Nevychází. Maximálně vykoukne ven na ulici, kde stejně skoro nikoho nezahlédne. Český záložník Roman Macek je poslední týdny zavřený v bytě v Turíně. „Je strašné vidět, kolik lidí denně umírá,“ povzdechne si. Ačkoliv je hráčem Lugana, využil pevného pouta s Juventusem a poslední měsíce se v jeho tréninkovém centru připravoval na návrat do hry. V rozhovoru pro deník Sport vypráví o tíživé situaci v Itálii, snížení platu ve Švýcarsku, zdravotních peripetiích, které mu kříží kariéru, i Cristianu Ronaldovi.
V šestnácti odešel do Juventusu a snu zahrát si jednou za slavný italský kolos v soutěžním zápase se nevzdává. Záložník Roman Macek nyní patří Luganu, ale „stará dáma“ na něj má předkupní právo. Aby ale mohl kohokoliv upoutat, potřebuje začít hrát, rok a tři čtvrtě ho limitují problémy s chodidlem. A když už se na jaře začal blížit jeho návrat, zaplavil celý svět zákeřný koronavirus.
Itálie hlásí denně stovky obětí koronaviru. Jaké je teď žít v této zemi?
„Když je někdo zavřený doma jako já, může tu negativní situaci kontrolovat jen z televize. Ale jak se vše začalo zhoršovat, už ani tu moc nezapínám. Všude je plno negativních zpráv, nejhorší je vidět či slyšet, kolik lidí denně umírá.“
Máte strach?
„To ne, ale v žádném případě nechci nic zlehčovat. V Juventusu za námi asi už před třemi týdny přišli hygienici a informovali nás. Přeměřovali nám teplotu a vysvětlovali nám, že my v mladém věku bychom případně neměli mít nějaké závažné problémy, pokud bychom se nakazili. Ale důrazně nás upozorňovali, že kdybychom měli test na koronavirus pozitivní, tak abychom nepřišli do styku s babičkami, dědečky nebo i rodiči, kteří by už mohli být ve vyšším věku. Zkrátka s nikým, kdo by mohl být ohrožen.“
Juventus má tři nakažené hráče, Daniele Ruganiho, Blaise Matuidiho a Paula Dybalu. Máte zprávy, jak na tom jsou?
„Mám jen pár informací. Začalo to Danielem Ruganim, který byl pozitivně testovaný a neměl de facto žádné příznaky. Matuidi pak třeba hodně vyzýval lidi, aby se chodili testovat, protože říkal, že kdyby neměl to štěstí a nebyl hráčem Juventusu, nikdy by nepřišel na to, že koronavirus má. Cítil se podle svých slov totiž dobře a žádné příznaky neměl. Poslední byl Paulo Dybala, který byl při prvním testu negativní, a když ho po týdnu s přítelkyní otestovali znova, byli oba pozitivní. Ale kromě kašle nic neměl. Co jsem s některými kluky v kontaktu, už se po dvou třech dnech cítí lépe.“
Určitě sledujete, jaká opatření se přijímají v Česku. Neříkáte si, že Itálie celou situaci podcenila?
„To nechci moc hodnotit. Ale když vidíme, kolik lidí v Itálii denně umírá, nabízí se říct, že se ten vir v Itálii podcenil. Teď už situaci všichni berou vážně. Nikdo nikam moc nevychází, já vůbec, a když už někoho z balkónu zahlédnu, má roušku. Věřím, že se to zlepší.“
Některé kluby jako Neapol ještě před několika dny zvažovaly, že opět začnou trénovat. Co jste si v tu chvíli říkal?
„Je jasné, že riziková situace je hlavně na severu Itálie. Nevím přesně, jak to vypadá na jihu. A ani nevím, jestli jsou stoprocentně pravdivé zprávy, že Neapol chtěla zase začít trénovat. Pokud ano, tak si myslím, že to byl asi jen názor některých lidí, kteří si pak uvědomili, že to není moc dobré řešení. Co jsem viděl nějaké sportovní zprávy, všichni prezidenti klubů dali najevo, že nejenže nemá smysl hrát, ale ani trénovat.“
Poslední měsíce jste strávil v Juventusu, jste hráčem Lugana. Jak se oba kluby s nastalou situací vypořádávají?
„Nikdo neví, kdy se začne trénovat, natož hrát. Je jasné, že jestli se začne hrát, tréninků před tím prvním zápasem bude málo. Realizační týmy proto komunikují s hráči, aby byli v kondici. Juventus je jeden z největších klubů na světě, snaží se fungovat na sociálních sítích a podporovat lidi. Vybírá také peníze. I v Luganu se pomáhá. Co jsem četl, dali ve městě k dispozici spoustu apartmánů, aby se tam mohli nakažení léčit. Každý se snaží nějak přispět.“
Dotkne se to i vás, hráčů. V Luganu se najíždí na takzvaný Kurzarbeit, platy se budou snižovat o dvacet procent. Už to s vámi řešili?
„Ano a podpořil jsem Lugano. Plat se mi sníží o dvacet procent. Ve Švýcarsku to zavedly snad i všechny ostatní kluby. Je to logické, když se nebudou hrát zápasy a kluby nebudou mít takové příjmy.“
V Sionu údajně někteří hráči na snížení platu nepřistoupili a majitel Christian Constantin je pak vyhodil. Co jste tomu říkal?
„Četl jsem to, protože mi to poslala spousta kamarádů. Trochu mě to i pobavilo, protože ten, kdo zná majitele Sionu, tak ho to moc nepřekvapí. Je svérázný, a když se nedaří, je přísný. Ale o Sionu se ví, že je to klub, který je na tom finančně dobře, majitel se tam snaží přivádět hráče, kteří dříve hráli ve věhlasných klubech. Mají tam určitě dobré smlouvy. Těžko říct, jak to tam teď doopravdy bylo. Pokud hráčům, jak jsem četl, poslal jen emaily s tím, aby se jim snížil plat, dokážu si představit, že ti kluci moc nevědí, proč by to měli dělat. Co mi říkali spoluhráči z Lugana, tak tam si s nimi vedení klubu sedlo, vysvětlilo jim situaci, hovořili s nimi o budoucnosti, byli k nim upřímní a bavili se s nimi z očí do očí. Každopádně je to zajímavá situace a jsem zvědavý, jak to v Sionu vyřeší, protože šlo o klíčové hráče.“
Je to frustrující
Pojďme k vám. Jak těžká je aktuální situace pro vás? Dlouho jste se dával dohromady po zranění chodidla a směřoval k návratu, který se teď však odkládá.
„Ze začátku jsem nad tím nepřemýšlel. To, co se ve světě děje, je mnohem důležitější než můj návrat na hřiště. Ale postupem času, když jsem byl doma, jsem si uvědomoval, že mi to moc neprospívá. Nemám zranění, které by se léčilo klidem. Cítil jsem, že se můj stav lepší, už jsem mohl jít na hřiště a absolvovat alespoň individuální trénink. Před karanténou jsem zvládl i některé běžecké zátěžové tréninky nebo malou část jednotky s béčkem Juventusu. Ale každý den se můj stav lepšil, nebylo to jako na houpačce. Jsem zvědavý, jak to bude vypadat po pauze. Je to pro mě mírně frustrující, ale v tuhle chvíli jsou daleko důležitější věci. Doufám, že se situace zlepší, abych pak mohl pokračovat v rehabilitacích a být zase konečně na hřišti.“
Jak k vašemu zranění vlastně došlo?
„Moje problémy začaly už předminulé léto, kdy jsem byl v přípravě s prvním týmem Juventusu. Všechno šlo úžasně, byl jsem s nimi už počtvrté. Odehrál jsem část přátelského zápasu proti Bayernu Mnichov a začalo mě bolet chodidlo. Měl jsem informace, že bych měl v dalším utkání proti Benfice hrát v základní sestavě, ale tam jsem dostal první injekce, což bylo možná zlomové. Od té doby se tenhle problém táhl.“
Vleče se už rok a tři čtvrtě…
„Šel jsem do Lugana a před zimní pauzou jsem naskočil asi do čtyř zápasů. Pak jsem absolvoval celou měsíční přípravu ve Španělsku, kde jsem odehrál pět přátelských utkání během dvou týdnů. Všichni byli nadšení, já jsem byl nadšený, neměl jsem žádné známky problémů, cítil jsem se perfektně. Po návratu ze Španělska jsme hráli utkání ve Veroně, kde bylo asi minus pět stupňů, a v hlavičkovém souboji noha nevydržela. A už to nebyl jen zánět, natrhnul jsem si klenbu. Léčba pak nešla dobře a po několika měsících se kluby dohodly, že se pojedu léčit do Juventusu. Od listopadu minulého roku jsem začal terapie úplně od začátku, koncem února se vše začalo lepšit, už jsem myslel, že jsem na konci tunelu. Ale přišla pauza z jiného důvodu.“
Jak frustrující to pro vás je?
„Nebudu si hrát na to, že by to se mnou nic nedělalo. Každého frustruje, když nemůže dělat to, co miluje. Posledních pět měsíců jsem ale v Juventusu, kde mám kolem sebe lidi, kteří mi dávají najevo nejen obrovskou podporu, ale léčí mě tím nejlepším možným způsobem, jaký můžu dostat. Cítím, že i kdyby to trvalo déle, mám za sebou lidi, kteří mi v kariéře věří. Proto i po mentální stránce jsem se uklidnil, vím, že pro návrat dělám sto procent. Od rána do večera jsem byl ve sportovním centru a dělal jsem vše pro to, abych se uzdravil. Je to dlouhá doba, tlak na mě byl a je velký. Snažím se být ale pozitivní, i když to není jednoduché.“
Juventus má na vás předkupní právo. Přesto není obvyklé, aby se bývalý klub o hráče tak staral, že?
„Běžné to určitě není. Ale je důležité říct, jak vše poslední rok a půl probíhalo. Když jsem šel do Lugana, původně to bylo na hostování bez opce, protože jsem krátce předtím podepsal novou smlouvu v Juventusu. Nakonec se po půl roce udělal přestup. Jednak kvůli mně a pak také Juventus věřil, že Lugano může být ten správný klub pro můj fotbalový rozvoj. Jsem stoprocentním hráčem Lugana, ale Juventus má všechna předkupní práva a jsem pod jeho drobnohledem. Tím, že se tam teď léčím, ukazuje, že tam mám s lidmi dobré vztahy a že jsem tam snad odvedl nějakou práci.“
Živíte v sobě naději, že si za áčko Juventusu ještě někdy zahrajete?
„Kdybych řekl ne, vyznělo by to hodně negativně. Jasně, že věřím. Před rokem a půl jsem s áčkem absolvoval svou čtvrtou přípravu, byl jsem jediný z týmu do třiadvaceti let, který prodlužoval smlouvu. Cítil jsem, že mi v Juventusu věří. Byl tam trenér Allegri. I když byl na mě tvrdý a přísný, myslím, že jsem se mu líbil po fotbalové a hlavně i po lidské stránce. Na tom si v Juventusu hodně zakládají. Takže jo, může se stát, že si za Juventus ještě někdy zahraju. Teď je ta cestička komplikovanější, momentálně se chci hlavně uzdravit a hrát v Luganu. Myslím, že to by bylo super, švýcarská liga má velkou kvalitu. Klub za mě zaplatil velké peníze, chci mu to vrátit. Mám zdravé sebevědomí, myslím, že až se z toho dostanu a naberu fyzičku, budu hrát. Věřím, že pak půjde všechno tak, jak má.“
Pro české fanoušky je symbolem Juventusu Pavel Nedvěd, který je v klubu viceprezidentem. Pomáhá vám?
„On se stará hlavně o A-tým, všichni víme, jak vysokou funkci má. Potkali jsme se třeba na zápase mládeže, když jsme se šli oba podívat. Pomohl mi stejně jako další ředitelé a činovníci Juventusu, se kterými jsem svůj přesun tam řešil. Všichni mi vyjádřili obrovskou podporu.“
Další osobností je Cristiano Ronaldo. Vy jste zažil dobu, než přišel, a vidíte, co se děje, když v Juventusu je. Jak on změnil klub?
„Juventusu už dříve fandilo mnoho lidí po celém světě, ale díky němu je Juventus i celá italská liga ještě sledovanější. Klubu přivedl miliony nových fanoušků. Na hřišti se na něj tým může spolehnout, skoro vždycky dá gól. V kabině se přidal k té, dá se říct, staré italské gardě, která ji vedla. Svým věkem, zkušenostmi a tím, jak k němu všichni vzhlíží, se zařadil k tahounům mužstva. Má jen pozitivní přínos, je to úžasný člověk.“
Jakou s ním máte osobní zkušenost?
„Když přišel, vrátili jsme se ze soustředění v Americe a docela jsme na sebe naráželi. Já byl zraněný, on nový, takže jsme se potkávali třeba v posilovně nebo na obědech. Byl plný elánu. Je hodně soutěživý, snaží se na hřišti i v kabině šířit pozitivní energii. Jen jsem bohužel neměl možnost si s ním zatrénovat.“
