Gerrard? Příjemný člověk, ale přísný kouč, říká talent Jaroš z Liverpoolu
V Liverpoolu se pokouší navázat na odkaz Vladimíra Šmicra, Patrika Bergera a Milana Baroše. Šestnáctiletý brankář Vítězslav Jaroš, který skončil na 18. místě v žebříčku nejtalentovanějších českých teenagerů deníku Sport, je zatím na úplném začátku své cesty. Na jeho rozvoj dohlíží klubová legenda Steven Gerrard, motivaci mu dodává povzbuzení od trenéra áčka Jürgena Kloppa, setkání s Coutinhem a spol. či pohled na natřískaný Anfield Road.
Příbram, Slavia, Liverpool. Tak se zatím v kariéře posouvá talentovaný český brankář Vítězslav Jaroš, jenž momentálně chytá za výběr do osmnácti let ve slavném klubu. „Hodnotím to tak, že je to asi zatím moje nejlepší rozhodnutí v životě,“ říká Jaroš o přesunu do Liverpoolu, který ho ze Slavie vykoupil za deset milionů korun.
Můžete popsat, jak jste se do Liverpoolu dostal?
„Nejdřív jsem tam byl na stáži. Nějak jsem se jim zalíbil, a tak jsem jel za měsíc na další. Po stáži jsem jel na reprezentační sraz a z Anglie sem přijeli zástupci klubu na schůzku s mými rodiči a dohadovali se o přestupu. Pak volal agent (Viktor Kolář z agentury Sport Invest – pozn. aut.), že mě chtějí koupit. Měl jsem se rozhodnout. Souhlasil jsem a začal jsem jezdit na stáže, týden jsem byl v Česku, týden v Anglii. Takhle jsem to měl zhruba pět měsíců. Od 1. července jsem se definitivně přesunul do Liverpoolu.“
Co vám jako první proběhlo hlavou, když jste se dozvěděl, že se o vás zajímá takhle slavný klub?
„Nevěděl jsem, jestli to je pravda, nebo ne. Ale určitě skvělý pocit.“
Nezalekl jste se takhle velké výzvy?
„Vystrašený jsem celkem byl, protože jsem v šestnácti musel odejít od rodiny. To byla největší otázka, kterou jsem si dával. Říkal jsem si, jestli to sám zvládnu. Být sám, do toho jazyk. Rodiče mi říkali, že takováhle šance přijde jednou za život, že bych to měl vzít a že se za mnou budou snažit jezdit co nejčastěji.“
V Anglii jste půl roku. Jak si své rozhodnutí zpětně vyhodnocujete? Zvykl jste si na život v Anglii?
„Hodnotím to tak, že je to asi zatím moje nejlepší rozhodnutí v životě. Na život v Anglii už jsem si zvykl, šlo jen o to, abych se naučil jazyk, zvyknul si na všechny kluky. Teď už je vše v pohodě.“
Co pro vás bylo po příchodu do Anglie nejtěžší?
„Asi první dva týdny bez rodičů, kdy jsem věděl, že je uvidím za tři čtyři měsíce.“
Jak vypadá váš běžný den v Liverpoolu?
„Ráno mě vyzvedne řidič a jedu do akademie. Tam máme snídani, po ní rozcvičení v posilovně, pak se převlékneme a jdeme na hřiště. Já mám čtyřicet padesát minut s trenérem gólmanů a pak jdeme do her, do střelby s hráči. Následuje oběd, po něm posilovna a regenerace.“
To je asi trochu jiný režim než v Česku, že?
„Je to určitě náročnější, ale podmínky jsou tu zase lepší, takže se na to dá zvyknout úplně v pohodě. Po příchodu jsem musel zapracovat hlavně na kondici, protože v Česku nebyla tak náročná
Jak vás přijali spoluhráči a je komunikace s nimi už bez problémů?
„Kluci mě přijali, jsou v pohodě. Ze začátku nebyla moje angličtina tak dobrá, ale teď po půl roce už si s klukama normálně povídám.“
V čem je největší rozdíl v trénincích oproti Česku?
„V intenzitě, nasazení, rychlosti. I v délce přípravy, protože většinou máme trénink dlouhý dvě nebo dvě a čtvrt hodiny.“
V čem se to projevuje nejvíc?
„U hráčů je to v práci s balonem, u brankáře asi síla. Odrazová síla, síla nohou.“
Anglie je proslulá tím, že se hraje tvrdě, důrazně. Platí to i v mládežnických kategoriích?
„Určitě. Všechny souboje se dojíždějí, nikdo nedá nikomu nic zadarmo. Je to znát.“
Dbá se víc i na další věci, které jsou s výkonem spojené, jako je strava, regenerace?
„Ano, regeneraci máme po každém tréninku, například ledové koupele, důkladný strečink. V akademii máme i odborníka na výživu a jednou týdně máme mítink ve skupině čtyř pěti lidí a on nám říká, co je dobré a co špatné. Co máme jíst, když máme těžší trénink a podobně.“
Hrajete za osmnáctku Liverpoolu a v ní vás vede jako trenér Steven Gerrard. Jaký je?
„Je tu nepochybně váženou osobou, všichni ho znají, v akademii jsou jeho fotky. A jaký je? Určitě je to dobrý trenér, příjemný člověk, ale jako kouč je i přísný.“
Jak se jeho přísnost projevuje?
„Všechno musí šlapat. Když třeba někdo pokazí dvě přihrávky v řadě, hned mu vyčiní a řekne mu, že takhle to tady nechodí. Většinou se tváří pořád stejně, ale když se mu něco líbí, tak se i trochu usměje.“
Cítíte od něj důvěru?
„Určitě. Má ve všechny kluky důvěru. Říká všem, že kdyby na to neměli, tak nejsou v tomhle klubu.“
S áčkem jste ještě neměl možnost si zatrénovat?
„To ještě ne. Chodím ale na tréninky takzvané Talent Group. To jsou hráči z osmnáctky a třiadvacítky, ti se spojí a jdou trénovat do tréninkového centra áčka. Mají oddělený trénink, ale vedou je trenéři z áčka včetně Jürgena Kloppa.“
Jak na vás Klopp působí?
„Je to skvělý člověk na hřišti i mimo něj. Mimo hřiště je klidnější, usměvavý. Když vidí, že jste trochu nervózní, promluví s vámi, řekne, že si to máte užít.“
Potkáváte hráče prvního týmu?
„Když máme trénink v rámci Talent Group a jdeme pak na oběd, potkáváme je. Sedneme si i vedle nich a popovídáme si. Například s Coutinhem, Maném nebo Sturridgem. Všichni jsou úplně v pohodě.“
Chodíte na zápasy áčka?
„Chodím. Vždycky, když je zápas doma, máme možnost si říct o lístek. Většinou po tréninku jdeme na zápas.“
Je pro vás velkou motivací, když vidíte Premier League naživo?
„Určitě. Na každý zápas je plno, to je úžasné.“
Takže máte sen, že si jednou na Anfield Road zachytáte za áčko?
„Jo, určitě. To je sen asi každého, kdo tu je.“
