Bylo to víc bláznovství, přehnaný risk a nebo prozíravý tah s nádechem geniality? Nejspíše od každého trochu. Když Arsenal přivedl na podzim roku 1996 na Highbury Arsena Wengera, mnoho lidí si klepalo na čelo.
Uběhlo třináct let a z francouzského experta se stal nejdéle sloužící trenér v historii severolondýnského klubu. A zároveň i osoba, jež změnila anglický fotbal.
„My chceme čokoládu," skandovali hráči Arsenalu během cesty do Blackburnu, k prvnímu utkání pod Wengerem. Reagovali tak na zákaz, který vydal nový kouč. A zdaleka to nebyla jediná změna.
Byl to ostrý začátek na muže, který přišel do velkého klubu z japonského týmu Nagoja Grampus Eight. V saku a brýlích tehdy spíš připomínal roztržitého profesora dějepisu, jenž sice dokonale ví, co se odehrálo v Evropě v roce 1578, ale doma se zraní při zatloukání hřebíku do zdi.
Ano, když přišel na Londýna, byl to pan Nikdo - předchozí úspěšné angažmá v Monaku (1987-1994) v jeho CV bylo pro pyšné Angličany málo. Samotný Wenger přiznává, že „kanonýři" tehdy šli do velkého rizika.
„Abyste udělali to, co tehdy Arsenal, musíte být trochu blázniví. Neměl jsem žádné jméno, byl jsem cizinec. Vedení tehdy prokázalo velkou statečnost," ohlédl se zpět počátkem října, kdy oslavil 13. rok ve funkci, čímž sebral Georgemu Allisonovi (1934-1947) klubový rekord.
Mužem, jenž stál za angažováním bývalého hráče Racingu Štrasburk, byl viceprezident David Dein. A tehdy čelil řadě otázek. Naštěstí pro něj je nemusel zodpovídat dlouho.
Wenger nepotřeboval čtyři roky na zisk první trofeje jako sir Alex Ferguson v Manchesteru United. Hned v první kompletní sezoně, tedy 1997/1998, slavili na Highbury double! Jaký šok pro hrdou Anglii. „Můžu vám ukázat články, ve kterých se psalo, že cizinec nemůže vyhrát anglickou ligu," řekl k tomu francouzský dobyvatel. A nebyl to poslední triumf.
„Ze všeho nejdříve jsem musel lidi přesvědčit, že mám kvality na to, abych mohl dělat tuhle práci. A na tom se vlastně doteď nic nezměnilo," dodal.
Navzdory svému „nehvězdnému" handicapu si velmi rychle získal respekt hráčů.
„Když přišel do klubu, bylo mi dvaatřicet. A dalším členům naší známé obranné čtyřky Tonymu Adamsovi, Martinu Keownovi a Nigelu Winterburnovi bylo taky přes třicet. Pomalu jsme přemýšleli o konci kariéry, ale Arsene nám řekl, že bychom si ji mohli prodloužit. Byli jsme otevření k jeho novým metodám a nakonec jsem pod ním odehrál šest let," vzpomínal Lee Dixon, někdejší obránce Gunners.
To byl jeden z dílčích úspěchů profesora Wengera. Dalším byl atraktivní fotbal, jenž klub s kanonem ve znaku naučil. Arsenal bavil lidi a k tomu i vyhrával. Když před sezonou 2002/2003 prohlásil, že lze vyhrát ligu bez porážky, smáli se mu.
O rok později to se svými „Invincibles" (Neporazitelní) dokázal. Něco podobného se povedlo naposledy týmu Preston North End ještě v 19. století!
Hvězdný tým s osobnostmi typu Henryho, Bergkampa, Pirése, Ljungberga či Campbella se postupem času rozpadl, Arsenal postavil nový stadion Emirates Stadium, a protože nehodlal zvyšovat výdaje klubu za drahé přestupy, transferová politika se změnila v sázku na mládí.
I proto už čtyři roky čeká na trofej. Wengerova pozice však nadále zůstává silná. „Musíme si uvědomit, že Arsenal je Arsenalem díky němu," podotkl obránce Gael Clichy, poslední pamětník slavné sezony 2003/2004.
„Lidé v poslední době hodně mluví o tom, že už čtyři roky nic nevyhrál, ale je potřeba si uvědomit, co všechno pro tento klub udělal. Je neuvěřitelné, že tady pracuje tak dlouho. Jen to ukazuje na jeho extratřídu."
V čem tkví Wengerovo kouzlo? Jednou z hlavních předností je přístup k hráčům. Ať už to byl veterán Dixon, největší hvězdy jako Bergkamp nebo současní mladíci, všichni oceňují jeho chování.
„Co mě hned napoprvé zarazilo, jak klidně a jemně hovořil. Byl to úplný opak Georgeho Grahama, který měl vojenský přístup k vedení týmu," vzpomínal Dixon.
Clichy vyzdvihuje jeho otevřené jednání. „Vždycky se nás snaží podpořit a dodává nám sebedůvěru, mimo jiné tou vášní a odhodláním, které dává do každého zápasu i tréninku. Mnoho z nás v kabině se dostalo na úroveň, na které jsme, jen díky němu. Bylo by pro mě těžké hrát pod jiným trenérem," složil francouzský obránce poklonu svému šéfovi.
Jediná věc, které se v kabině s Wengerem nedočkáte, jsou vtipy. „Ne, ne, tady je bariéra. S hráči nežertuje. Ale když s ním potřebujete mluvit, není to problém. Je vždy přístupný," dodal Clichy.
I v tom leží tajemství úspěchu muže, jenž otevřel dveře do Anglie dalším zahraničním trenérům, a stvořil klub jménem Arsenal Wenger.
