Schick exkluzivně: Mám v plánu se Lewy držet. Ještě se mohu zlepšovat
Vichřice z Česka se řítí Německem. Patrik Schick je v životní formě a u špice tabulky bundesligových střelců znervózňuje ztělesněnou dokonalost v podání Roberta Lewandowskiho. Polák má osmnáct branek, odchovanec Sparty čtrnáct a dnešní zápas k dobru. „Motivuje mě to,“ sebevědomě říká v exkluzivním rozhovoru pro iSport Premium. Pětadvacetiletý kanon Leverkusenu připouští, že by rád udělal krok mezi největší světová střelecká esa. Nakročeno má. I proto, že doma je maximální pohoda. Rodina Schickova má už čtyři členy…
Před rokem se vám narodila dcera Victorie, letos v říjnu syn Nico. Je doma mnohem víc živo?
„Trošku jo. Víc než dosud. Žijeme trochu hekticky, ale jinak to zvládáme v pohodě. S manželkou Hankou jsme moc spokojení.“
Jak se cítíte v roli otce dvou dětí?
„Přišlo to trochu dřív, než jsme očekávali. Manželka to ale zvládá výborně, já snad taky. Nic nám nechybí, děti jsou zdravé, všechno je v pořádku.“
Jak starost o dvě děti koresponduje s životem profesionálního sportovce?
„Člověk na děti musí dávat pořádný pozor, obě jsou ještě hodně malé. V tomto ohledu je to náročné, musíme se pořádně starat. Samozřejmě to musím skloubit se svými potřebami. Potřebuju regenerovat, dobře spát, občas mít taky klídek. Ze začátku to bylo složité, ale naštěstí jsme pro děti brzo našli vhodný rytmus. Dobře spí, v noci se nebudí. Máme kliku, že se to takhle hezky naučily.“
Byl jste u porodu?
„U Viki jsem nebyl, ale u Nika už ano.“
Povídejte, jaké to bylo?
„Hodně emotivní. Mně jen tak něco nezasáhne, nedojme. Ale porod byl úplně jiná událost. Strašně krásný zážitek. Jsem rád, že takovou zkušenost mám. I proto, že příchod Victorie na svět jsem nestihl kvůli fotbalovým povinnostem. Jo… Bylo to fakt hodně emotivní.“
Infografika: proklikejte si nejlepší střelce evropských soutěží
Jaké byly oslavy? Prý za vámi přiletěl i velký kamarád Lukáš Vácha.
„Slavili jsme hlavně v rodinném kruhu. S Vašonem jsme si udělali výlet, sedli jsme si, ale nic velkého. Každopádně jsem byl rád, že jsem mohl radost z Nica sdílet i s ním.“
Gratuloval také Václav Kadlec?
„Jasně. Venca taky přál. Jsme spolu v kontaktu.“
Co říkáte na jeho návrat k fotbalu v dresu Mladé Boleslavi?
„Především jsem rád, že zdravotní stav mu umožnil návrat na trávníky a že myšlenky, které měl, se staly realitou. Vždycky jsem mu přál hrozný úspěch. Ať ve Spartě, nebo později ve Frankfurtu. Vždycky jsem mu psal, ať se daří. Snad to bude pokračovat, Venca bude v pohodě (klepe prsty do stolu) a zase bude hrát fotbal na vysoké úrovni. Po té pauze musí být návrat k fotbalu strašně náročný. Sám vím, jaké to je. Naposledy jsem se vracel po pěti týdnech. Bolely mě svaly, tahalo mě celé tělo. Venca se vrátil dokonce po roce a půl. Klobouk dolů před ním. Až si tělo zvykne na zátěž, začne zase střílet góly.“
V létě jste se společně připravovali. Věděl jste už tehdy o jeho záměru?
„Ano, probírali jsme to. Už v té době dělal úplně všechno jako já, s ničím neměl problém. Bylo mi jasné, že je to reálné. S fotbalem to je jako s lyžováním. Nezapomíná se to. I po takové přestávce bylo vidět, že pohyb a zakončení má na dobré úrovni.“
Už jste od něj dostal biografii, která vyšla ve speciální edici deníku Sport?
„Vím o tom, ale ještě ji nemám. Určitě si ji pořídím, protože tam budou stoprocentně zajímavé věci.“
