premiéra na mistrovství Evropy vám vyšla parádně. To asi člověk tuší, že by mohl být pro tým platný, ne?
„To jo, každopádně jsem se cítil dobře. Sezona, hlavně druhý půlrok, mi vyšla výborně. Ale kdybych byl trenér, tak bych do týmu taky nějak výrazně nezasahoval. Zvlášť na takovém turnaji. Byl jsem připravený jako všichni ostatní. Ale vím, že není jen tak lehké tým složit. Navíc, když jsem s těma klukama nehrál. To zase chápu.“

Byl nějaký moment, kdy jste cítil, že jste měl k vystřídání blízko?
„Tak paradoxně nejvzdáleněji to bylo se Švýcarskem. (usmívá se) To jsem se rozcvičoval i s Barym, tak jsem v to moc nedoufal. A přišlo to. Pak jsem doufal každý zápas a nic. Ale jak jsem řekl, nejsem naštvaný, to ne. Mám spoustu pozitivních zážitků.“

Navíc jako nováček si asi jen těžko můžete u trenéra říct o místo sám…
(usmívá se) „Jo. To je taky složitější.“

Ani vás to v koutku duše nenapadlo? Že byste nadhodil - cítím se dobře a můžu pomoct.
„Vůbec ne.“

Udělal jste to někdy?
„Takhle přímo ne. Člověk se spíš snaží celotýdenním přístupem nabídnout. Nejsem typ hráče, který by chodil za trenérem a ptal se, proč nehraje. Jo, když nehrajete delší dobu, tak je dobré se na příčiny zeptat. Ale že bych se snažil nějak podlízat? A prosil, dejte mě tam, mám formu? To asi ne…“

Probírali jste to s ostatními hráči? Třeba s Milanem Barošem, který také neměl místo v základu jisté.
„Takhle konkrétně ne. Ale co se zrovna Milana týče, tak mě mrzelo, jak se o něm psalo či mluvilo. Hodně lidí asi zapomnělo, co vlastně dokázal. Samozřejmě, Milanovi se posledníma chvilkama až tak moc nedaří, jeho samotného to trápí nejvíc. To je na něm vidět. Ale mrzí mě, že někdo pochyboval, jestli má vůbec jet. Dokázal a myslím, že ještě dokáže, že do reprezentace patří. Rozhodně mu přeju, ať udělá správný krok a je zase platným hráčem nároďáku. A ti, co jej kritizují, jej zase budou klepat po ramenou. Jako vždycky…“

III. část rozhovoru naleznete zde ›››

Po šampionátu ohlásil konec v reprezentaci Jan Koller. Není vám jako útočníkovi líto, že nebudete těžit ze spolupráce s ním?
„Doufám, že si to ještě rozmyslí. Jeho výkonnost je pořád dobrá, pořád je pro tým platný. To bylo vidět i proti Turecku. Odehrál vynikající zápas. Navíc je skvělý parťák, výborný kluk pro tým. Já s ním sice hrál jen přátelák s Litvou, ale nemohl jsem si spolupráci vynachválit. Vzdušné souboje z devadesáti procent vyhraje, sklepne míč do běhu, je to velká pomoc s ním hrát…“

Dáte na symboliku? Na šampionátu jste střídal právě Kollera a hned jste dal gól. Můžete se třeba někdy gólově dotáhnout na jeho úroveň?
„Týý jo! (zhluboka vydechne) Padesát pět gólů v reprezentaci? To by byla fantazie! To číslo mi přijde neuvěřitelné. Nejen tím se zařadil k nesmrtelným legendám českého fotbalu. U mě má prostě obrovský respekt. To, co dokázal, myslím hodně dlouho nikdo nepředvede.“

Nebyl Koller naštvaný, že jste jej za stavu 0:0 proti Svýcarům střídal?
„Vůbec. Popřál mi štěstí a po zápase mi gratuloval jako všichni ostatní. Ani náznakem nedal najevo, že by byl nějak naštvaný.“

Teď váš trošku popíchnu. Měl jste na šampionátu alespoň dobrá místa k dívání?
„Na té lavičce? (usmívá se) No, moc to vyřešené neměli. Hlavně v Ženevě. Tam byly dvě řady a jelikož jsem patřil k mladším, tak jsem seděl vzadu a moc jsem toho neviděl. Samozřejmě, z placu by bylo lepší se koukat.“

CO TAKÉ SVĚRKOŠ ŘEKL

O VZKAZU MAXIMOVI. „Bylo to spontánní a jsem rád, že to tak bylo. Že jsem mu ten gól mohl věnovat. Je to důležitá věc v našem životě. I přítelkyně říkala, že to bylo moc hezké a že ji to hodně dojalo. Tohle k našemu životu prostě patří, nejde to jen tak hodit za hlavu. Doma se o tom nebavíme, neřešíme co bylo. Ale taková věc nejde úplně vymazat.“

O NOVÉM TRENÉROVI. „Jména, o kterých se spekuluje ve vašem deníku, asi sedí. Pan Rada, Ivan Hašek… Mají za sebou nějaký úspěch, zkušenosti z velkého fotbalu, každý má svoji filozofii, jak nároďák posunout dál. Nevím. Tip nebo favorita nemám, nakonec to může být někdo úplně jiný, že. Ať už to dopadne jakkoliv, věřím, že já se v reprezentaci ještě objevím.“

O DOVOLENÉ V RAKOUSKU. „Pořád platí, pořád tam mám chuť jet. Ale určitě nepojedu do Seefeldu na stejný hotel a pokoj… To ne. Navíc teď je to trochu hektické ohledně budoucnosti, nevím, co bude zítra. Ale jeden týden si pro rodinu určitě vezmu. A úplně vypnu. Asi to budou ty Alpy.“

O PIVNÍ ODMĚNĚ. „Za první gól národního týmu na šampionátu jsem od sponzora dostal padesát litrů piva. Co s tím udělám? Asi pozvu kluky z Baníku před sezonou na nějakou akci. Snad nám to nějak nenaruší přípravu… (usmívá se) Asi budeme muset trenéra Večeřu požádat o nějaké malé volno.“

I. část rozhovoru naleznete zde ›››