Jejich spolupráce ve středu zálohy byla hnacím motorem úspěšného období AC Milán i zlaté generace italského národního týmu. Drsňák a elegán. Krev a víno. Gennaro Gattuso a Andrea Pirlo. Dvě legendy teď stojí proti sobě, o scudetto bojují coby trenéři Juventusu a Neapole. Zpět k vrcholu Serie A je dovedly velmi odlišné cesty.
Když Andrea Pirlo před třemi lety končil svou bohatou kariéru, jeden z prvních, za kým novináři přispěchali se žádostí o vzpomínky a názory, byl Gennaro Gattuso. Drsný záložník, který po boku dlouhovlasého parťáka strávil plodná léta v AC Milán i národním týmu, a to už od výběru do 15 let. „Jestli jsem byl důležitý pro jeho úspěch? Neplácejte nesmysly,“ mávl rukou v rozhovoru pro Radio 24. „Když jsem ho sledoval, říkal jsem si, že bych měl změnit povolání. Nepleťte si Nutellu s výkaly.“
Barvité vyjádření muže s přezdívkou „Rino“ bylo jistě až příliš sebekritické, z jeho formy ale stále rezonovalo, jaká byla podstata jejich spolupráce. Gattuso byl rtuťovitý bořič, nebojácný bojovník, co by šel do skluzu snad i proti rozjetému tanku. Pirlo zase elegán, dirigent, co uměl najít spoluhráče přesným pasem za každé situace. Když si stoupl k přímému kopu, brankářům i hráčům ve zdi se klepala kolena.
Slavné hráčské roky ale odvál vítr, oba se teď soustředí na trenérské kariéry. A asi vás nepřekvapí, že se liší jako noc a den, stejně jako před lety jejich herní styly.
Gattuso začínal jako (tehdy ještě hrající) kouč švýcarského Sionu v roce 2013. Vydržel jen tři měsíce, načež se přesunul do rodné Itálie. Šance od druholigového Palerma ale byla ještě kratší – Gennaro vydržel na lavičce jen šest zápasů! Vyhrál dva z nich. I přes velmi krátkou štaci na něj ale hráči vzpomínají hezky, a to navzdory jeho neortodoxním ostrým metodám. Nebo snad právě pro ně. „Gattuso mi velmi pomohl. Na několika trénincích mě kopal, jen aby mě naučil, jak se bránit. Dával i rány pěstí a radil mi při tom, jak se jim mám vyhnout,“ vykládá Paulo Dybala, argentinská hvězda Juventusu a šikula, který právě v Palermu svou kariéru nastartoval. Dokládá tak pravdivost jednoho motta, kterým se Gattuso řídí: Není dobré, když své hráče vždy jen chráníte.
Po Palermu zkusil "Rino" štěstí v Řecku, práci mu v létě roku 2014 nabídl celek OFI Kréta. Finančními problémy sužovaný klub nebyl zrovna pohádkovou destinací, Gattuso musel ukočírovat tým, který nedostával zaplaceno. Sám pak v říjnu rezignoval na svůj post, než jej fanoušci spolu s vedením klubu přesvědčili, aby zůstal. Druhý odchod, který přišel v prosinci, už však byl nevratný.
Kréta byla Gattusovým nejméně úspěšným angažmá, v 17 zápasech dovedl tým jen k 5 výhrám. Do historie řeckého fotbalu se ale nesmazatelně zapsal ikonickou rozjetou tiskovkou, ve které za bouchání do stolu lámanou angličtinou požadoval, aby jeho hráči, kteří jsou „někdy možná dobří, někdy možná na h**no“, hráli "srdcem a koulemi" a na sto procent, i když zrovna nedostávali peníze.
Po návratu domů Gennara nastartoval jeho osudový klub. V AC Milán nejprve vedl mládežnický tým, po vyhazovu Vincenza Montelly se přesunul k áčku a okamžitě nastavil svou bojovnou mentalitu. „Jako hráč jsem vždy říkal, že bych pro své spoluhráče šel přes rozpálené uhlíky, a přesně to chci, aby teď předváděli mí svěřenci,“ vyhlásil.
Na obnovení zašlé slávy černo–červeného klubu to nestačilo, AC ve dvou sezonách pod „Rinovou“ taktovkou skončilo páté a šesté. I takový finiš ale stačil na to, aby se Gattusova reputace v rodné zemi zvedla. Když Neapol v prosinci 2019 vyhodila Carla Ancelottiho, dala šanci právě jemu, a Gattuso se za to odvděčil vítězstvím ve finále Coppa Italia, kde Partenopei na penalty přetlačili zdánlivě nezdolný Juventus. Pro Gennara to byla první trofej v trnité šestileté trenérské kariéře. Kýžený úspěch věnoval tragicky zesnulé sestře.
U Pirla bude výčet o poznání kratší. Kopačky uklidil do skříně až čtyři roky po Gattusovi coby hráč New York City, pak pilně studoval trenérskou licenci. Hned po jejím dokončení se měl řemeslu učit coby nový hlavní kouč mládežnického týmu Juventusu působícího v Serii C. Jenže u něj vydržel jen devět dní. Špatné výsledky? Kdepak, naopak, vůbec nestihl vést ani jediný soutěžní zápas, a hned byl dokonce povýšen k áčku! Šéfové „staré dámy“ věřili, že srovná celek, který pod Mauriziem Sarrim k titulu tak nějak doklopýtal. Italský elegán se tak hned na začátku trenérské cesty dostal rovnou k nejlepšímu džobu v zemi. A nezačal vůbec špatně, v ligové premiéře smázl Sampdorii Janov 3:0, užil si i debut v Lize mistrů, když v Kyjevě předčil Dynamo a svého prvního menotra z dávných dob v Brescii, Mirceu Lucesca.
S Juventusem sice nepředvádí stoprocentní dominanci, dokonce má víc remíz než výher (i když prohrát v lize ještě nestihl), už tak ale jde poznat, že turínský klub přetváří k obrazu svému. Pirlo je jako trenér stejný vizionář a génius, jako by na hřišti. Fanoušci taktických rozborů po celém světě hltají jeho diplomovou práci nazvanou Il calcio che vorrei, tedy Fotbal, který bych chtěl. Andrea v něm jako svou inspiraci cituje dvě revoluční generace Barcelony, Cruijffovu a Guardiolovu, Ajax pod Louisem van Gaalem a dva úspěšné italské celky, jichž byl důležitou částí – AC Milán Carla Ancelottiho a Conteho Juventus. Za obhajobu své práce mimochodem dostal 107 bodů ze 110 možných. Takřka dokonalé.
Jedna ze zásadních myšlenek Johana Cruijffa zní, že nejde o to, jestli je hráč dost starý, ale dost dobrý. Věk prostě nehraje roli. Toho se Pirlo drží, zahodil nepsané pravidlo, že hráči z mládežnického týmu dostávají šanci až na konci sezony, kdy je o titulu rozhodnuto a už nejde nic zkazit. Levou stranu hřiště tak místo zkušeného Alexe Sandra často brázdí jednadvacetiletý Gianluca Frabotta, kterého si Juventus jako teenagera vyhlédl v Boloni. V útoku vedle nejlepšího možného učitele, Cristiana Ronalda, rozvíjí svůj talent švédsko-makedonský poklad Dejan Kulusevski. Dvacetiletý křídelník byl v minulé sezoně klíčovým mužem Parmy, kde hostoval. V lize dal 10 gólů, na dalších 9 nahrál a dostal za to cenu pro nejlepšího mladého hráče Serie A. První dvě trefy už zaznamenal i v dresu „staré dámy“, která na něj bude čím dál víc sázet.
Pirlův Juventus není dominantní mašinou, co všechny zválcuje. Tedy alespoň zatím ne. Procesu přerodu úspěšného týmu ale kluboví bossové věří, a neplánují pod Andreou rozviklat sesli. „Problémy, které nás čekají, se docela snadno odhadují. Udělali jsme hodně změn v kádru, přivedli jsme nového kouče. Chybí nám pár hvězd. Nehledám výmluvy,“ sdělil před prohrou 0:2 s Barcelonou viceprezident Pavel Nedvěd.
Velkou konkurencí v boji o další scudetto bude samozřejmě Neapol v čele s dávným parťákem Gattusem. Partenopei se oklepali i z nákazy koronavirem, která na chvíli výrazně zúžila seznam dostupných hráčů, a pod Rinem válí. Na dostřel prvnímu místu jsou i proto, že jejich kouč je stále stejně tvrdý a náročný a drží je v pozoru. Když chlapci v bledě modrém rozstříleli bezmocný Janov 6:0, Gennaro hudroval: „Je to lživý výsledek.“ O poločase to totiž bylo „jen“ 1:0, drsný stratég spekuloval, jak zahýbat sestavou, a dal svým svěřencům jasně najevo, že ještě nehrají zdaleka tak, jak by si představoval. Ve druhé půli tak borci po fénu od trenéra dali pět gólů za 25 minut. Jeden ze sloupkařů deníku La Republica to nazval „orgiemi útočného fotbalu.“
Gattuso ale dobře ví, že ruku v ruce s bičem musí jít aspoň špetka cukru. I přes reputaci tvrďáka je to v jádru zlatý chlap. Když pandemie koronaviru vzala útokem klubovou kasu, sám nabídl, aby mu byla snížena mzda. Neapol si pak v létě vyhlédla posilu v podobě Victora Osimhena, za kterého ale v Lille chtěli se vším všudy 80 milionů eur. Aby si ho italský celek mohl dovolit, trenér řekl, že přistoupí na druhé zkrácení platu! Když pak nigerijský talent dal svůj první gól v bledě modrém dresu, sprintoval k lavičce, aby jako prvního objal právě Gattusa.
Každá z italských ikon ušla od konce hráčské kariéry výrazně jinou cestu, obě se ale dokázaly probojovat na to samé místo. Andrea Pirlo a Gennaro Gattuso jsou zase klíčové osobnosti v lítém boji o italský titul, i když samý vrchol je ještě o kousek vzdálený. Je snad až poetické, že jejich největším soupeřem, a týmem, kterému se teď oba dívají na záda, je jejich osudový AC Milán.
| Z | V | R | P | Skóre | B | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. Inter Milán |  |
38 | 28 | 7 | 3 | 89:35 | 91 |
| 2. Milán |  |
38 | 24 | 7 | 7 | 74:41 | 79 |
| 3. Atalanta |  |
38 | 23 | 9 | 6 | 90:47 | 78 |
| 4. Juventus |  |
38 | 23 | 9 | 6 | 77:38 | 78 |
| 5. Neapol |  |
38 | 24 | 5 | 9 | 86:41 | 77 |
| 6. Lazio |  |
38 | 21 | 5 | 12 | 61:55 | 68 |
| 7. AS Řím |  |
38 | 18 | 8 | 12 | 68:58 | 62 |
| 8. Sassuolo |  |
38 | 17 | 11 | 10 | 64:56 | 62 |
| 9. Sampdoria |  |
38 | 15 | 7 | 16 | 52:54 | 52 |
| 10. Verona |  |
38 | 11 | 12 | 15 | 46:48 | 45 |
| 11. Janov |  |
38 | 10 | 12 | 16 | 47:58 | 42 |
| 12. Bologna |  |
38 | 10 | 11 | 17 | 51:65 | 41 |
| 13. Fiorentina |  |
38 | 9 | 13 | 16 | 47:59 | 40 |
| 14. Udinese |  |
38 | 10 | 10 | 18 | 42:58 | 40 |
| 15. Spezia |  |
38 | 9 | 12 | 17 | 52:72 | 39 |
| 16. Cagliari |  |
38 | 9 | 10 | 19 | 43:59 | 37 |
| 17. Torino |  |
38 | 7 | 16 | 15 | 50:69 | 37 |
| 18. Benevento |  |
38 | 7 | 12 | 19 | 40:75 | 33 |
| 19. Crotone |  |
38 | 6 | 5 | 27 | 45:92 | 23 |
| 20. Parma |  |
38 | 3 | 11 | 24 | 39:83 | 20 |
