Ostrák o cestě z Frýdku do bundesligy: Schovávání tu nechce nikdo vidět

Doma měl své jisté, ale nestačilo mu to. Když ke klukovi z Frýdku-Místku přiletěla nabídka z Německa, neváhal ani chvilku. „Šel jsem do toho po hlavě,“ vzpomíná Tomáš Ostrák na svých šestnáct. Hranice jeho světa se posunuly o víc než tisíc kilometrů na západ. Do Kolína na březích Rýna, čtvrtého největšího německého města.

Do bundesligy nevedla rovná cesta, měla spoustu klikatých zatáček. Všechny zvládl a teď pomalu sbírá minuty v červenobílém klubu s kozlem ve znaku. Pomalu a trpělivě, slušelo by se dodat o záložníkovi české jednadvacítky, která bude na jaře hrát o postup na EURO.

Tomáši, zdravím z Česka a ptám se: cloumá s Kolínem fotbalová euforie? Hrajete o poháry.
„Létání v oblacích je to poslední, co bychom tady dělali. Euforii se bráníme, jsme sotva za polovinou sezony. Snažíme se zvládnout co nejvíc zápasů, aby pohled na tabulku po posledním kole pro nás byl co nejpříjemnější.“

Je pro vás příjemný pohled na vaše čísla? V této sezoně jste poprvé ochutnal bundesligu, i když máte na kontě dohromady 15 minut.
„Na první půlrok mi to připadá v pohodě. Jasně, vždycky to může být lepší, ale beru to tak, že se zatím seznamuju s ligou. Myslím, že v tom prostoru, který jsem dostal, jsem si udělal dobré jméno. Měl jsem radost už z toho, že jsem se z letní přípravy natrvalo prokousal do áčka.“

Je pravda, že vás v létě začínalo čtyřicet? To jsou skoro dva kádry.
„Nebudu lhát: bál jsem se. Ale ne tak moc, aby mě to svázalo, do každého tréninku jsem dával všechno. Hráči v seznamu se pomalu škrtali a já pořád zůstával, až do posledního přípravného zápasu. Trenér si poskládal už skoro finální tým a já začínal tušit, že do něj budu patřit. Potvrdilo se mi, že jdu po správné cestě. Byl to fajn pocit a velká odměna.“

Stejně jako srpnová premiéra proti Bochumi?
„Na tu nikdy nezapomenu. První zápas a hned nahrávka na gól? Takhle si to malujete už jako kluk. Bylo to jako ve snu.“

Vyprávějte dál, prosím.
„V 91. minutě jsem dostal dlouhý balon z půlky na levou stranu a naváděl jsem si ho do šestnáctky. Protihráči jsem udělal jemnou vykláněčku doprava a poslal jsem střílený centr před branku. Tim Lemperle jen nastavil nohu a vedli jsme 2:0.“

Uměl jste si představit stylovější začátek vaší bundesligové cesty?
„Když jsem dostal prostor, chtěl jsem ukázat, že na to mám. Vylepšit nebo zkazit si to můžu jen já sám. Je to velká zkouška mojí trpělivosti – i kvůli obrovské konkurenci ve středu zálohy. Kromě mě jsou tam tři čtyři reprezentanti svých zemí. Prověřená jména a zkušení borci.“

Nebylo vám líto, že jste se nedostal na plac třeba ve velkých zápasech s Bayernem či Dortmundem? Zvlášť když v koronavirové době může střídat hned pět hráčů místo dřívějších tří.
„To víte, že mě to mrzí. Třeba Bayern jsem vždycky obdivoval, snad se časem dočkám. I na lavičce to svým způsobem bývá zážitek, poprvé jsem možná nevěřícně koukal s pusou dokořán. Slavná jména, tempo, atmosféra…“

Tohle je ta pravá bundesliga?
„Přesně tak. Každý zápas má obrovskou energii a musíte se v něm vyždímat na maximum. Pokaždé je to naprosto otevřené, outsider klidně může zaskočit favorita. Pro hráče je extrémně složité se do bundesligy dostat: taky jsem si ji chtěl zahrát už jako teenager, jenže bohužel. Musel jsem jít oklikou, ale víte, jak se to říká. Kdo si počká, ten se dočká.“

Ještě než se dostaneme k vaší oklice, vraťme se úplně na začátek. Jaké bylo v pouhých šestnácti vyměnit Kolín nad Rýnem za Frýdek-Místek?
„Představte si to se mnou: opustil jsem rodinu a odešel do země, jejíž řeč jsem neuměl. Všechno pro mě bylo úplně nové, začal jsem žít totálně jinak.“

A hlavně sám.
„Když jsem si začínal prát, zničil jsem si nějaké oblečení. Totéž vaření, kolikrát jsem něco připálil. Neustále jsem se ptal, jak se co dělá, protože jsem to neuměl. Tohle v šestnácti jen tak někdo nezažije.“

Nebylo vám někdy úzko? Tak moc, že byste se chtěl vrátit domů?
„Řekl jsem si, že když už do toho jdu, půjdu do toho naplno. A nikdy nebudu brečet. Byl jsem rád