Hladký (32) o cestě za snem, mladém kouči i vizích či paradoxu s Kovářem

Když jsme spolu klábosili před lety po přestupu do Skotska, cítil jsem z vás, že ještě nemáte splněno a že tajným snem je Championship. A je to tady…
„Už na začátku jsme si nastavili cestu. Chtěl jsem dělat postupné krůčky vzhůru s tím, že cílem je Anglie. Byl to pro nás nový trh, nikdo mě tady neznal, takže jsem si potřeboval vybudovat renomé. Pomalu se to dařilo a po čtyřech a půl letech jsem tam, kam jsem plánoval se dostat.“

A pak člověk stojí v bráně na půdě Sunderlandu před více než čtyřiceti tisíci lidmi.
„Byť jsme v League One byli dominantní a s Plymouthem a Sheffieldem (Wednesday) ji víceméně opanovali, mezi soutěžemi je velký rozdíl. Hlavně v intenzitě a kvalitě hráčů. Premiéru jsme však zvládli díky rychlé adaptaci. Po dvaceti minutách to bylo fajn, hráli jsme, co jsme chtěli. Výhra je skvělým vstupem do sezony.“

Kromě fantastického zákroku v nastavení, kterým jste udržel vítězství, jste na mě udělal celkově suverénní dojem. Ve všech činnostech. Měl jste ze sebe stejný pocit, nebo jste nervozitu šikovně zakryl?
„Nervozitou úplně netrpím. Ale můžeme se bavit o pocitech v břiše, když jde člověk dělat nějakou věc, na kterou se těší a která ho dostává pod tlak. To určitě znáte taky, ne?“ (úsměv)

Jasně, moc dobře vím, o čem mluvíte. Ale trochu jste mi unikl z odpovědi, i když vím, že se asi nechcete chválit…
„V realizačním i hráčském týmu máme nastavenou filozofii, ve které je velmi snadné hrát. Náš trenér je asi ten nejlepší, kterého jsem kdy potkal a měl s ním