Vaclík a jeho vzory a metody: Bral mě Barthez, všichni máme GPS
Při švýcarském angažmá v Basileji na tréninku často skákal, v Seville skoro vůbec. Tomáš Vaclík, jednička v bráně fotbalové reprezentace, nechal pro Sport Magazín hluboko nahlédnout do svého profesního světa. „Snažím se na soupeře připravovat průběžně. Sleduju sestřihy zápasů a gólů. Tím získávám všeobecný přehled,“ vysvětluje v jedné z 18 otázek v dotazníku. Co dál prozradil?
Proč chytám
„Protože mě to baví a naplňuje. Do brány jsem se dostal klasicky – na zimním turnaji se zranil gólman a trenér řekl, že tam na chvilku půjdu. No, už jsem tam zůstal. Bude to 24, možná 25 let. Nejdůležitější asi bylo, že jsem neměl strach z míče. Většina dětí se před balonem otáčela, já ne. Hned jsem skákal pod nohy a bavilo mě to. A taky mi to docela šlo. Od začátku jsem vyhrával ocenění pro nejlepšího brankáře turnaje. I to mě utvrzovalo v pocitu, že mi to jde a že bylo od trenéra dobré rozhodnutí, že mě do brány dal.“
Moje brankářské idoly
„Můj první dětský vzor byl Fabien Barthez. Dodnes si vzpomínám na mistrovství světa 1998, které Francie vyhrála. Barthez byl jedničkou a chytal skvěle. Pak následovali Buffon, Casillas, Petr Čech. To jsou brankáři, na kterých jsem vyrůstal. A kdo se mi líbí teď? Oblak, Alisson, Ederson, Neuer, De Gea. Od všech se dá něco vzít a něco naučit.“
Kdo mě toho v brankářském řemesle nejvíc naučil
„Hrozně špatně se vybírá jeden trenér. Nerad bych na někoho zapomněl, jsem opravdu vděčný všem, kteří mě vedli. Vypíchl bych ale Massima Colombu, trenéra brankářů v Basileji. Strávili jsme spolu čtyři roky a ukázal mi, jak se pracuje s gólmany venku. Vyrůstal jsem v české brankářské škole, ale on mi představil brankářské řemeslo tak nějak se vším všudy. A dal mi šanci chytat ve Švýcarsku a v Lize mistrů.“
Na co je největší pedant specialista, který mě teď trénuje v klubu
„Neřekl bych, že náš trenér brankářů v Seville je na něco pedant, ale celkově se ve Španělsku trénuje trošku jinak, než jsem byl zvyklý v Česku a ve Švýcarsku. Třeba ve Švýcarsku se trénink blíží německé škole, takže se hodně skáče, ve Španělsku to neděláme skoro vůbec. Zase hodně pracujeme na rozvoji rychlosti a agility, obratnosti. V začátku to byl pro trošku nezvyk, ale brzy jsem se adaptoval.“
Jak vypadá můj jeden běžný trénink v sezoně
„V 9:45 máme sraz v tréninkovém komplexu s tím, že se v 10:30 začíná trénovat. Tři čtvrtě hodiny před tréninkem musíme být povinně v kabině. Já většinou vstávám v osm. Abych mohl být ráno s holkama, malá vstává do školky. Najíme se a před devátou hodinou odjíždím. S gólmany startujeme už v deset v posilovně. Každý z gólmanů máme svůj individuální preventivní program. Jeden den děláme ramena a ruce, další den máme prevenci na nohy a na střed těla. Pak záleží na tom, kolik času je do zápasu. Když je dlouhý týden, máme tři dny před zápasem ještě trénink na odrazovou sílu a sílu nohou. A dvakrát týdně máme ještě po tréninku s gólmany posilování vršku těla. Takže toho je celkem dost. Potom následuje regenerace, společný oběd a po něm zpátky domů. Odjíždím z domu v devět a vracím se obvykle o půl třetí.“
Jaký způsobem pracuju s moderními technologiemi
„Všichni máme GPS. Nedávno jsem se o tom s trenérem gólmanů bavil, co všechno může vidět a co z toho může dostat. Je to hodně zajímavé. Není to rozhodně tak, že bych si z množství dat vybíral já. Je na trenérovi, co si vytáhne, a potom podle toho dělá co nejefektivnější tréninky pro můj výkonnostní růst.“
Jaké další sporty mi jdou
„Myslím, že mi docela jdou tenis, basket, ping-pong, obecně míčové sporty. Ale nemyslím si, že by gólman musel být šikovný na ostatní sporty. Na druhou stranu je vždycky výhoda, když má sportovec dobrou multisportovní výbavu a jeho pohybová průprava není zaměřená jen na fotbal. Lepší je prostě pestřejší pohybová výbava. Ale není to nutné. V Seville hrajeme my gólmani nohejbal na volejbalovou síť, v sezoně však na to není moc času, protože se vlastně pořád hrají zápasy.“
Jak si analyzuju soupeře
„Snažím se na soupeře připravovat průběžně. Sleduju sestřihy zápasů a gólů. Tím získávám všeobecný přehled. Před každým zápasem pak dostávám od trenéra brankářů na tabletu patnácti až dvacetiminutové sestřihy s charakteristikami útočných hráčů soupeře, exekutorů standardních situací a střelců penalt. Snažím se tomu věnovat poctivě, protože to může v utkání hodně pomoct.“
Jaký mám rituál před utkáním
„Hodně poslouchám muziku, pouštím si ji do sluchátek. Nemám žádné rituály, jen pár zvyků. Na hřiště vstupuju pravou nohou a podobně. Není to nic, z čeho bych byl nervózní, kdybych to neudělal. Jinak tlak ve Španělsku a speciálně v Seville je vždycky obrovský, protože lidi v klubu i ve městě jsou zvyklí vyhrávat trofeje. Člověk to cítí a úplně se od toho oprostit nejde. Ale s přibývajícími zkušenostmi to dokážete snášet líp.“
Jak se udržuju v maximálním soustředění po celý zápas
„Na koncentraci nic speciálního nemám. Udržuji se tím, že vím, o co hraju. Sám jsem si během kariéry ověřil, že zápas se může jednou chybou změnit. Mám to tedy v sobě nastavené tak, že každá chyba může zápas totálně změnit a rozhodnout. Tohle mi pomáhá se maximálně koncentrovat a ani na okamžik nevypnout.“
Jak se oklepávám po hloupém gólu nebo velkém kiksu
„Když se mi něco během zápasu stane, jsem schopný na to rychle zapomenout. Ale po utkání je to horší, v hlavě se mi to honí. V tu chvíli je důležité si to zanalyzovat, s někým si o tom popovídat a probrat, co šlo a nešlo udělat líp. Potom je třeba to hodit za hlavu. Je hrozně důležité jít do dalšího zápasu s maximální sebedůvěrou a už na to, co bylo, nemyslet!“
Jak si analyzuju vlastní výkony
„Dělám to většinou nadvakrát – první analýzu si dělám sám, druhou s trenérem brankářů. Tu dělám s odstupem, druhý, třetí den po zápase. To mám od trenéra sestřihané video se všemi důležitými akcemi pro tým a pro mě. Sám sebe si vyhodnocuju hned po zápase. Většinou totiž nemůžu spát, tak si utkání pustím znovu. Ne celé, přetáčím si to na svoje věci a snažím se hned si říct, co jsem udělal dobře, a co ne. Analyzuju si naprosto všechno, od postavení při standardkách, přes zakládání útoků až po obranné akce. I s trenérem jdeme do hloubky, vždycky se dá najít něco, co lze zlepšit.“
Co považuju v brankářské profesi za nejtěžší
„Nejtěžší je, že jsme v bráně sami a máme obrovskou odpovědnost. U gólmanů je to většinou tak, že může udělat spoustu věcí správně, může toho pochytat, kolik chce, ale lidi si budou stejně většinou pamatovat, co udělal špatně.“
Co nejvíc bolí
„Obdržené góly a chyby. Mám to nastavené tak, že když udělám chybu, potopím deset hráčů před mnou. Ti devadesát minut běhají, bojují a gólman to potom může během jednoho okamžiku potopit.“
Musel jsem v bráně odbourávat strach?
„Nemyslím si, že bych měl někdy strach. I když to někdy bolelo nebo jsem se při pádu pod nohy zranil. Tohle jsem nikdy neměl a ani s přibývajícím věkem nemám.“
Brankář se musí správně rozhodnout v setině vteřiny. Trénuju to speciálně?
„Tohle se natrénovat moc nedá. Přichází to postupně s odchytanými zápasy. Když uděláte tisíce rozhodnutí během kariéry, s každým se posouváte dopředu. Hlavní roli hrají zkušenosti.“
Jak jsem si jistý v rozehrávce
„Co pro dobrou rozehrávku musím dělat? Trénovat, trénovat a trénovat! A zkoušet si v tréninku i složitější věci. I za cenu, že nevyjdou. Jenom tímhle se dá dostat do sebe jistota v rozehrávce.“
V čem je jiné chytání v zahraniční lize nebo v Lize mistrů od chytání v české lize
„V zahraničí je stoprocentně všechno rychlejší. Ve Španělsku na sebe naráží soupeři na nejvyšší kvalitativní úrovni, a tak je logicky i vyšší rychlost než u nás. V cizině je to náročnější i na hlavu, protože očekávání jsou mnohem větší a na fotbal se kouká mnohem víc lidí než u nás. A také mnohem víc lidí to analyzuje a komentuje. Rozdíl je tedy veliký. Každý, kdo odešel z Česka do top lig, by to mohl jen potvrdit.“
