Původně přišel spasit AC Milán, koronavirová krize ho ale po pouhých deseti zápasech odsunula do rodného Švédska. Zlatan Ibrahimovic se teď připravuje s Hammarby, klubem, do kterého investoval. V obsáhlém rozhovoru, který poskytl pro Dplay Sweden, hovoří o současné situaci, své nejbližší budoucnosti, i tom, jak v rodném Malmö reagovali na to, když jako akcionář vstoupil do struktury velkého rivala.
Nejprve nejdůležitější věc v těchto podivných dobách s koronavirem ve společnosti – jak se máte, máte obavy, nebo zůstáváte klidný?
„Samozřejmě mám obavy, dostávám spoustu informací o věcech, které se staly a které se dějí. Zároveň si nemyslím, že můžeme zastavit všechno, a dále chci žít svůj život. Myslím, že se mohou stát i mnohé další věci, ovšem každý musí převzít odpovědnost a situaci respektovat.“
Trénujete v Hammarby, jaké to je, být v zelenobílém dresu?
„Cítím se dobře, jsem vděčný, že mohu s kluky trénovat, zvláště, když vidím, že všechno v Evropě stojí, především v Itálii, kde hráči nemohou trénovat a musí zůstat doma. Takže jsem opravdu rád, že jsem tady, poznávám tu fantastické lidi, jak hráče, tak ostatní, kteří v klubu pracují. Abych byl upřímný, je prostě skvělé, že mám tuto možnost.“
Vaše vášeň pro hru je vidět i na trénincích…
„Všechno je tady skvělé. Není tu přírodní tráva, ale umělá, tempo tréninků je opravdu vysoké. Protože mnoho kluků je velmi mladých, mají hlad po úspěchu, chtějí se prosadit a dosáhnout na vyšší úroveň. Výborné je, že mne tak udržují ve formě a doufejme, že jim naopak mohu i já něco dát.“
Mohli by se tito kluci stát vašimi spoluhráči ve švédské lize?
„Momentálně mám smlouvu s Milánem a musíme počkat, jak to dopadne. Zatím neexistuje žádné oficiální rozhodnutí. Vždy jsem říkal, že chci hrát fotbal co nejdéle, a nikdy nevíte, co se v budoucnosti stane. Jsem hráč, který chce nejen hrát, ale také něco do týmu přinést, nechci být pouze tím, kdo hraje, protože má slavné jméno a něco dokázal.“
Takže se vrátíte do Itálie, když tam sezona bude pokračovat?
„Musím se vrátit do Itálie, jak je to v mé smlouvě. Musím respektovat smlouvu, jako profesionál musíte dodržovat to, co jste podepsali.“
Existuje však možnost, že se s Vámi setkáme ve švédské lize až vyprší Váš kontrakt v Miláně?
„Nevím. Děje se spousta věcí a já opravdu nevím. Vždyť kdo věděl, že koronavirus obrátí svět vzhůru nohama za dva týdny? Uvidíme, co se stane. V tuto chvíli mám smlouvu s Milánem.“
V Hammarby jste akcionářem, co byste chtěl udělat, abyste měl vliv na budoucnost klubu?
„Pokud o mně mluvíme jako o hráči, přicházím se svými schopnostmi a znalostmi. Oni už to řeší tím nejlepším způsobem, klub chce růst. Chci je učit fotbal ze všech možných úhlů. Zatím jsem byl vždy na hřišti a tam jsem mohl ukázat své kvality, ale po skončení kariéry už nejste na hřišti a musíte se dívat také na dění mimo něj. To je něco úplně odlišného. Chci do klubu přinést vše, co znám, především pro hráče, pomoci jim se zlepšovat, tedy poznat, jak jim mohu pomoci se zlepšovat.“
Tluče nyní Vaše srdce zelenobíle v barvách Hammarby?
„Přináším Hammarby vše, co umím, a samozřejmě jsem tu, abych mu pomohl. V minulosti jsem pomohl hodně i jinému klubu (Malmö).“
Když jste jako akcionář vstoupil do Hammarby, jak jste vnímal reakce ve Vašem rodném Malmö?
„Moc jsem na to nemyslel, chtěl jsem dát něco zpět Švédům. Tato příležitost se objevila a já myslím, že to byla fantastická myšlenka. Dostal jsem možnost přispět a příliš jsem o tom nepřemýšlel. Malmö FF jsem daroval více než 100 milionů švédských korun, takže jsem pro ně něco udělal, že.“
A ty reakce vMalmö?
„Nic, o čem bych přemýšlel. Mohou si dělat, co chtějí, a mohou věřit tomu, čemu chtějí. Hrál jsem za Malmö FF a udělal jsem pro tým, co jsem udělal, přestože jsem tam nebyl vítán a oni mě nechtěli. A přestože nedodrželi mou první smlouvu. Přes všechno, co se stalo, jsem se rozhodl pomoci klubu, který byl proti mně, a daroval jsem mu 100 milionů korun. S tím už není obtížné budovat tým. Mám pocit, že jsem na ně byl příliš milý. Švédský tým, který dostal v těchto těžkých časech 100 milionů korun, měli by být vděční. Nebyl jsem u nich vítán, byl jsem poslední v řadě. Ti, kteří to vědí, vědí. Mluví ti, kteří mluví pouze tehdy, když vítr fouká jejich směrem, když fouká proti nim, mlčí.“
Jaký je nyní Váš vztah k Malmö FF?
„Pomáhal jsem jim po dlouhá léta. Zastupoval jsem Malmö FF všude, kde jsem působil. Nyní jsem v Hammarby. A budu mu pomáhat, jak budu umět, vším, co umím. Už jsem nasedl do jiného vlaku.“
Je mnoho lidí, kteří si myslí, že Vaše postavení hrdiny v Malmö skončilo právě kvůli vstupu do Hammarby. Uvažoval jste o těchto následcích, než jste se rozhodl pro Hammarby?
„Vůbec ne. Mám rád výzvy, mám rád projekty, které mohou hodně změnit. Objevila se příležitost a já se jí držím.“
Loni na podzim jste byl v Malmö, abyste odhalil svoji sochu. Jen pár měsíců poté ji vandalové zničili. Zatím jste o tom nemluvil.
„Je to smutné, smutné pro ně. Jak jsem řekl, ti, kteří vědí, by nikdy nic takového neudělali, protože jsou vděční. Ti, kteří chtějí upoutat pozornost a chtějí, aby o tom psala média, protože si myslí, že je to cool, ti jsou jako malé děti. To, že socha již nestojí a odešla ze světa, neznamená, že také moje historie je pryč. Ta zůstane navždy.“
Kde byste chtěl mít v budoucnu sochu?
„Co se stalo, stalo se, nyní jsou mnohem důležitější věci. Mluvíme o koronaviru a o zdraví. Tato socha v současné situaci neznamená nic. Jak jsem řekl, vím, co jsem dokázal.“
Nedávno jste se přes instagramový účet pokoušel lákat do klubu talentované hráče. I v tom můžete být pro Hammarby důležitý?
„Každý má v klubu svou roli. Každý dělá, co může, a má za to odpovědnost. Pokud ode mě chtějí s něčím pomoci, a já jsem schopen v tom něco udělat, pomůžu. To je to nejmenší. A pokud to funguje, je to skvělé. Každý pro klub dělá co může, snaží se dělat nutné věci a dělat je dobře. To je to nejdůležitější.“
Uvažoval byste také o vlastním finančním příspěvku, aby klub mohl získat nové hráče?
„To závisí na situaci. Jsem tu, abych věci vylepšil a pomohl.“
V Miláně šlo všechno dobře, dal jste 4 góly v 10 zápasech, klub se hodně zlepšil a znovu se začalo mluvit o národním týmu. Jsou dveře do reprezentace pro Vás zavřené?
„Když jsem skončil s působením v národním týmu, tak jsem skončil. Poté se ale blížilo mistrovství světa a znovu se začalo mluvit o mém návratu do reprezentace, byla to pro mne zábava, užil jsem si to s novináři, trochu jsem dostával do stresu reprezentačního trenéra Janneho Anderssona. Bylo pro něj dobré vědět, jak žiji, když média z něj nespustí oči 24 hodin denně. Abych byl upřímný, nikdy jsem nebyl na cestě zpět do národního týmu. Jsou tam lepší hráči než já, noví hráči, kteří touží zazářit.“
V Itálii jsou desítky tisíc obětí, co si myslíte o svém návratu do Itálie?
„Nejdůležitější věcí je zdraví. V životě jsou fotbal a sport méně důležité a neměly by mít primární postavení. Až budeme vědět, že veřejné zdraví je v pořádku, že se situace zlepšila, pak se domnívám, že o sportu by se mělo znovu diskutovat. Z mé strany nemám žádnou odpověď. Zatím nic nevíme, mnoho lidí říká hodně věcí nahodile a to mi nestačí. S klubem jsem v kontaktu, často spolu mluvíme, takže jsou o všem informováni. Zatím je pro mě lepší trénovat tady s Hammarby, dokud nedostanu oficiální informace, jak dále postupovat. Teď nemá smysl vracet se do Itálie, všichni tam trénují doma a publikují o tom na sociálních sítích. Není možné trénovat v Itálii s klubem. Pokud se dokážu udržet ve formě, budu mít výhodu nad všemi kolegy doma v Itálii.“
Co je domov?
„Domov je Švédsko. Ale teď se cítím ve Švédsku trochu jako turista, tak dlouho jsem tu nežil. Až se sem někdy v budoucnu přestěhuji, budu říkat, že je to můj domov.“
Poslední otázka, jak toužíte vyhrát švédské ligové zlato a přidat ho mezi Vaše trofeje?
„Všechny trofeje jsou vítány. V pokoji, v němž mám své trofeje, je ještě místo. Vždycky chci víc. Vyhrát toho co nejvíce, nezáleží na tom, zda je to zlato ze švédské ligy, nebo italské scudetto. Chci vyhrát. Vždy.“