Kořeny klubů v Anglii: vznikaly v kostelech i továrnách. Zrod United i díky bernardýnovi

Mezi příběhy o zrodu klubů Premier League je tenhle jako kopačka do kotníku. Fanoušky Spurs pořád štípe, i když navenek nasazují úsměv a dělají, že jsou nad věcí. Gunners začínali jako Dial Square Football Club, založený dělníky z továrny na zbraně Royal Arsenal ve Woolwichi, tehdy spíš periferii než Londýně. Na scéně se pak objevil poslanec Henry Norris. Původně chtěl klub sloučit s Fulhamem, který vlastnil, nakonec ho ale v roce 1913 přestěhoval na Highbury. Tah vyvolal odpor, ale Norris měl ostré lokty i vlivné známé. Arsenal hrál jen druhou ligu a válka jeho plány zbrzdila. V roce 1919 se soutěž rozšířila na dvaadvacet mužstev. Kanonýři skončili předchozí sezoně až pátí, bez nároku na postup, ale Norris znovu využil konexe a protlačil je nahoru. Tottenham, úhlavní rival, spadl o patro níž. Sto šest let poté to příznivce Spurs pořád pálí. Jako soused, který vám celé století parkuje před domem a tváří se, že je to úplně v pořádku.

Léto patřilo kriketu, ale co v zimě? Skupina mužů z nedělního biblického kroužku metodistické kaple Villa Cross Wesleyan řešila v roce 1874 stejný problém jako tisíce dalších: půl roku se hrálo, půl roku hrozila nuda. Uvažovali o ragby, jenže po debatě pod lampou na Heathfield Road, nedaleko dnešního Villa Parku, zvolili fotbal. William McGregor, skotský obchodník s látkami, se k zakladatelům připojil později, ale když se roku 1877 dostal do výboru a brzy poté do čela klubu, vtiskl Ville nový rozměr. Pochopil, že anglický fotbal potřebuje řád, a v dopise ostatním klubům psal: „Každým rokem je stále těžší plnit závazky a domlouvat přátelské zápasy.“ Tím zasel semínko revoluce, z něhož v roce 1888 vyklíčila první Fotbalová liga. A na jejím rodném listě stálo jméno Aston Villa i podpis McGregora.

Na jihu Anglie se fotbal kopal už od 70. let 19. století. První byli Bournemouth FC, zvaní Poppies, přidávaly se týmy z továren a plynárny. Roku 1899 si parta chlapců z Boscombe St John’s Lads’ Institute založila vlastní klub Boscombe FC, zpočátku čistě mládežnický. Brzy se uchytila přezdívka Cherries, ať už podle rudých dresů, nebo třešňového sadu za hřištěm. Postupně mířili výš, až je roku 1923 přijala Fotbalová liga a změnili jméno na Bournemouth and Boscombe Athletic. To vydrželo do 70. let, kdy se klub zjednodušil na AFC Bournemouth. Jedna verze tvrdí, že šlo o praktický tah, druhá, že předseda Harold Walker s trenérem Johnem Bondem chtěli dodat týmu evropský šmrnc. Tomu napomohly i pruhy v barvách AC Milán.

Kdysi se mu posmívali jako „autobusové zastávce v Hounslow“, dnes z toho mají fanoušci popěvek. Klub skutečně vyrostl z ducha veřejných služeb. Roku 1889 otevřela místní rada v západním Londýně rekreační centrum St Paul’s a padlo rozhodnutí, že k němu patří i sportovní klub. Poměr hlasů osm ku pěti určil fotbal, ragbisté ostrouhali. Jenže Archer Green a John Henry Strachan z veslařského spolku nečekali na formality a klub založili sami. Brentford tak nikdy nehrál na místě, kvůli němuž vznikl. Přezdívka Bees (Včely) se objevila omylem: fandové křičeli „Buck up, Bs!“ („Zaber, B-s!“ podle iniciály), novináři to spletli a včely se k týmu přilepily natrvalo.

Na přelomu 19. a 20. století vznikaly a mizely kluby na pobřeží u Brightonu a Hove rychleji než stánky s rybou a hranolky. Brighton United chvíli vydržel, pak zmizel. Z jeho zbytků povstal Brighton and Hove Rangers a po roce se zhroutil také, když na něj FA vytáhla vyšetřování, jehož důvody se ztratily v mlze dějin. Pak nastoupil John Jackson, bývalý manažer United, a začal znovu. V červnu 1901 svolal do nálevny Seven Stars schůzi, o níž Brighton and Hove Guardian psal, že přilákala „velké množství nadšenců tohoto zimního koníčku“. Na svět přišel Brighton and Hove United. Jenže majitelé místního hřiště se ostře ohradili, že přípona United může vzbudit dojem spojení s profesionály a připravit je o návštěvníky. Rychlá korekce: Brighton & Hove Albion.

Mnohé anglické kluby vznikly jako zimní doplňky kriketu, aby hráči měli zábavu, když wicket osiřel. Burnley ale šlo jinou cestou. Od 70. let tu působil ragbyový Burnley Rovers, jenže v roce 1882 část členů cítila, že ovál ztrácí půdu pod nohama – fotbal sílil. V hotelu Bull svolali schůzi: ragby, nebo fotbal? Hlasování rozhodlo. „Rovers“ zmizelo z názvu a zrodil se Burnley FC, připravený na novou éru. Na pozvání kriketového klubu se přestěhovali na Turf Moor, kde si od té doby podávají ruce oba sporty. Zpočátku Burnley stálo mimo FA kvůli profesionálnímu statutu, ale když se v roce 1888 rodila první Fotbalová liga, The Clarets už nechyběli mezi její dvanáctkou zakladatelů.

Většinou se nejdřív sežene tým a pak hřiště. U Chelsea to bylo naopak. Na přelomu 20. století koupili bratři Joseph a Gus Mearsovi pozemek v západním Londýně, kde sídlil London Athletic Club. O jeho sportovní budoucnosti však nebyli přesvědčeni, k velkému rozčarování místního podnikatele Fredericka Parkera. Podle legendy Guse přemlouval při venčení jeho psa – ten se mu zakousl do nohy, Parker ale nepolevil a dál trpělivě argumentoval. Jeho zarputilost udělala na Mearse takový dojem, že změnil názor a povolal architekta Archibalda Leitche, aby navrhl nový stadion. Fulham dostal nabídku na pronájem, ale majitel Henry Norris odmítl platit 1500 liber a raději přestavěl Craven Cottage. Mearsové proto zvolili vlastní cestu. 10. března 1905 v hospodě Rising Sun naproti Stamford Bridge vznikl Chelsea FC.

Ještě nedávno se bral za oficiální začátek rok 1905: vstup do Southern League a start profesionální éry Crystal Palace. Ano, už v roce 1861 tu existoval tým stejného jména, ale ten se v sedmdesátých letech vytratil a s novým klubem ho nikdo nespojoval. Až historik Peter Manning vytáhl archivní střípky, které prý dokazují přímou nit mezi oběma mužstvy. Proto se klub dnes hrdě hlásí k roku 1861 jako k nultému. Pokud by to prošlo, sesadil by Palace z trůnu nejstaršího profesionálního klubu Notts County (1862). Jenže ten příběh stojí na tenkém ledě. Záznamy zmiňují mužstvo složené z kriketistů výstavní společnosti Crystal Palace, které debutovalo v březnu 1862, a jisté pojítko k dnešnímu klubu existuje. Ale i Manning připouští, že tehdejší tým byl dlouhé roky nečinný. Jde tedy o nepřerušenou tradici, nebo půvabně vykonstruovaný rodokmen?

Jedna z oblíbených kvízových pastí zní: který klub hrál jako první na Anfieldu? Nebyl to Liverpool, ale Everton. A ani Anfield nebyl jejich prvním domovem. Všechno začalo ve Stanley Parku, kde se mladíci z metodistického sboru St Domingo věnovali kriketu a od roku 1878 i fotbalu. Historik Thomas Keates poznamenal: „Jelikož hráči byli většinou cizinci, usnesli se, že přijmou jméno čtvrti – Everton.“ Nemyslel tím přistěhovalce ze zahraničí, ale ty, kdo nepocházeli z farnosti St Domingo. Název tak zastupoval celou oblast, ne jen úzký církevní kruh. Roku 1882 je soud vykázal z parku s příkazem, aby hráli na oploceném a zpoplatněném hřišti. Prezident John Houlding jim našel nový pozemek u Anfield Road. Everton tam vydržel deset let, než ho v roce 1892 vyhnal spor o nájemné. Ti, co na Anfieldu zůstali, chtěli hrát dál pod jménem Everton, ale neuspěli – a tak se narodil Liverpool. Toffees zamířili do Goodison Parku a bili se tam víc než 130 let.

Rok 1879. V kostele svatého Ondřeje se věřící rozhodli, že kromě žalmů chtějí i míč – a vznikl fotbalový a kriketový spolek nesoucí jeho jméno. První jasná stopa přišla až v říjnu 1883 proti Stanley at Eel Brook Common. Hřištěm byla Star Road poblíž kostela, místní Mud Pond, tedy Bahenní rybník. Míč se tam ztrácel v blátě, proto přišlo stěhování k Putney Bridge a nový název Fulham St Andrew’s, aby se nepletli s jiným londýnským klubem. Od ledna 1889 už zůstalo prosté Fulham FC. Zakotvil na severním břehu Temže v čerstvě postaveném Craven Cottage. Stadion se od té doby proměnil, ale dodnes si drží kouzlo: oproti většině arén Premier League působí, jako by v něm stále zněla ozvěna dávno zaniklého světa.

Fotbal v Leedsu zapustil kořeny už v 70. letech 19. století, ale žádný z prvních klubů nepřežil. Až v roce 1904 z jejich trosek povstal Leeds City AFC, který se usadil na Elland Road. O osm let později ho převzal slavný kouč Herbert Chapman. Naděje na vzestup ale padly po válce. Roku 1919 propukl skandál: obránce Charlie Copeland oznámil, že mu City slíbilo poválečné zvýšení platu a odhalil i „neoficiální“ odměny pro spoluhráče. Tyto praktiky nebyly vzácné, jenže vedení odmítlo zpřístupnit účetní knihy, když je o ně požádala komise FA. Přišel nejtvrdší trest: vyloučení z ligy a rozpuštění. Řada činovníků včetně Chapmana dostala zákaz působit ve fotbale, hráče prodali v aukci. Ještě téhož roku ale vznikl nový mančaft a v říjnu 1919 už Leeds United nastupoval v Midlands League.

Někdy stačí drobná jiskra, aby vzplál oheň, který pošle dějiny na jinou adresu. V případě Liverpoolu jí byl spor o nájemné. Everton, zakládající člen ligy z roku 1888, hrával na Anfieldu, který patřil politikovi a sládkovi Johnu Houldingovi, tehdejšímu předsedovi klubu. Po titulu z roku 1891 zvýšil nájem, což členové brali jako podraz. Houldinga vyhnali a přes Stanley Park se přestěhovali na Mere Green Field, dnešní Goodison Park. Houlding se však nevzdal. Tvrdil, že problém nebyl v penězích, ale v „fanatismu abstinentů“. Neuspěl s pokusem udržet jméno Everton, a tak založil novou společnost: Liverpool FC. Ponechal si trenéra Williama Barclaye i několik hráčů, začal v Lancashire Leagues a roku 1893 už postoupil do druhé divize. Pod koučem Tomem Watsonem pak Liverpool v roce 1901 utrhl první z dvaceti ligových titulů.

Začátky klubů bývají často zastřené, tím spíš když shoří archiv. City o své kořeny přišlo v roce 1920, ale ví se, že v listopadu 1880 vyběhl tým kostela sv. Marka ve West Gortonu proti baptistům z Macclesfieldu. Fotbal byl jen jednou z aktivit, jak dát mladíkům v chudé čtvrti s vysokou nezaměstnaností řád a odvrátit je od nepokojů. Vedle kriketu a ragby zakořenila nejprostší vášeň – honit se v kopačkách za míčem. Klub střídal názvy od Gorton Association FC přes Ardwick, až se v roce 1894 přetavil v Manchester City. Nebylo to jen kosmetické gesto. Trenér Joshua Parlby cítil, že nadešel čas na změnu, která odráží rozmach regionu. Symbolicky to souznělo s otevřením Manchester Ship Canal, tepny, jež průmyslovému srdci Anglie otevřela cestu k oceánu.

Kdyby nebylo bernardýna jménem Major, Red Devils by možná nikdy nevznikli. Roku 1878 se vedení továrny Newton Heath železniční společnosti Lancashire and Yorkshire Railway usneslo, že zaměstnanci potřebují zdravější zábavu než hospodské pitky a, ehm, následování tělesných pudů (rozuměj návštěvy prostitutek). Vypučel tak fotbalový a kriketový klub Newton Heath, který roku 1892 vstoupil do Fotbalové ligy. Jenže už tehdy zápasil s dluhy. Kapitán Harry Stafford zapojil i svého psa Majora: bernardýn s kasičkou na krku obcházel ulice a vybíral příspěvky. V roce 1901 se při jedné sbírce zatoulal až do hospody boháče Johna Henryho Daviese. Stafford si přišel pro psa, dal se s ním do řeči a přesvědčil ho k investici. Zámožný hostinský klub ovládl nejen penězi, ale i srdcem a brzy prohlásil, že potřebuje nové jméno. Po debatách o Manchester Celtic či Manchester Central padla volba na název, který přečkal věky.

„United“ je v anglickém fotbale běžná přípona, nosí ji jedenáct klubů. Jen málokde ale vznikla tak doslova jako v Newcastlu. Dnešní tvář se rodila z celků, které v 80. letech 19. století vyrašily z půdy jako první výhonky. V roce 1881 si hráči Stanley Cricket Clubu v Bykeru založili fotbalový tým. Brzy se rozrostl, změnil jméno na Newcastle East End a v roce 1882 pohltil Rosewood. Na opačném břehu Tyne se mezitím objevil rival Newcastle West End, který roku 1886 vystrčil růžky na hřišti, kde dnes stojí St James’ Park. Jenže město neuživilo dva kluby. West End se v létě 1892 rozpadl a East End převzal jeho stadion i hráče. Spojení obou pólů vyústilo v název, který přetrval.

Fotbal nebyl prvním impulsem, z něhož Forest vyklíčil. Parta sportovních nadšenců tehdy hrála bandy a shinty, podivné předchůdce hokeje. Teprve v roce 1865 zaplnili stoly hospody Clinton Arms a přikývli na myšlenku, že zkusí nový sport dobývající Anglii: fotbal. Útočiště našli na Forest Recreation Ground, vládním sportovišti na kraji lesoparku, odkud vzešlo i jméno. Městský rival Notts County měl už náskok a oba kluby pojily i přímé vazby. Z patnácti mužů, kteří tehdy v Clinton Arms zvedli ruku, byli alespoň tři spojeni s Notts. Historik Matthew Oldroyd připomíná, že Forest vznikl částečně proto, aby měl Notts soupeře, ale i z osobních důvodů. Jason Scrimshaw se prý necítil dobře v prostředí, jež Notts obklopovalo: klub byl vnímán jako výsostná záležitost vyšší vrstvy. „Fotbal přece není jen pro smetánku,“ bouřil. Forest tak od začátku nesl nádech vzdoru.

Na severu Anglie foukali do fotbalových plamenů často Skotové. Platilo to i pro Sunderland. V roce 1877 dorazil do Hendon Board School James Allan, učitel z Ayru, a přinesl víc než jen tabuli a křídu. O dva roky později už vedl tým kolegů pod názvem Sunderland and District Teachers Association FC. Jak poznamenal historik James Hilton (ano, v Anglii o fotbale píše víc badatelů než u nás o Janu Žižkovi): „Schůzky probíhaly ve třídách, dresy si platili z vlastní kapsy, někdy je sami šili a první mužstvo tvořili skoro výhradně kantoři.“ Klub rostl a zjednodušil jméno na Sunderland AFC, aby otevřel dveře i jiným profesím. Allan se s profesionalismem nesžil a založil vlastní krátkodobý projekt Sunderland Albion. Mezitím se SAFC přestrojil z modré do červenobílé a od roku 1887 už nastupoval v pruzích. Krátce nato se usadil v Roker Parku, odkud se ujala i přezdívka Black Cats, spojená s historkami o kočkách z kasáren, které měly zahánět smůlu a přivolávat štěstí.

Hotspur. Jeden z nejšťavnatějších názvů ve fotbale. A jediný, který čerpá inspiraci u Shakespeara. Tottenham vyrostl z kriketového klubu, jehož hřiště stálo na pozemku rodu Percyů. Právě odtud vzešel „Harry Hotspur“, přezdívka sira Henryho Percyho, bojovníka obdivovaného pro dravost a rychlost válečných výpadů. Vzepřel se Jindřichu IV., vešel do legend a Shakespeare jeho kuráž zvěčnil ve hře. Klub se původně jmenoval Hotspur Cricket Club. Jednoho večera se však parta mladíků hledající zimní zábavu sešla pod plynovou lampou na Tottenham High Road, sotva sto metrů od dnešního stadionu, a rozhodla se pro fotbal. Zvažovali název Northumberland Rovers, ale nakonec zůstali u odkazu kriketového klubu. Přidali k němu Tottenham, aby se vyhnuli záměně s Hotspur FC ze západního Londýna, s nímž si tehdy omylem vyměňovali poštu.

Fotbal býval pro vyšší vrstvy, ty nóbl pány v cylindru, nástrojem, jak si získat přízeň dělníků. Přesně tak vyklíčil i West Ham. V létě 1895 hledal Arnold Hills, dědic železáren Thames Iron Works, společnou řeč se zaměstnanci. Na škole v Harrow dělal kapitána, fotbal znal, a tak uvolnil finance. Předák Dave Taylor svolal muže z fabriky a vznikl Thames Ironworks FC. Brzy naklusal do Southern League a vábení profesionálů však Hillsovi nevonělo. Klub chtěl amatérský, určený dělníkům, a jak shrnul historik Brian Belton, „přestal věřit, že slouží jejich potřebám i továrně“. Roku 1900 se klub proměnil v nezávislou společnost a přetrhal vazby se železárnami. Thames Ironworks zanikl, povstal West Ham United. Tehdy přišly ke slovu i barvy, které drží dodnes: bordó a modrá, získané kuriózně po sázce s hráči Aston Villy, kteří jim místo peněz věnovali část své výstroje.

Vlci se roku 1877 vyřítili z lavic metodistické školy svatého Lukáše rovnou do fotbalového revíru. John Brodie a John Baynton dali dohromady tým pojmenovaný po kostele. Oslovili podnikatele Alfreda Hickmana a po spojení s kriketovým klubem, za který hrál, začali lidé skandovat nové jméno: Wanderers, tedy Tuláci. Změna se rodila s odporem. Brodie později přiznal, že název přijímali s nelibostí, ale kriketisté trvali na svém: když jejich hřiště, tak i jejich jméno. Krátce nato přibylo do názvu město a roku 1888 už Wolverhampton Wanderers stáli mezi zakladateli Fotbalové ligy. O pár měsíců později se dostali do finále FA Cupu a získaná prestiž jim vynesla nové sídlo v areálu Molineux Grounds. Tam zůstali dodnes.