Cítil, že šrouby jeho kariéry se utahují. A jestli se u něho něco nevyplatí, tak jít přes závit. Vždyť to bylo znát už od loňského léta. Teď však má útočník Jan Kuchta jasno a otevírá novou kapitolu: českého fotbalového bohatýra si na čtyři a půl roku zavázal ruský Lokomotiv Moskva. „Přijít o tuhle šanci by mě poznamenalo,“ netají pětadvacetiletý střelec. Stejně jako pocit satisfakce: „Dokázal jsem lidem, že na to mám.“ V rozhovoru pro iSport Premium vypráví o chystané anabázi, ale také otevřeně o tom, jak prožíval poslední měsíce a boj ve Slavii s nečekanou konkurencí.
Poslední razítko na přestup za cca 130 milionů korun: páteční zdravotní prohlídka v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích za dohledu lékařského experta Lokomotivu. A pěkně podrobná. „Novinkou pro mě byl pás kolem kyčlí, prohlíželi mi jejich stavbu. Na magnetické rezonanci jsem strávil dvě hodiny,“ vypráví Jan Kuchta, jenž absolvoval i rentgen plic.
Vše O. K., dozvěděl se v sobotu, a tak v neděli vyrazil do španělské Marbelly na soustředění Lokomotivu, na týmovou večeři s vedením. Byl to fofr, na druhé straně s napěchováním bagáže čas neztrácel. „Měl jsem sbaleno už do Portugalska,“ připomíná odlet Slavie na soustředění, z něhož odpadl na poslední chvíli. „Vyndal jsem jen tenisky, abych mohl běhat...“
Když se ohlédnete za posledními dvěma a půl lety, tedy od angažmá v Liberci, přes návrat do Slavie až k přestupu do Lokomotivu, nezatočí se z toho člověku hlava?
„Musím vám říct, že jsem zažil fotbalově i soukromě turbulentní období. Dá se říct, že se Slavií jsme vyhráli všechno, co se dalo, z osobního hlediska to byly mé nejplodnější roky v Česku. Doufám, že na to teď v Rusku navážu. Těm, kteří mi nevěřili, že na to mám, jsem zavřel pusu. Dokázal jsem to. Věděl jsem o sobě, že když budu zdravý a natrénovaný, můžu se dostat na takovou metu a hrát za takový klub. Teď už mě lidé berou se vší vážností.“
Tuhle motivaci jste v sobě měl nejspíš hodně. Míříte na někoho konkrétně?
„Ne, to ne. Jen jsem si něco přečetl v médiích, od některých lidí. Něco se ke mně dostalo. Nebral jsem si to, protože by mi to svazovalo nohy. A měl jsem podporu v trenérech, měl jsem na ně štěstí, ať už na Pavla Hoftycha, nebo Jindřicha Trpišovského, i s jejich realizáky.“
Co vám působení pod nimi nejvíce dalo?
„Trenér Hoftych mi dal pořádnou šanci, v Liberci na mě vsadili. Já jim to výkony splatil, vynesly mě až do Slavie. Měli jsme fantastický mančaft, sedlo si to. Hráli jsme ve čtrnácti lidech, makali, tahali za jeden provaz, a byla z toho Evropa. Pak jsem na to navázal, trenéři si volali, ti ve Slavii věděli, jak na mě. I když jsem do Slavie přišel zraněný, protože jsem měl po výronu kotníku. A když už jsem se do toho dostával, jako první z mužstva jsem chytil covid, zase mě zabrzdil. Ale jakmile jsem byl připravený, trenéři mě stavěli, nebáli se toho. Ve třetím zápase Evropské ligy s Nice jsem se vyšvihl a už se v sestavě držel.“
Všechno do sebe zapadlo...
„Slavia mi pomohla – a já jí taky. Podával jsem výkony, které se ode mě očekávaly, byl jsem gólový, hodil jsem se jí do herního stylu. Měl jsem to v sobě a jen jsem to potřeboval potvrdit. Povedlo se mi to v pravý čas.“
A je z toho angažmá v Lokomotivu. Ulevilo se vám, že vše klaplo?
„Když jsem dostal nabídku jít do takového týmu, hodně mě to lákalo. Hrají Champions League, teď Evropskou ligu, mají zázemí a možnosti na úplně jiné úrovni než v Čechách. Tak to je a nevím, kdy se to zlepší, vyrovná. Asi nikdy... Ale to není má starost. Dostal jsem svolení jednat o přestupu, drželi jsme to pod pokličkou. Hned třiadvacátého prosince přitom byla schůzka, tam mi řekli, že o mě mají zájem, že si mě proklepli od A až do Z. Pak bylo na klubech, jak se mezi sebou domluví. Nemůžu říct ani na Slavii, ani na Lokomotiv špatné slovo. Pokud jde o mě, dohodli jsme se hned. Věděl jsem, že mě vedení chce. Taky si pro mě, dá se říct, přiletělo do Prahy, neváhal jsem.“
Pravda je, že sportovní ředitel Tomas Zorn o vás mluví velmi pěkně.
„Byl jsem s ním od začátku Vánoc a celé svátky v kontaktu, věděl jsem, jak pokračují jednání. Jak byla hotová, říkal mi, co ode mě čeká, i jakým směrem se chce Lokomotiv ubírat. Hned mě vše zaujalo, to jsem ani nemohl říct Ne. Vážím si toho, že o mě takový klub a jeho trenér Markus Gisdol projevili zájem a budu moc rád v barvách Lokomotivu hrát.“
Řekl jste, že si o vás Rusové zjistili, co se dalo. Překvapili vás nějakým poznatkem?
„Proklepli si i můj osobní život, všechno sledovali přes různá data, analytiky. Věděli, jak se hodím do jejich způsobu hry, že běhám, napadám, hraju náročný fotbal. Že ani jiný hrát nemůžu, protože ho mám v krvi. Jinak by to nebyl ten Kuchta, co tady běhal. Takového chtějí a budou rádi, když se nebude měnit, bude pro mužstvo prospěšný a naváže na práci, kterou dělal ve Slavii.“
Informace o povaze hráčů či jejich vystupování dnes analytici studují běžně, ať už prostřednictvím sociálních sítí nebo jinak. Přesto: nezamrazí z toho trochu?
„Když jsem to slyšel, říkal jsem si: To není možný, to není normální... Ale fakt to tak je. Něco mi řekli, ale když mě pak poznali napřímo, jaký jsem člověk, některé věci, co se jim nezdály, obavy se rozplynuly, a neměli žádný strach. A nechápali, proč se o mně něco takového povídalo. Poznali, že to jsou bláboly.“
Co měli na mysli?
„Šlo o věci ze hřiště. Mimo ně, v osobním životě, mě nikdo až tak moc nezná, jen moji nejbližší, rodina. Proto si pak lidé myslí, že jsem v soukromí stejný jako v zápase. Ale já jsem úplně normální, v pohodě kluk. A že na hřišti jsem v uvozovkách svině? To bych pak nebyl úspěšný...
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit