Pokud jste se dosud jeho jméno nenaučili vyslovovat, nezoufejte. Chviča Kvaracchelija se s Gruzií představí na ME proti Česku, ale třeba v Itálii je znám pod přezdívkou Kvaradona. Je mu teprve 23 let, ale ve své domovině je za modlu. Možná se navíc dočká gigantického přestupu už toto léto. Sám přitom zůstává „tichým zabijákem“ v pokutovém území soupeřů a skromným klukem v soukromí.
Patří k řadě těch, kterým fotbal předurčil osud. Táta Badri je bývalý ázerbájdžánský fotbalista a trenér, máma Maka taky uměla kopnout do meruny. Prostředního ze tří synů nikdy nemuseli do tréninku nutit, míč si zamiloval od dětství.
Fotbalově jej vychovalo Dinamo Tbilisi a už v šestnácti se objevil v A-týmu. Poté šlo všechno velmi rychle. Odchod do Rustavi, následný přesun na hostování do Lokomotivu Moskva, kde ještě jako teenager vyhrál národní pohár, posléze už přestoupil do Rubinu Kazaň. V Tatarstánu setrval do jara 2022, kdy jej ruská ofenziva na Ukrajinu přiměla rozvázat se svým zaměstnavatelem smlouvu. Kvaracchelija tou dobou už sice dávno převyšoval gruzínskou ligu, ale raději se vrátil domů, aby tři měsíce odkopal v Batumi, než se ozvala Neapol.
Filmový producent a nesmlouvavý boss Neapole Aurelio De Laurentiis si dodnes může mnout ruce. Za gruzínský klenot dal v tichosti zhruba 13 milionů eur, dnes může Kvaradonova hodnota šplhat až k hranici 100 milionů.
A proč vlastně Kvaradona? Platí obecný názor, že Gruzíncovo jméno bylo tak složité a jeho výkony natolik kvalitní, že ta přezdívka přišla sama při srovnání s Diegem Maradonou. Gruzínský šikula ji však zřejmě získal v neapolských kruzích už předtím, než ukázal v modrém dresu své kousky.
„Ta přezdívka se mi pochopitelně líbí. Maradonovi se sice nemůžu přiblížit, ale dám do toho vše, abych se stal velkým hráčem Neapole,“ řekl poté, co se o přezdívce dozvěděl.
Pamatujete, když božský Diego při rozcvičce před zápasem semifinále Poháru UEFA 1989 proti Bayernu Mnichov začal tančit a žonglovat s míčem na píseň „Live is life“? Tenkrát dokonce někteří hráči německého soupeře přestali se zažitým harmonogramem a udiveně na Argentince koukali. Tato story zanechala v horkokrevných příznivcích Neapole hlubokou stopu. A právě Kvaracchelija v roce 2022 po přestupu do Itálie zazpíval pro spoluhráče tuto píseň. Fanoušky si tak od začátku získal. Sice to na pěveckou dráhu nebylo, ale vystoupil z komfortní zóny, čehož si příznivci cenili a pojem Kvaradona byl na světě. Sám nositel jej navíc posílil svými výkony.
Dodnes si nelibuje v rozhovorech. Sice se domluví několika jazyky, ale údajně se stále bojí, že by byl při interview špatný. Když má volno, rád si zajde na dobrou pizzu. Miluje také basketbal. V NBA fandí Golden State Warriors a jejich rozehrávači Stephu Currymu. A když jede domů do Gruzie, nazuje trekové boty a vydá se do hor za klidem.
Střeží si také soukromý život. V roce 2023 se oženil se svou láskou z mládí a budoucí lékařkou Nitsou Tavadzeovou.
Na hřišti je ale úplně někým jiným. Moc toho sice nenamluví, ale hovoří za něj práce s balonem a chtíč po každé přihrávce. „Je schopen kontrolovat jakýkoli míč a čistě ho vybojovat, má takový plachý způsob jednání, nikdy nechce být středem pozornosti, ale když hraje fotbal, je nesmírně sebevědomý,“ hodnotí svého někdejšího svěřence z mistrovské neapolské sezony Luciano Spalletti.
Paradoxní je, že bývá srovnáván s Messim, i když je podstatně vyšší. Kdyby si měl sám Gruzínec vybrat, raději má Cristiana Ronalda. Jeho srdce hlavně bije pro Real Madrid. Za svého idola však vybral spíše méně tradiční jméno. Je jím Guti Hernández. „On je jeden z důvodů, proč miluju fotbal. Když jsem byl dítě, dresy s Gutiho jménem nebyly v Gruzii k dostání, tak jsem si koupil bílé tričko a napsal jeho jméno a číslo 14 na záda černým fixem,“ vzpomínal Kvaracchelija před časem.
Dnes je v situaci, kdy si možná v chudších částech světa kluci perem píší na trička jeho jméno. V Serii A vyrostl v jednoho z nejlepších ofenzivních hráčů současnosti. Stal se vůbec prvním hráčem v italské lize, který dokázal ve své premiérové sezoně posbírat 10 gólů a 10 asistencí. O zisku titulu už byla řeč. Bez týmu si na scudetto těžko sáhnete, ale on a Victor Osimhen byli hlavními strůjci titulu, který se do Neapole vrátil po 33 letech.
Nechybělo přitom mnoho a milovali jej fanoušci Juventusu, kam měl namířeno ještě dříve. Stál o něj tehdejší sportovní ředitel Staré dámy Fabio Paratici. Jenže jednání se táhla dlouho, Paratici pak navíc odešel do Tottenhamu a Neapol tak Juve gruzínský klenot vyfoukla.
I v sezoně, kdy se tolik Neapoli nedaří, si drží solidní čísla. 10 gólů a čtyři asistence v 27 zápasech. Navíc jeho kredit roste i tím, že pomohl národnímu mužstvu na ME, kde právě tento „tichý zabiják“ narazí i na český val.
