Leží mu v žaludku, že Ligue 1 nepatří v Česku k valně sledovaným soutěžím. Přitom se v ní prohánějí megahvězdy Neymar, Kylian Mbappé nebo Edinson Cavani. „Čistě z hlediska sportovní kvality francouzskou ligu třeba ta italská nepřevyšuje,“ stojí si za svým gólman Tomáš Koubek. Proto chce se Stade Rennes, kde si vybudoval během minulého ročníku pozici neotřesitelné jedničky, uspět nejen v lize, ale i v pohárové Evropě. V rozhovoru pro iSport.cz popisuje, proč se ve Francii nedává tolik šancí například českým fotbalistům, jak funguje filozofie Rennes a proč je špatně, že Sparta nastupuje jen s jedním či dvěma Čechy v sestavě.
Sladké Francii vděčí za mnohé. Za životní šanci, za fotbalový rozvoj podpořený až vědeckým přístupem k práci, ale také za to, že nemusí stoupat na váhu a vysvětlovat, proč má o kilo či dvě navíc. „V klubu nikomu nezáleží na váze, na konkrétním čísle. Zaměřujeme se na procenta tuku,“ vysvětluje pětadvacetiletý Tomáš Koubek v rozhovoru pro iSport.cz.
Vstupujete do své druhé sezony v Rennes. Jste lepším gólmanem než při příchodu do Francie?
„Určitě. Cítím se lépe. Naučil jsem se spoustu nových věcí a pobral další zkušenosti z těžkých zápasů, což je k nezaplacení. Věřím, že do téhle sezony a do dalších let se mi to bude hodit. Čtyřiatřicet utkání ve francouzské lize je dobré číslo.“
Zápasové zkušenosti jsou jedna věc, tou druhou čerpání poznatků z vysoce profesionálního prostředí. S trenérem brankářů například detailně pitváte data z jednotlivých utkání.
„Je to pro mě strašně zajímavé. Od začátku minulé sezony si začal dělat podrobné statistiky a v závislosti na získaných datech uzpůsobil tréninky. O tom, že si něco takového vede, jsem se dozvěděl až po několika měsících průběhu ročníku. Předtím jsem se divil, proč trénujeme střely z krátké vzdálenosti a proč neustále pilujeme střelbu z jednoho doteku. Vůbec jsme netrénovali rány zpoza vápna. Postupem času jsem to pochopil, protože nejvíce gólů padá z voleje a z prostoru mezi penaltou a malým vápnem. Nedávno jsem to vysvětloval ve vašem magazínu. Nač budu dělat situace z půlky jeden na jednoho, když za celou sezonu dostanu z takové akce třeba jen jeden gól. Největší procenta inkasovaných branek naskakují v okolí brány. Pracujeme ale i na jiných věcech. Z každého dne se snažím vymačkat co nejvíc.“
Je správný dojem, že prvně v kariéře vidíte, jak vědecky jde k fotbalu přistupovat?
„Nemyslím si, že bych v Česku nebyl dobře připravovaný. Potkal jsem skvělé trenéry brankářů, skvělé kondiční trenéry. Dali mi spoustu rad, plno z nich si pamatuji doteď. V Rennes jsme neobjevili Ameriku. Nicméně jsou tady trochu jiné možnosti, a co je také velmi důležité: všude okolo sebe vidíte, kolik jde fotbalu obětovat. Od toho se vše odvíjí. Když fotbal milujete a chcete se rozvíjet ve všech činnostech, nejen strávit hodinu a čtvrt na hřišti, máte k tomu vytvořené výborné podmínky. V tom spatřuji určitý rozdíl proti Česku.“
Na čem jste přes léto pracoval? Zařadil jste do tréninku nějaké novinky?
„Pro mě to byla první příprava v zahraničí. Nevěděl jsem, do čeho jdu, proto jsem si nedával extra velké cíle. Snažil jsem se všechno dělat naplno a zhruba už deset dní jsem natolik připravený, že můžu chytat soutěžní zápasy. Aspoň moje tělo se tak cítí. Načasování se povedlo, i když tréninků byla spousta. Měl jsem čas na regeneraci, přípravu jsem zvládl bez problémů. V Rennes jsem byl celý měsíc sám, rodina mi vyšla vstříc, abych mohl maximum času věnovat fotbalu. Za to jí děkuju. Pracovali jsme na rozvoji technik, na nabrání síly, abych mohl svoje přednosti ještě zlepšit.“
Na konci srpna vám bude šestadvacet let. Pracujete v této fázi kariéry už jen s detaily?
„Podstatné je, že jsem pochopil, co mě dovedlo k úspěchu a co mě může přivést k dalšímu zlepšení. Vím, jak si udržet konstantní výkonnost a ještě ji zvedat.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
