Ze Slavie rovnou do Manchesteru United! Dnes je přestup po téhle trase science fiction, ale před dvaceti lety to jeden dlouhovlasý Jihočech dokázal. Zazářil na EURO v Anglii a ocitl se v jiném světě. Karel Poborský, legenda českého fotbalu. V rozhovoru pro Sport Magazín vzpomínal na to, jak k velkému přestupu do Anglie došlo.
Jak jste se vůbec prvně dozvěděl, že se o vás zajímá Manchester United?
„Bylo to na mistrovství Evropy v Anglii, když mě přímo do hotelu přišel pozdravit Alex Ferguson.“
Cože? Přímo Sir Alex?
„Jo, bylo to před finále v Londýně. Někdo z výpravy, už nevím přesně kdo, mi zavolal na pokoj, že na mě dole v hotelu čeká Ferguson a chtěl by mě pozdravit.“
Věřil jste tomu?
„Zpočátku ne. Mužstvo na EURO 96 bylo opravdu zdravé, takže o různé voloviny a srandičky nebyla nouze. Uvěřil jsem tomu, až když jsem pana Fergusona viděl. Tehdy mi došlo, že si ze mě nikdo nevystřelil.“
Co bylo dál?
„Přes tlumočníka jsme se pozdravili. Alex Ferguson se mě zeptal, jestli bych měl zájem hrát za Manchester United.“
Asi další životní šok?
„Obrovský. Vůbec mi nedocházelo, co se děje, kde jsem se najednou ocitl a kdo naproti mně sedí. Stěží jsem ze sebe vykoktal, že jo, že bych měl samozřejmě zájem. Pan Ferguson mi popřál hodně štěstí ve finále a rozloučili jsme se. Na závěr mi řekl, že udělá všechno pro to, aby to dopadlo. S tím jsme se rozešli. Pak následovalo jednání mezi oběma kluby. Trvalo to relativně dlouho.“
Slavia vás nechtěla pustit?
„S tím problém nebyl. Tenkrát nás pustila do ciziny víc. Ale logicky se s Angličany handrkovala o ceně. Pak přijeli dva zástupci United do Prahy a v hotelu Intercontinental se všechno podepsalo. Hned poté tam byla tisková konference. Tenkrát mi nedocházelo, kam mířím. Možná naštěstí. Dochází mi to až s odstupem neskutečných dvaceti let. Nechci, aby to znělo nabubřele, ale byl to úspěch nejen pro mě, ale pro celý český fotbal. Odcházel jsem z české ligy rovnou do nejlepšího klubu na světě. To se asi už těžko někomu u nás povede. I když bych si to moc přál.“
V United patřil k nejlevnějším hráčům
Dopídil jste se, kolik jste nakonec stál? Odhady zněly na 3 miliony liber.
„Ne. Na čem se kluby dohodly, nevím, protože u jednání jsem nebyl a papír o přestupu mezi Slavií a Manchesterem jsem nikdy neviděl. Mělo to být kolem 140 milionů korun. Mě to ani tenkrát nezajímalo.“
Hlídal jste si jen osobní smlouvu.
„Přesně tak.“
Nechci vyzvídat váš tehdejší plat, ale zajímalo by mě, jak jste licitoval o výši kontraktu, když jste nejspíš neměl ponětí, o co si můžete říct?
„Samozřejmě že jsem nevěděl, o kolik si můžu říct. Bohužel.“ (usmívá se)
Jak jste z toho vybruslil?
„Musím přiznat, že smlouva s United byla nejhorší ze všech mých zahraničních angažmá. I tak to pro mě byly tenkrát obrovské peníze. Naoko jsem dělal, že mi z té sumy brada nepadá, ale ve skutečnosti jsem z toho vykulený byl.“
Než jste se dohmátl, v jakých relacích se pohybují vaši noví spoluhráči.
„Když jsem viděl platový standard v Manchesteru, tak jsem si rychle uvědomil, že jsem pod cenou. Nedokážu říct, jestli jsem bral úplně nejmíň z mužstva, ale patřil jsem k nejlevnějším. Pak už každá moje zahraniční smlouva byla větší.“
V kabině United se vědělo, kdo za kolik hraje?
„Každý v šatně měl svoji smlouvu a každý si hlídal svůj život. Ale v Anglii byly platy největších hvězd veřejným tajemstvím. Média vytahují cifry a o moc se nemýlí. Když Roy Keane prodlužoval kontrakt, propíralo se to ze všech stran a bylo to velké téma pro celou Anglii. Informace o mém platu se v médiích nikdy neobjevily.“
Měla výše kontraktu vliv na hierarchii v týmu?
„Absolutně ne. Trenéři a všichni lidé kolem týmu se ke všem hráčům chovali naprosto stejně.“
Ferguson? Zažil jsem jen tři bouřky
Co trenér Ferguson? Chodil vůbec do kabiny?
„Nechodil. Nedělal ani taktické přípravy u videa. Jednou jsme měli před semifi nále Ligy mistrů s Juventusem video a pak jsme poprvé a naposled za moji éru v United nacvičovali standardní situace. Samozřejmě jsme potom vypadli.“ (usmívá se)
Jaký měl legendární Sir vztah s hráči?
„Není to typ, který by měl k hráčům blízko tak, jak jsme zvyklí od nás. Mnohem blíž jsme měli k asistentům. Ti s námi po tréninku sedávali v šatně, dali si s námi kafe a ptali se, jak se máme, co rodina, bydlení a podobně. Ferguson to sledoval zpovzdálí.“
Jako tréninky.
„Měl malinkou kancelář v prvním patře s velkým oknem, odkud na všechno dohlížel. Žádná nóbl místnost. Jeden obrovský stůl, na něm počítač, za ním knihovna, pár trofejí a jinak nic. Prostě normální skromný kamrlík. Během týdne se na tréninku objevil dvakrát. Někdy ani to ne.“
Když se objevil, postavil mužstvo do latě?
„Spíš zklidňoval situaci. V Anglii jsou tréninky ve stejné intenzitě jako zápasy. A v United tenkrát byli hráči, kteří se s ničím nemazali. Třeba Roy Keane to řezal při zápasech i na tréninku. Prostě jel furt stejně. Andyho Colea otočil během tréninku tak, že mu zlomil kotník, a ten byl půl rok mimo. Ferguson se to snažil korigovat. Práce měl dost. Hráli jsme totiž různé hry na malém prostoru, ve kterých bylo soubojů plno. Jeden to přišlápl, druhý mu to hned vrátil a už se to mastilo.“
Kolikrát jste zažil Fergusonův pověstný fén?
„Mockrát ne. Řekl bych, že za ten rok a půl jsem zažil snad jen tři bouřky. Během té jedné nakopl Ferguson botu, která pak rozrazila
Beckhamovi
čelo a začala mu téct krev. To jsem se musel kousat do jazyku, abych se nezačal smát. Jinak v ten okamžik bylo v kabině samozřejmě hrobové ticho.“
Jak reagoval Beckham?
„Nijak. Nevyskočil dva metry vysoko, šel za masérem, ten mu ránu ošetřil a bylo to. Odpovídalo to jeho naturelu, byl kliďas. Ale i Ferguson byl v jádru kliďas. Mluvil potichu, s tím jeho typickým akcentem. Pak najednou spustil půlminutový tajfun, při kterém se třásly stěny, ale potom zase cvak a byl v klidu. Řekl: Hoši, hrajeme dál, a tiše za sebou zavřel dveře.“
Jak je možné, že byl tak úspěšný? Budil dojem strýčka.
„Měl cit na hráče, měl možnosti si je kupovat a v klubu měl pozici vládce, kterému si nikdo nedovolil odporovat. Pro všechny byl Boss.“
