Jiráčkova bundesligová premiéra v dresu Wolfsburgu skončila vítězně

V 73. minutě si naskočil na centr vysoký Sebastian Polter a hlavou rozhodl o vítězství týmu Felixe Magatha nad Kolínem nad Rýnem.

Hned poté domácí kouč první start zimní plzeňské posily ukončil. Za Jiráčka vyslal do boje Josuého. Tvrďák Magath poplácal českému reprezentantovi přátelsky po zádech, ale příště určitě čeká od ně víc.  Jiráček si splnil jen základní přání. „Chtěl bych vydržet na hřišti déle než poločas,“ říkal před výkopem.

Jeho jméno nechybělo v „základu“ a i na plochu se vyřítil i po přestávce. Jenže pak už moc plusů nenasbíral. Cožpak o to, snažil se, dřel, nic nevypustil, ovšem Jiráček z podzimu to nebyl.



Pod nic významného se v utkání nepodepsal. Největší možnost k výraznému zápisu do děje zápasu mu sebral rozhodčí, když písknul těsně předtím, než explzeňský hráč mohl vypálit z hranice pokutového území.

Jenže tým mu nepomohl. První balon dostal až v 36. minutě. Ve Štruncových sadech by se už všichni připravovali na nebezpečný výpad, jenže muži s dvacítkou na zádech se při dvou otočkách míč zamotal mezi nohama. A následoval kontr hostí.

Nervozita zkrátka pracovala. Jiráček má za sebou Ligu mistrů, ví, co to je baráž o mistrovství Evropy, přesto s ním vstup na bundesligové jeviště zamával.

Měl to však těžké. Sestupovou zónou ohrožení domácí potřebovali stůj co stůj tři body. Mužstvo prošlo v zimě personálním zemětřesením, což dokumentovali čtyři nové tváře v základní jedenáctce.

Navíc v generálce na jarní start si uřízlo ostudu ve čtvrtoligovém Magdeburgu, když podlehl 0:1. A ani počasí Jiráčkovi nic nezjednodušilo. Od rána padaly na Wolsburg kapky deště mixované vločkami sněhu.

Na mokrém trávníku se Jiráček postavil do středu zálohy. Po boku měl českého parťáka Jana Poláka. Ten byl ještě podzim psancem, „diktátor“ Magath ho vyrazil z kádru, ovšem v zimní pauze si u něj český záložník vysloužil milost.



Protřelejší Polák zpočátku zastiňoval kolegu. Patřil vůbec k nejaktivnějším hráčům Magathova výběru. Jednou zatočil do vápna zajímavý centr, podruhé soupeři vypíchl balon, ale především oproti reprezentačním časům zrychlil svoji hru.

Jiráček se také poctivě nabízel. Když mohl, roztočil svůj motor na nejvyšší obrátky a hnal se vpřed, aby doplnil útok. Jenže včasné přihrávky se nedočkával.

Doplácel také na nekonstruktivnost stoperů, kteří mnohdy nesmyslně nakopávali balony na hrot. K duhu mu nešla ani celkově slabá podporu ofenzivy. Wolfsburg útočil ve čtyřech, maximálně v pěti, takže nikdy nemohl přečíslit protivníka s osmi lidmi před vápnem.

Přesto si však Jiráček mohl po utkání se spoluhráči říci: Konec dobrý, všechno dobré.