České Budějovice, Liberec a Slavia. Tři štace, které si vysoký blonďák Maksym Talovjerov v české lize vyzkoušel. Nyní se tlačí do popředí jako opora rakouského celku LASK Linec, kde ovšem pouze hostuje z Prahy. „Slavii sleduju, Taras Kačaraba je můj velký přítel, ale já se teď soustředím jen na úspěchy s Lincem,“ říká ukrajinský fotbalista, který pro deník Sport a web iSport.cz rozebral i náročné okamžiky na jeho rodné Ukrajině.
Jak jste v Linci spokojený?
„LASK je výborný tým. Chceme být v tabulce mezi prvními třemi. Hrajeme i Evropskou ligu. Ambice máme. Díky nim se pak dostavuje i větší motivace. Líbí se mi ten mix cizinců a rakouských kluků, chemie v kabině je dobrá. Po životní stránce si taky nemůžu stěžovat. Už tady máme s přítelkyní byt, Linec je spíše takové klidnější město, ale když chceme někam do většího ruchu, všechno máme blízko, ať už Vídeň, Prahu nebo Německo.“
Je výhodou, že s vámi v týmu působí Moses Usor? Znáte se už ze Slavie.
„Asi nemůžu říct, že je to výhoda. Bavíme se spolu úplně stejně jako v Praze, ale nemám s ním nějaký speciální vztah oproti dalším spoluhráčům. Myslím si spíš, že jeho přítomnost vítají hlavně noví hráči z Afriky, kterým se snaží pomoct s aklimatizací.“
Považujete tuto sezonu za klíčovou pro další pokračování kariéry?
„Každý krok během fotbalistovy kariéry je důležitý. Hrajete někde bez větších cílů a najednou se otočíte a nastupujete třeba v Lize mistrů. Člověk musí pořád makat. Klíčová tedy není, ale je určitě velmi důležitá. Po devíti měsících v Rakousku si myslím, že je tohle lepší liga než v Česku. Pro mě je LASK