Jestli je někdo přesvědčen, že rok 2015 mu přinese více radosti než ten loňský, je to Libor Kozák. Přesně před rokem mu spoluhráč v souboji na tréninku zlomil holenní a lýtkovou kost. Měl být dávno zpátky, jenže místo toho musel v říjnu na další operaci. Angličtí lékaři jej totiž nechali trénovat s nedoléčeným zraněním. A není divu, že je na ně pěkně naštvaný.
Kdyby vše proběhlo, jak mělo, nastupoval by už Libor Kozák v dresu Aston Villy. Jenže vinou pochybení lékařů zůstává jeho návrat zatím v nedohlednu, ačkoliv reprezentační útočník věří, že si v této sezoně ještě zahraje.
Od vašeho zranění uplynul přesně rok. V říjnu jste musel na druhý zákrok, jak daleko jste od návratu?
„Po operaci jsem zůstal v Itálii. Absolvuju tady všechny rehabilitace a tréninky. Je to lepší, ale pořád to není ono, úplně zahojené. Na jednu stranu jsem rád, že se to chytlo a zaceluje, ale na druhou je to bohužel pomalé.“
Proč jste vyrazil do Itálie?
„Už když jsem hrál v Laziu, znal jsem toho doktora, pracuje i pro italský národní tým (Enrico Castellazzi - pozn. red.). Léčil jsem u něj zánět v tříslech. Spolupracuje také s jedním fyzioterapetem a navíc mám k dispozici ještě atletického trenéra. Můžu využívat známostí, které jsem tady v minulosti získal.“
Vedení Aston Villy s tím souhlasilo?
„Já jsem o to klub žádal v únoru nebo březnu, když se to stalo poprvé. Chtěl jsem za ním jet hned. Tehdy mi to zakázali, ale poté, co se stalo, kdy to při první operaci zadrbali, tak s tím souhlasili, vlastně mi to i doporučili. Přijeli se sem podívat, aby poznali doktora. Ve finále byli rádi, že jsem tady.“
Proč jste musel na druhou operaci?
„V lednu mi operovali holenní kost, dali mi tam titanovou tyčku, ta srostla v pořádku. Problém byl s lýtkovou. Pořád to bylo zlomené, ale v Anglii mi řekli, ať přesto trénuju. Nešlo to, bolelo to. Ztratil jsem tím dva tři měsíce. Vydržel jsem to do srpna. Když už nevěděli, co s tím dělat, chtěli mě znovu operovat, protože ta kost vlastně umřela, už by se nikdy nespojila. Pokud to řeknu laicky, sdělili mi, že ji musí oživit. Tenkrát jsem řekl, že chci zákrok podstoupit v Itálii, protože jsem k nim neměl důvěru.“
Co přesně podle vás pokazili?
„Po té zkušenosti by se tak rozhodl asi každý normální člověk. Nechci u doktora, který mě poprvé operoval, shazovat jeho práci, holenní kost zahojil - ale následné diagnózy a rady nebyly správné.“
To byl klubový doktor?
„Ne, externí. Já jsem si myslel, že mě klub posílá na jistotu, jenže ve finále to tak asi nebylo. I klub se s ním pohádal, ale to už je jejich věc. Pro mě osobně to zadrbal klub i doktor stejně.“
Chápu to tak, že jste trénoval se zlomenou nohou?
„Připravoval jsem se individuálně, ale když jsem měl začít sprintovat nebo začít dělat věci, které fotbalista má dělat, bolelo mě to. Dva měsíce jsem tak trénoval, doktor mi říkal, že je to normální, že se ozývají svaly. A i když to zní neuvěřitelně, tak mi řekl, že lýtkovou kost nepotřebuju k tomu, abych hrál, což asi není úplně normální.“
Co vám řekl doktor v Itálii?
„Na rentgenu vidíte, jestli je kost v pořádku nebo ne. Holenní byla zahojená, u lýtkové jsem viděl fugu, díru. Doktor to musel celé vyčistit, oživit, z pánevní kosti mi vzal krev, smíchal to s nějakou speciální, aby pomohl vápníku, šla tam znovu krev a celé se to obnovilo. Proto trvá rekonvalescence déle, protože to není čerstvá zlomenina, ale mrtvá kost, kterou musel oživit. Kdyby ji nechal tak, nezahojí se to.“
Co přesně znamená mrtvá kost?
„Tam, kde to je zlomené, se normálně začne do tří čtyř týdnů tvořit vápník a kost pomalu přiroste. V mém případě zůstala od sebe a vápník se nezačal tvořit, nebo jen trošičku. Umřely mi tam všechny ty části, které spojují kosti a pomáhají srůstu. Nedostávala se tam krev, vápník a věci, které tam mají být.“
Už tři měsíce rehabilitujete, jde to podle plánu?
„Brzy pojedu na kontrolu, podle doktora je vše, jak má být. Já jsem nespokojený, že to jde tak pomalu. Nicméně podle něj je to O. K., protože to není čerstvá zlomenina.“
A jaký je časový horizont návratu?
„Nechtěl mi nic slibovat. Před operací říkal tři čtyři měsíce, teď uběhly tři, na konci ledna mám kontrolu, na které mi, doufám, řekne, že je to O. K. a můžu do plného tréninku. Poslední týdny jdou docela nahoru, věřím, že to bude do konce měsíce dobré.“
Stihnete si zahrát do konce sezony?
„Nic jiného si ani nepřipouštím. Chci co nejdřív hrát, už teď dost trénuju, abych nemusel až tolik dohánět manko, které po té roční pauze pochopitelně bude. Sám jsem zvědavý, jak to půjde.“
Jak jste to snášel po psychické stránce? Především když jste se dozvěděl, že musíte na druhou operaci, to asi bylo náročné.
„Samozřejmě to nebylo nic jednoduchého. Prošel jsem si několika těžšími chvílemi, naštěstí mám okolo sebe rodinu a lidi, kteří mi pomohli, když to bylo nejhorší. Není čas nad tím brečet, spíš to beru jako další překážku v životě. Pár už jich bylo a zvládl jsem je. Tahle je asi největší. Je to další zkouška. Nějak se s tím peru.“
Kdy to bylo nejhorší?
„Přesně, jak jste říkal, ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že půjdu na další operaci. Když zjistíte, že jste se po osmi měsících nepohnul “
Bál jste se o kariéru?
„Kdybych řekl, že ne, lhal bych. Ty myšlenky tam byly, myslím, že by je měl každý. Já v životě neměl větší zranění, maximálně měsíc a asi jsem to bral jako samozřejmost. Ale je to jen další překážka.“
Jste víc naštvaný na anglického doktora, nebo na klub?
„Hlavně na doktora. Nic jiného k tomu nejde říct. Klub to taky podcenil, sami si tím způsobili problém, že jim nehraju. V první řadě to byli oni, kdo mě poslal k němu.“
Máte motivaci za Aston Villu ještě hrát?
„Samozřejmě to není tak, že bych byl naštvaný až natolik, že bych tam nechtěl hrát. Dali mi šanci, vzali si mě. Jsou to spíš osoby, na které jsem naštvaný, nejde o celý klub. Spoluhráči za to nemůžou. Na kluky se těším, až se vrátím. A trenér stál vždy při mně, chápal mě, to není osoba, na kterou bych byl naštvaný. Bavil se se mnou, přivedl mě do klubu, chce, abych byl zpátky.“
Byl s vámi v kontaktu i reprezentační kouč Pavel Vrba?
„Bavili jsme se spolu, slyšel jsem od něj podporu, že se mnou počítá, což mě potěšilo. Po návratu bude záležet na mně, jestli budu mít potřebnou formu. Ale teď jsou mé nejbližší myšlenky na to, abych se vrátil na trávník a pak se dostal do nejlepší formy.“
