Mihálik je definitivně zpátky: Ničeho nelituju, divám se jen dopředu
Zažil rok ďábla. Ondřej Mihálik po životním přestupu z Jablonce do Alkmaaru ani pořádně nestihl ukázat, co v něm je, a už musel kurýrovat pochroumané koleno. Operace, berle, rehabilitace. Bývalý útočník české jednadvacítky se na konci roku vrátil, rozehrál se v juniorce a teď se chystá na ligové jaro s áčkem. „Ničeho nelituju, dívám se jen dopředu,“ říká.
Když mu před půl sedmou ráno zazvoní budík, nejradši by ho vyhodil z okna. Znamená to, že Ondřej Mihálik musí na soustředění vstát a ještě před snídaní jít běhat. „Dostáváme pěkně počoudit,“ hlásí z deštivého Turecka. Loni mu dal pěkně „počoudit“ fotbalový osud. Blonďatý útočník ani ne měsíc po přestupu z Jablonce špatně došlápl v zápase juniorky Alkmaaru, přetrhl si přední zkřížený vaz v koleni a na tři čtvrtě roku dohrál. „Hodně jsem se za tu dobu naučil,“ vypráví vděčně.
Zažíváte teď na soustředění malý happy end? Zase jste v zápřahu, můžete běhat a mazlit se s míčem, což pro vás dlouho bylo tabu.
„Mám radost, že jsem zpátky na hřišti. Snažím se do toho dát všechno a vybojovat si místo v áčku. Všechno tohle je bezva, ale stát v 7.20 na značkách moc příjemné není. Zažívám zimní fotbalovou klasiku: jen trénuju, jím a spím. Do postele padám úplně vyřízenej.“
Nebylo vám před Vánoci líto, že podzim končí a bude přestávka? Sotva jste se vrátil po dlouhém zranění a odehrál čtyři celé zápasy.
„Fyzicky jsem se cítil dobře, ale herně to nebylo ideální. Gól jsem dal jen v přáteláku proti týmu z nižší soutěže, jinak nic moc. Když přes osm měsíců nehrajete, je po návratu dost detailů jinak než předtím: jinak si zpracováváte míč, jinak jdete do souboje, máte jinak nastavenou hlavu.“
| Narozen | 2. dubna 1997 |
| Výška/váha | 188 cm/71 kg |
| Pozice | útočník |
| Klub | AZ Alkmaar |
| Kariéra | Jablonec (1995-2017), Vlašim (hostování, 2015) |
| Zajímavost | Jeho otcem je Štefan Mihálik, jenž odehrál 12 ligových zápasů za Žižkov a Jablonec |
Nevymazal byste rok 2018 nejradši?
„Kdepak, absolutně ničeho nelituju. Kdyby ten rok v mém životě nebyl, asi bych nepřestoupil. Možná bych se taky nezranil a na podzim s Jabloncem ochutnal Evropskou ligu, ale tohle jsou jen kdyby. Jasně, neplánoval jsem si, že odejdu do ciziny a za pár týdnů se zraním, ale teď jsem zdravý a koleno drží. Zase makám naplno a chci si konečně užít nizozemský fotbal. V lize se hodně útočí a na stadiony chodí mnohem víc lidí než u nás, takže motivaci máte po ruce hned.“
Dala vám dlouhá pauza bez fotbalu něco pozitivního?
„Dostal jsem lekci z trpělivosti a poctivosti, hodně jsem se naučil. Bylo důležité, abych na rehabilitaci nekašlal a denně od osmi ráno do čtyř odpoledne plnil všechno, co mi fyzioterapeuti nařídili. Někdy jsem byl stejně trochu hrr, třeba když jsem měl běžet volně, napálil jsem to. Na prvním tréninku jsem chtěl rovnou střílet, ale byl to pochopitelně nesmysl.“
Ještě něco?
„Pomohla mi moje povaha: neohlížím se na to, co bylo, minulost nezměníte. Pořád jsem myslel na to, až budu zpátky na hřišti. Šlo to pomalu, ale dočkal jsem se.“
Mimochodem, co vaše nizozemština? Už se domluvíte bez problémů?
„Měl jsem na učení dost času a teď už pomalu rozumím tomu, o čem se domácí kluci v kabině baví. Je to vlastně takový mix angličtiny a němčiny se spoustou chrochtání. Ale dá se to naučit, čeština musí být pro cizince mnohem těžší. Škoda že po letním odchodu útočníka Alírezy Džahánbachše do Brightonu nemám koho učit, o češtinu u nás nikdo moc nestojí.“ (usmívá se)
Zpátky k fotbalu: v Česku se hodně mluví o pětitýdenní zimní přípravě, ale v Nizozemsku je ještě kratší. Vyhovuje vám to?
„Naprosto. Za tři týdny pauzy se na kondici nedá moc ztratit a každý fotbalista vám řekne, že ho víc než úmorné trénování baví zápasy. Pravda, krátkou dovolenou jsem si moc neužil: když jsem přijel do Česka, celých jedenáct dnů jsem proležel s horečkami a zánětem spojivek. Snad si to v létě vynahradím.“
Plán na jaro máte jaký?
„Rád bych pomohl áčku k posunu ze sedmého místa. Na podzim kluci měli často smůlu, dost bodů jsme ztratili zbytečně. Určitě můžeme skončit v první trojce nebo čtyřce, ztráta se dá vymazat.“
Kdyby jednadvacítka zvládla kvalifikaci, mohl jste po sezoně hrát na malém EURO. Mrzí vás, že to nevyšlo?
„Mrzí mě spíš to, že jsem klukům loni nemohl pomoct. Upřímně, nešlo nám to už od začátku kvalifikace: nezvládli jsme první dva zápasy a bylo zle. Na postup to nebylo.“
Na novou jednadvacítku jste starý, sníte o áčku?
„Nic jiného mi už nezbývá, ale nejdřív musím něco dokázat v Alkmaaru.“
Láká vás představa, že byste se v reprezentaci znovu potkal s trenérem Jaroslavem Šilhavým, s kterým se znáte z Jablonce?
„Rád vzpomínám na to, jak mi v sedmnácti dal první šanci, hned po prvním tréninku jsem šel hrát pohár. V Jablonci byla tenkrát podobně pozitivní atmosféra, jako je dneska v reprezentaci. Bylo by fajn si to s panem Šilhavým někdy zopakovat, nároďák je pro mě další velká meta.“
| „Ondra má za sebou náročný rok, ve kterém se dostával zpátky po zranění, ale prokázal, jaký je bojovník a jak má správně nastavenou hlavu. Ani na chvíli se nepoddal pesimistickému myšlení, těšil se na návrat a v klubu si i přes absenci na hřišti budoval dobrou pozici. Odehrál už nějaké přípravné zápasy a na jaře se chce poprat o základní sestavu. Během rekonvalescence zapracoval na jazyku, do detailu poznal fungování klubu. Je po všech stránkách připraven.“ |
Naposledy se v české nejvyšší soutěži Ondřej Mihálik prosadil 27. listopadu 2017 proti Slavii:
