Guardiola: Prožívám dětský sen
Je o třicet let mladší než Ferguson, přesto může vstoupit mezi trenérské legendy. Josep Guardiola, hrdý Katalánec, přijel do Říma získat třetí pohár během sezony, což se žádnému španělskému kouči nepodařilo. Jaký má recept na úspěch?
Před rokem byl v trenérské branži pan Nikdo. Včera usedl na Olympijském stadionu v Římě jako kouč finalisty Ligy mistrů. Jako hráč ji vyhrál v roce 1992. Ve slavném Wembley pomohl porazit Sampdorii Janov a pak řval v Barceloně z balkonu s prestižním pohárem v ruce na mnohatisícový dav pod ním: „Tak tady ho máte!“
Nyní si to může zopakovat. Coby trenér. „Prožívám dětský sen, jen nevím, jestli ho dožiju až do konce,“ shrnuje trefně svůj příběh Josep Guardiola, osmatřicetiletý strůjce barcelonské renesance.
Má pořád sportovní postavu, neoholené strniště na tvářích, oči, do kterých by ráda zapadla nejedna dívka a patent na úspěch. Zdá se, že na co sáhne, to pozlatí.
V hráčské kariéře posbíral kromě prvenství v tehdejším PMEZ šest mistrovských titulů, vítězství v PVP a také čtyřicet startů ve španělském národním týmu. Trenérské řemeslo dělá na nejvyšší úrovni teprve necelých dvanáct měsíců, ale už slavil ligový primát i triumf v národním poháru.
V čem spočívá kouzlo rodáka z malé katalánské vesničky Santpedor? „Je chytrý a pracovitý,“ odpovídá Johan Cruijff, ikona celosvětového fotbalu.
Právě on si kdysi vytáhl Guardiolu do A – týmu Barcelony. Zašel se podívat na zápas klubové juniorky a ještě před přestávkou zaskočil za trenérem s otázkou: „Co je to za toho kluka na pravé straně zálohy?“
„To je Guardiola, nadějný hráč, ale stále ještě hoch,“ dočkal se odpovědi. „Tak ho dej ve druhé půli do středu zálohy.“ Guardiola už na této pozici zůstal. Ovšem nikoli mezi zajíci, ale mezi hvězdami v prvním celku. Stal se srdcem a mozkem slavného barcelonského „Dream teamu“. „Ani jsem nemusel vylézat ze střídačky k lajně. Pepe byl k hráčům blíž a uděloval jim pokyny líp než já,“ dává k dobru Cruijff.
Za odměnu kapitána naučil principy totálního fotbalu, útočné smršti, která lidem brala dech. Přesně tenhle styl chtěl týmu vrátit klubový prezident Laporta. A tak v létě prosadil do křesla po Nizozemci Rijkaardovi Guardiolu.
Navzdory tomu, že předtím vedl jen barcelonské „béčko“. A to ještě jen jednu sezonu. Jenže suverénně s ní prolétl ze čtvrté nejvyšší soutěže o patro výš. Osmadvacet vítězství, žádná porážka, to mělo jeho mužstvo napsané na vizitce. A taky: krásný útočný fotbal.
S touhle ideou vstoupil i do kabiny před Messiho, Henryho a spol. „Jsem šťastný, když je míč na soupeřově polovině a nešťastný, když se nachází na té naší,“ vysvětluje svoji strategii Guardiola.
Ovšem není naivní, aby si myslel, že krása vykvete sama. A tak hned hvězdám uťal sladký život, na jaký byli zvyklí od přátelského „strýčka“ Rijkaarda. Pozdní příchod na společnou snídani před tréninkem: 500 euro!
Přetažená večerka během týdne přes půlnoc: 1000 euro! Zmeškaný trénink: co minuta, to 6 tisíc euro! Pes je také na stravovací režim a taktiku.
Kdo se proti zavedeným pořádkům proviní, má smůlu. Po nedávné oslavě vítězství ve Španělském poháru dorazila na snídani před dopoledním tréninkem o chvilku později šestice Messi, Eto'o, Gudjohnsen, Xavi, Toure a Alves. Největší „sekera“ činila deset minut, nejmenší minutu. Výsledek? Pět set pro každého!
„Nezajímá mě, jestli šlo o půlminutu nebo o půlhodinu,“ řekl Guardiola. „Bez disciplíny ani hvězdy nic nedokážou,“ dodal. Hvězdy to pochopily, proto jsou v Římě.
