Klidně by se o něm dal natočit film, nenudil by. Uli Hoeness prožil to, co jiní za pět životů najednou. Se západoněmeckou reprezentací vyhrál mistrovství světa i Evropy, Československu nechtěně pomohl k historickému triumfu na EURO, přežil leteckou katastrofu, ze slavného Bayernu udělal bohatou značku a taky skoro dva roky seděl ve vězení. Dnes je mu sedmdesát.
Blonďák s osmičkou na dresu se rozběhl a pravačkou napálil míč vysoko nad břevno. To snad ne! Zdrcený Uli Hoeness si dlaněmi zakryl hlavu a pak s rukama v bok pomalu kráčel do středového kruhu.
„Jestli z toho měl noční můru, snad se mu ji za těch pětačtyřicet let podařilo setřást,“ usměje se Antonín Panenka. Právě Hoenessova zpackaná penalta ve čtvrté sérii finálového rozstřelu v Bělehradě 1976 mu pomohla k fotbalové nesmrtelnosti: vršovický romantik s knírkem mytickým dloubákem vystřelil Československu evropské zlato.
„Hodně důležitá chvíle,“ vzpomíná Panenka. „Kdyby Uli proměnil a já pak taky, kopalo by se dál. Kdo ví, jak by to nakonec dopadlo. Pro Uliho to byly hořké momenty, pro mě sladké.“
Typický Hoeness: jednou nahoře, jednou dole. Produktivní útočník musel kvůli prokletému pravému kolenu skončit už v sedmadvaceti, přesto toho stihl dost. Vyhrál mistrovství světa i EURO a s Bayernem třikrát ovládl bundesligu i Pohár mistrů evropských zemí, otce dnešní Ligy mistrů.
Přežil pád letadla
Brzkého adieu mohl litovat, ale to by nebyl on. Buldok. Hned začal dělat v Bayernu manažera a hledal cesty, jak z něj udělat prosperující klub. Mohl o tom přemýšlet i na nemocniční posteli poté, co ve třiceti přežil pád malého letadla u Hannoveru, kam cestoval na přátelák Západního Německa s Portugalskem.
Jako jediný ze čtyř pasažérů nebyl připoutaný – a jako jediný nezahynul. „Asi zmrznu,“ překvapil místního myslivce, když se k němu celý od krve připlazil z křoví. Otřes mozku, trable s potlučenými plícemi či pár zlomenin se v porovnání se smrtí jevily jako banalita.
Nového života si vážil, pomáhal třeba legendárnímu parťákovi Gerdu Müllerovi se zvládnutím jeho démonů. A jednou na Vánoce v golfovém klubu pohostil uprchlíky pečeným kuřetem a hranolkami.
V roce 2009 vystřídal další ikonickou hvězdu Franze Beckenbauera ve funkci prezidenta Bayernu a dál z něj budoval jednu z nejhodnotnějších sportovních značek. Mimochodem, třeba půjčku na novou Allianz Arenu klub splatil o celých šestnáct let dřív.
Hoeness kritizoval podezřelou volbu pořadatelů mistrovství světa 2018 (Rusko) a 2022 (Katar) či nesmyslně vysoké přestupové částky a ve volnu se věnoval vlastní firmě na klasické německé klobásy, do které promítal svoji lásku k jídlu.
Kiks za 21 měsíců
Bohužel to nebylo jeho jediné hobby. Po padesátce obchodoval s rizikovými akciemi a peníze si ulíval na tajné konto ve Švýcarsku. Přestože prý ve finále prodělal, průběžně vydělával milionové sumy, které nezdanil. Mělo jít minimálně o tři čtvrtě miliardy korun. „Hazardoval jsem,“ přiznal. „V částkách, které jsou pro mě s odstupem času nepochopitelné.“
U soudu dostal v březnu 2014 tři a půl roku natvrdo, skončil jako prezident Bayernu i šéf dozorčí rady. „Udělal jsem velkou chybu, za kterou si ponesu následky. Jednou se vrátím – a rozhodně nebudu sedět v koutě,“ říkal v dojemném projevu svým podřízeným, kteří mu dlouze zatleskali.
Ironií osudu seděl ve vězení v Landsbergu, kde Adolf Hitler nadiktoval Rudolfu Hessovi svůj Mein Kampf. Prvních sedm měsíců trávil na samotce, potom přes den pracoval pro mládež Bayernu a za mříže se vracel na noc.
Na svobodu se dostal díky podmínce po jednadvaceti měsících, s čímž se kalkulovalo hned po odsouzení. Tři čtvrtě roku po propuštění se nechal znovu zvolit prezidentem Bayernu a děkoval: „Respektuju každého, kdo mi nedal hlas, ovšem udělal jsem maximum pro to, abych svůj kiks napravil.“
Do penze spokojeně odešel v listopadu 2019 – a jen pro představu, do jeho čtyřicetileté funkcionářské éry spadá třiadvacet z celkových jednatřiceti titulů Bayernu. „Byly to nádherné roky,“ loučil se. A znovu slyšel aplaus.
Uli Hoeness |
| Narozen: 5. ledna 1952 v Ulmu (70 let) Státní příslušnost: Německo Post: útočník Kariéra: VfB Ulm (1959 - 1965), TSG Ulm 1846 (1965 - 1970), Bayern Mnichov (1970 - 1979), Norimberk (hostování, 1978 - 1979) Reprezentace: 35 zápasů/5 gólů Úspěchy: mistr světa 1974, mistr Evropy 1972, vicemistr Evropy 1976, 3x vítěz Poháru mistrů evropských zemí (1974, 1975, 1976), vítěz Interkontinentálního poháru 1976, 3x mistr Německa (1972, 1973, 1974), vítěz německého poháru 1971 Zajímavosti: v letech 2009 - 2014 a 2016 - 2019 byl prezidentem Bayernu Mnichov; jeho bratr Dieter Hoeness (*1953) je bývalý německý reprezentant a klubový funkcionář, jeho synovec Sebastian Hoeness (*1982) je trenérem Hoffenheimu |
| Z | V | R | P | Skóre | B | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. Bayern |
|
34 | 24 | 5 | 5 | 97:37 | 77 |
| 2. Dortmund |
|
34 | 22 | 3 | 9 | 85:52 | 69 |
| 3. Leverkusen |
|
34 | 19 | 7 | 8 | 80:47 | 64 |
| 4. Lipsko |
|
34 | 17 | 7 | 10 | 72:37 | 58 |
| 5. Union Berlin |
|
34 | 16 | 9 | 9 | 50:44 | 57 |
| 6. Freiburg |
|
34 | 15 | 10 | 9 | 58:46 | 55 |
| 7. Köln |
|
34 | 14 | 10 | 10 | 52:49 | 52 |
| 8. Mainz |
|
34 | 13 | 7 | 14 | 50:45 | 46 |
| 9. Hoffenheim |
|
34 | 13 | 7 | 14 | 58:60 | 46 |
| 10. Frankfurt |
|
34 | 10 | 12 | 12 | 45:49 | 42 |
| 11. Mönchengladbach |
|
33 | 11 | 9 | 13 | 52:61 | 42 |
| 12. Wolfsburg |
|
34 | 12 | 6 | 16 | 43:54 | 42 |
| 13. Bochum |
|
33 | 12 | 6 | 15 | 38:50 | 42 |
| 14. Augsburg |
|
34 | 10 | 8 | 16 | 39:56 | 38 |
| 15. Stuttgart |
|
34 | 7 | 12 | 15 | 41:59 | 33 |
| 16. Hertha Berlin |
|
34 | 9 | 6 | 19 | 37:71 | 33 |
| 17. Bielefeld |
|
34 | 5 | 13 | 16 | 27:53 | 28 |
| 18. Fürth |
|
34 | 3 | 9 | 22 | 28:82 | 18 |
