Torres: Řídí mě počítač

Co vám dal triumf Španělska na letošním mistrovství Evropy?
„Nikdy jsem nic velkého nevyhrál, zlatá medaile je moje první trofej. Teď už prostě vím, jak krásné pocity provázejí vítězství. Jako kluk jsem prožíval hru a góly Zidana ve finále mistrovství světa v roce 1998. A najednou jsem já sám rozhodl finále. To se nedá popsat."

Myslíte na to, že byste mohl získat Zlatý míč?
„Donedávna to pro mě byla anketa o hráčích z jiného světa. Vyhrát? Ne, to se nemůže stát. Být v nominaci je pro mě zázrak. Vyhrát? To by bylo jako vylézt na Mount Everest a dotknout se nebe. Ne ne, to se stát nemůže, to bych chtěl moc."

Určitě jste už slyšel, že jste moc tichý na to, abyste byl superhvězdou?
„Jsem prostě po tátovi. Nikdy se nikam necpal, celou moji kariéru sleduje z povzdálí, schovaný někde ve stínu, ale připravený kdykoli mi pomoci. Rodičům teď vracím všechno, co mi dali. Maminka mě každý den vlakem a autobusem vozila na tréninky, ráno a odpoledne, celá léta. Často myslím na bývalé spoluhráče, kteří neměli tolik štěstí co já a jejichž rodiče se také tak obětovali. To je prostě fotbal..."

Co vám na něm vadí?
„Procestoval jsem různé kouty světa, místa jako Polynésii, Jižní Afriku, Brazílii, Mexiko, kde lidi nemají skoro nic, a přesto jsou ochotni se o to nic s vámi podělit. To si vždycky říkám, v jakém podivném světě fotbalisti často žijí, obklopeni mraky peněz a závistí. Když se ocitnu na takových místech, mám chuť se s každým rozdělit. A pak člověk přijede do Evropy a ... no, tady se žije trochu jinak, že?!"

Jak si od fotbalu a stresu kolem odpočinete?
„Stačí třeba být pár minut s mými psy na zahradě. To jsou také chvíle, kdy si uvědomíte, že život není jen o soupeření, o penězích a výhrách.

Jaké jste si dal před sezonou cíle a neříkejte jen, že byste rád vyhrál ligu, pohár a Ligu mistrů.
„Zkusím to. Jednou jsem se náhodou na ulici potkal s Kennym Dalglishem a všimnul jsem si, s jakou úctou se na něj lidé dívali. Pane jo, říkal jsem si. Takhle bych chtěl, aby se za dvacet let v Liverpoolu na mně pamatovalo. Takže musím hrát tak, abych pro to něco udělal. A abych týmu pomohl vyhrát ligu, pohár nebo Ligu mistrů. No vidíte, řekl jsem to. Myslím ale, že fandové by raději ligový titul. My jich máme osmnáct, Manchester sedmnáct."

Liverpoolu se start sezony moc nepodařil. Čím to?
„Spousta hráčů naskočila do přípravy později kvůli mistrovství Evropy, takže chvíli trvalo, než jsme se dostali do formy. V minulé sezoně jsem odehrál padesát zápasů, k tomu připočtěte EURO. Byl jsem docela unavený."

Souhlasíte s tím, že i kdybyste hrál sebelíp, v Atlétiku byste nikdy nebyl tak slavný jako teď v Liverpoolu.
„Něco na tom je. Jen v opravdu velkých klubech se dočkáte velkých úspěchů."

Prý na Anfield Road dlouho nevydržíte. Co vy na to?
„Nehodlám odcházet do Itálie, Španělska ani jiného anglického klubu."

Možná z Liverpoolu odejde trenér Benítez, stále se mluví o tom, že je na odstřel.
„Nic opravdu konkrétního jsem neslyšel. Je to tu skvělé a myslete si o mém názoru co chcete."

Co pro vás Benítez po tom prvním roce spolupráce znamená?
„Ve španělské lize jsem nikdy nedal hattrick. V Premier League jsem nastřílel hned tři. Za to vděčím právě Benítezovi. Nikdy jsem neměl lepšího kouče."

V čem je jiný než ostatní? Je prý prací doslova posedlý, ale co to znamená ve vašem případě?
„Fotbalem žije. Když není na tréninku, sedí u počítače. Má nějaký speciální program, slyšel jsem, že sleduje nejen naběhané kilometry, ale třeba i vzdálenosti přihrávek a podobné detaily."

Zaskočil vás něčím speciálním?
„Nařídil mi, že v šestnáctce se třeba při standardních situacích nebo při brejku v určitém sestavení mám pohybovat v poloměru metr a půl od značky pokutového kopu. Ani o centimetr víc nebo míň."

Co se stane, když tam nestojíte?
„Když jeho příkazy nedodržím, videozáznam a počítač mu to prozradí, a je zle. Servítky si nebere, to si pište. Kolikrát si říkám, kdy už mi dá pokoj. Jenže já už vím, že tam stát mám, tak tam stojím. Pochopil jsem, jak ty zdánlivě bezvýznamné centimetry hrají velkou roli v tom, jestli dám gól nebo je z toho jen neproměněná šance. S trochou nadsázky se dá říct, že střílím góly díky jeho počítači."

Je pravda, že jste i rychlejší, než jste byl v Atlétiku?
„Je. Byl jsem docela rychlý, ale teď mám větší výbušnost. Když jsem přišel do Liverpoolu, dostal jsem od trenéra vypracovaný plán přípravy. Výsledky jsou znát. Už během minulé sezony jsem jasně cítil, jak se zlepšuji."

Důležité je taky vědět, že vám kouč věří.
„Často jsme spolu mluvili. Věřil v moje schopnosti, proto mě taky klub koupil. Bál jsem se, aby mi adaptace na nové prostředí netrvala dlouho. A vidíte, hned první sezona mi vyšla."

Dal jste gól v prvním zápase, takže fanoušky jste měl na své straně hned.
„Přesně tak. Musím taky ocenit, jak se chovají třeba na veřejnosti, křiknou pozdrav, zamávají, ale respektují moje soukromí. Do smrti nezapomenu, jak jsem se vyběhl rozcvičovat před mojí premiérou na Anfield Road. Myslel jsem, že stadion spadne. Jdete na trávník a říkáte si, že s nimi v zádech nikdy nemůžete prohrát."

Znal jste Benítezovo pravidlo, podle něhož tým neodehraje ve stejné sestavě dva zápasy po sobě?
„Jasně. On to takhle dělal odjakživa, takže moc nechápu, proč se o tom vůbec mluví. Někdo to vždycky vytáhne na světlo, když se týmu nedaří, jako teď v úvodu sezony. Považuji to za mlácení prázdné slámy. Tímhle stylem vyhrál, co se dalo. V Liverpoolu nikdo nic nemá pod penzí. V tomhle je Benítez neúprosný. Chceš hrát? Tak ze sebe na tréninku vydej všechno a uvidíme."

Na to jste ze Španělska nebyl zvyklý, že?
„V některých klubech je sestava z betonu a jen přírodní katastrofa by trenéra donutila něco změnit."

Jak se v Liverpoolu pod Benítezem trénuje?
„Je to boj. Každý trénink musíte absolvovat ve stejném tempu jako zápas. Žádný oddych, pauza neexistuje. Nemůžeš? Něco tě bolí? Tak tě v příštím zápase nepostavím. Takhle to chodí."

Zkuste srovnat anglickou a španělskou ligu.
„Premier League je tvrdý chlebíček, ale bez výstřelků pokud jde o fauly nebo zákeřnosti. La Liga, to je často o něčem jiném. Někteří obránci vůbec nejdou po míči, ale po vaší noze. Loket v obličeji taky není nic výjimečného."

Zase střílíte góly, loni jste sázel jeden za druhým, takže obránci v Anglii nejsou tak dobří, jak se říká?
„Jsou tvrdí. Všichni. Ti skvělí, ti dobří, i ti průměrní. To snad mají ve smlouvě, že musejí hrát bez slitování. Brzo jsem se naučil, jak to chodí. Vždycky jsem chtěl hrát proti borcům, jako jsou John Terry nebo Ricardo Carvalho. Dočkal jsem se a ostudu jsem si neudělal."

Měl jste potíže zvyknout si na anglický styl hry?
„Nehraje se tu kombinační fotbal, jaký předvádí španělské týmy a reprezentace. Anglický tým nepotřebuje třicet, čtyřicet přihrávek, aby se dostal k šestnáctce soupeře. Stačí pět, šest a následuje centr do vápna nebo střela. Takže nic složitého a s adaptací jsem neměl nejmenší problém. Jsou tu časté situace jeden na jednoho, dva na dva, a v takových případech rozhoduje individuální kvalita. Slabší týmy často přehrajete hlavně díky rozdílu ve schopnostech hráčů. Zápasy proti ostatním velkoklubům rozhoduje spíš kolektivní práce."

V čem je nevýraznější rozdíl mezi oběma zeměmi?
„V rychlosti. Jezdí se nahoru dolů, nejsou tu žádná dlouhá přerušení hry. Na hřišti je víc prostoru, který můžete využít k bleskovým útokům."

Všichni v Liverpoolu si pochvalují vaši spolupráci se Stvenem Gerrardem. Jak se vám s ním hraje?
„To je hráč, který v zápase dělá věci, které by vás ani nenapadlo zkusit na tréninku. To je jeden z bodů jeho výjimečnosti. Ve zlomku sekundy si dokáže spočítat, kam běžím a kam má tedy poslat pas, abych ho dostal v pravou chvíli. Někdy musíte smeknout, co všechno dokáže vymyslet. Navíc je to osobnost, neumíte si představit, pod jakým tlakem jako hráč Liverpoolu a reprezentant hraje. Jestli ze mě někdy bude kapitán, tak chci být jako on."

Vyhovuje vám, když v Liverpoolu máte na starosti jen střílení gólů a s mnoha dalšími věcmi si nemusíte na hřišti lámat hlavu?
„Naprosto. Teď už vím, že v Atlétiku jsem dělal ne úplně dokonale spoustu věcí. Stahoval jsem se do hloubky pro míče, odkud se góly nedávají, pomáhal jsem v rozehrávce, bral jsem si míč při standardních situacích... To po mně Benítez nechce, tak to nedělám a nerozptyluji se."