Chodí s berlemi, ale díky titanové tyči v noze nemusí Libor Kozák nosit sádru. Útočník Aston Villy utrpěl před necelými dvěma týdny dvojitou zlomeninu nohy a k fotbalu se vrátí až v přípravě na novou sezonu. První vteřiny po souboji chtěl ještě vstát, ale když uviděl bouli na noze, věděl, že to nebude jen šrám. „Zkusil jsem pohnout kotníkem a uslyšel, jak mi tam o sebe praskají kosti,“ popisuje Libor Kozák nešťastnou událost.
Jste více než týden po operaci. Jak momentálně fungujete?
„Od pondělí jsem doma, mám na týden nařízený úplný klid, nesmím nic dělat. Nemám sádru, takže koleno můžu ohýbat, ale používám berle, třeba když jdu na toaletu. Jinak většinu dne proležím.“
Čím se zabavujete?
„Je tady se mnou přítelkyně, díváme se na televizi, nebo si zahrajeme PlayStation, případně si občas přečtu knížku.“
Utrpěl jste nejvážnější zranění během kariéry, jak se s tím vyrovnáváte?
„Jestli si dobře vzpomínám, tak zatím jsem byl nejdéle mimo zhruba jeden měsíc. Raději se dívám jen dopředu. Nemyslím na tu dlouhou pauzu, která mě čeká, těším se, až odhodím berle a budu moct nohu postupně zatěžovat. Jestli všechno půjde tak, jak by mělo, budu chybět šest měsíců, takže bych se měl vrátit do přípravy na příští sezonu.“
Můžete popsat, co přesně se při tréninku stalo?
„Šli jsme (s Ciaranem Clarkem) do souboje o balon, já normálně nohou, on skluzem a trefil mě přímo. Mrzí mě to o to víc, že se taková věc stala v tréninku. Úplně nesmyslně, člověk z toho je ještě víc špatný. Ale už to nevrátím.“
V Anglii se na tréninku jezdí nemilosrdně. Ale podle vás do toho nemusel takovým způsobem jít?
„Když někomu zlomíte nohu, asi to nikdy nebude normální zákrok. To potřebuje sílu. Nechci k tomu moc říkat.“
Kam přesně vás trefil?
„Nad kotník, odnesla to holenní kost i lýtková. Obě jsou zlomené. Ta lýtková se zlomila čistě, takže u ní nebylo potřeba nic dělat, do dvou třech měsíců sroste sama. Horší je fraktura té holenní, proto se to muselo operovat.“
Cítil jste hned, že je zle?
„Řekněme, že v ten úplně první moment, v první vteřině, jsem chtěl vstát, nebylo to až tak hrozné. Ale uviděl jsem bouli na holeni, pak jsem pohnul kotníkem a jenom to zapraskalo, jako když kosti o sebe praskají. Bylo mi hned jasné, že je něco špatně. A pak se dostavila i bolest.“
Podobalo se to těm záběrům, které jsou občas na internetu, když někomu při utkání zlomí nohu?
„Nebylo to až tak něco velkého, kost nebyla venku. Ale jakmile jsem slyšel ty kosti, jak o sebe cinkají, tak mi to bylo jasné.“
Vystrašil vás ten zvuk?
„V tom okamžiku je člověk tak v šoku, že to ani nevnímá. A pak vás zavalí bolest a jen si přejete, ať to přestane.“
Co na to ostatní spoluhráči? Vyčítali něco Clarkovi?
„Kluci z toho byli sami vyděšení. Doktoři mě rychle odvezli do nemocnice, kam se za mnou skoro všichni zastavili. Říkali, že z toho byl Clark špatný, večer mi psal. Určitě nechtěl, ale teď už je pozdě něco řešit.“
Telefonicky se s vámi spojil i trenér Pavel Vrba. Bylo to pro vás povzbuzení?
„Bylo příjemné slyšet, že se mnou i do budoucna počítá. I proto má člověk větší motivaci, aby se vrátil ještě silnější. Budu se postupně snažit vrátit zpátky do týmu i do reprezentace.“
Na Twitter jste před pár dny umístil fotografii se vzkazem: Bolest dneška je zítřejším vítězstvím. Je to vaše motivační heslo?
„I ve špatném se dá najít něco dobrého, můžete se z toho odrazit a jít dál, abyste se vrátil silnější. Každý úspěch s sebou nese nějakou bolest, ať už fyzickou nebo psychickou. A když chcete v životě něčeho dosáhnout, musíte zdolávat překážky. Tohle je jedna z nich a já ji chci zdolat.“
