Když jsou prohry nejvíc… Jak se nejhorší klub historie stal legendou

Z kraje ledna letošního roku se před Olympiastadionem v Berlíně sešla hrstka fanoušků s transparenty. Normálka, říkáte? Ne. I když se o pár set metrů dál hrál zápas Hertha - Schalke, oni běžně drží palce jinému týmu, Tasmanii Berlín z páté ligy.

Tentokrát přišli povzbudit hosty, aktuálně poslední v tabulce. Kdyby totiž znovu neuspěli, byl by to už jejich třicátý zápas v řadě bez výhry a přiblížili by se tím 55 let starému rekordu Tasmanie (31).

Nepovedlo se. Nebo jak to napsat. Zkrátka Schalke prohrálo.

Ale fanoušci Tasmanie smutnit nemuseli. O týden později gelsenkirchenský tým doma rozstřílel Hoffenheim 4:0 a po 358 dnech půstu poznal, jak chutná výhra.

Nejslavnější bundesligový rekord zůstal uchráněn.

Tyhle dva příběhy – Tasmania 1965/66 a Schalke 2020/21 – přitom nespojuje téměř nic. Na jedné straně chudý oddíl z dělnické čtvrti a na druhé tradiční klub s gigantem Gazprom v zádech. Očekávaný scénář versus senzační černá série.

A když už byla řeč o Hertě, právě v jejích kancelářích příběh Tasmanie začal. V létě 1965 byla totiž vyloučena z bundesligy kvůli účetním machinacím (ve zkratce: klub bokem platil hráčům peníze navíc) a řešilo se, jak zaplnit mezeru v elitní soutěži.

Existoval velký politický tlak, aby Herthu nahradil jiný klub ze Západního Berlína. Neboť o čtyři roky dřív vládci východní části postavili nechvalně proslulou zeď rozdělující město a západoněmečtí politici chtěli dát najevo sounáležitost s odříznutými sektory.

Te-Be Berlin, nejlepší tým Stadtligy, kooptaci odmítl, protože se v kvalifikaci pokoušel o regulérní postup, a když neuspěl, došel k závěru, že mezi elitu zkrátka nepatří. Zájem neměl ani druhý Spandauer SV, tak přišla řada na klub jménem Tasmania 1900 Berlín.

A za dva týdny začínala sezona.

Prvním problémem bylo, že většina hráčů právě dlela na dovolených. Ale to se povedlo vyřešit. Do jejich hledání na plážích a horách se zapojil rozhlas, pomohl i autoklub ADAC.

Horší bylo, že Tasmania ekonomicky byla amatérský klub a sportovně – podle dnešních měřítek – tak třetiligový. Většině hráčů bylo přes třicet, chodili do práce, neměli velké ambice. A najednou nejvyšší soutěž!

Klub na ně tlačil, aby podepsali profesionální smlouvy, ale moc se jim nechtělo. Tehdy se v bundeslize měsíční gáže počítaly na stovky marek. Fajn přilepšení, ale pohodlně žít se z toho nedalo. Nebylo složité jinde vydělat víc peněz. I proto se fotbalistům dávaly do pronájmu hospody na stadionech, sponzoři zaměstnávali jejich příbuzné a ty největší hvězdy dostávaly na starost benzinové pumpy nebo aspoň stánky s novinami.

Ale jednu štědře placenou hvězdu se podařilo na startu sezony sehnat. A jakou! Populárního útočníka Horsta Szymaniaka, který se při MS 1958 dostal do ideální jedenáctky turnaje a pak hrál i za Inter Milán.

Tasmania ho z Itálie vykoupila za 300 tisíc marek (oficiálně směla dát za přestup jen 50 tisíc, zbytek doplatili mecenáši).

Klub měl zálusk i na dva jugoslávské reprezentanty. Když bundesliga, tak s cizinci! Chudáci… Z Bělehradu jeli přes 20 hodin autobusem, ale trenérovi se moc nezdáli, tak se zase vrátili domů.

Při bundesligovém startu všechno ještě vypadalo idylicky. Novým domovem týmu se stal rozlehlý Olympiastadion a na debut proti Karlsruhe přišlo 81 500 zvědavých fanoušků! Hned se, při průměrném vstupném šest marek, vydělalo na Szymaniakův přestup.

A navíc výhra 2:0.

Jenže ta byla na dlouhé měsíce poslední. Pak jako když utne. Mužstvo sbíralo porážky, od pátého kola bylo poslední a vytrvale klesal i počet fanoušků. Na lednový, zasněžený zápas s Mönchengladbachem jich přišlo pouze 827, což až do covidových časů byl bundesligový rekord. „My jsme vlastně vynalezli utkání bez diváků,“ usmívá se tehdejší obránce Atze Becker.

Vyhodil se trenér, přišli další hráči a jiní odcházeli, protože neměli čas na tréninky, pokud si chtěli udržet stávající zaměstnání.

Noviny měly z Tasmanie legraci. Tipovaly výši příští porážky a propočítávaly, kdy tým inkasuje jubilejní stý gól.

„Ale my jsme si to užívali, to zase ano,“ tvrdí gólman Heinz Rohloff. Před tréninkem currywursty, po tréninku currywursty, Szymaniak do kabiny nosil prvotřídní italská vína. Jakýpak stres, když každý věděl, že sestup je nevyhnutelný a nikdo kvůli tomu vyhazov nedostane…

Druhé výhry se Tasmania dočkala v předposledním kole, kdy doma 2:1 porazila Borussii Neukirchen, druhý nejhorší tým.

Celková bilance? Osm bodů (deset podle dnešního systému), skóre 15:108, jediný bod ze hřiště soupeřů, 22 utkání z 34 bez vstřelené branky, nejvyšší prohra 0:9.

Po sezoně zmizel Szymaniak („Chtěl bych ještě tak dva roky hrát, ale za lepší klub“) a také iluze o příslušnosti k elitě. Ještě třikrát sice Tasmania bojovala o návrat do bundesligy, ale ani jednou neuspěla. V roce 1973 ji dohnaly ekonomické těžkosti a zkrachovala.

Na jejích základech se zrodila nová organizace, které dnes nese název SV Tasmania Berlín a hrdě se ke své předchůdkyni hlásí.

Aktuálně patří do páté nejvyšší soutěže. Ve čtvrti Neukölln, kde se hipsterská scéna mísí s turecko-arabskou komunitou, je kultem. Místní jsou na odkaz sympatických lůzrů pyšní. Stejně jako na hráče, jež Tasmania dokázala vychovat. Vyčnívá mezi nimi Antonio Rüdiger, současný obránce Chelsea.

Můžete si zde koupit trička s nápisem You‘ll Never Fail Alone, a když Schalke v lednu útočilo na starý rekord, nestíhal šéf klubu Almir Numic odpovídat na žádosti o rozhovory. Toužila po něm největší německá média, Tasmania se dostala do programu BBC a France24, psaly o ní New York Times, ESPN, El País.

O takové pozornosti si půlka bundesligových klubů může nechat zdát.

Slavné porážky bývají i ve fotbale víc než tuctová vítězství.

Schalke na odpis: obří dluhy a další lekce. Slavné posily nepomohly

Německo - BundesligaJan Malý25. ledna 202117:48

40 let od podvodu století! Maratonkyně do smrti zapírala, co provedla

AtletikaLukáš Tomek21. dubna 202019:55