- Video se připravuje ...
Éra Lionela Messiho v Barceloně je u konce. Ale kde vůbec začala? Ikonický Argentinec naskočil k prvnímu zápasu 16. října 2004 z lavičky v derby proti Espanyolu. Která jména tehdy nominoval Frank Rijkaard do základní sestavy před budoucím šestinásobným vítězem Zlatého míče, a kde je jim konec teď?
Victor Valdés
Odchovanec Blaugranas se stal jedničkou v sezoně 2003/04, o rok později (v Messiho debutové sezoně) vyhrál Zamorovu trofej pro nejlepšího gólmana La Ligy. Vychytal šest titulů a tři trumfy v Lize mistrů, skončil ale neslavně - v posledním půlroce před vypršením smlouvy si vážně zranil koleno. Kvůli zdraví padl přestup do Monaka, rehabilitaci a následně i smlouvu Valdésovi nabídl Manchester United.
Za něj ale v Premier League hrál jen dvakrát, než se stal nepotřebným. Po hostování v Lutychu a roce v Middlesbrough ukončil kariéru. Do Barcelony se vrátil coby kouč mládeže, kde ale vydržel krátce. Následně pomohl Joanu Laportovi s kampaní na prezidenta klubu. Pod Laportovým vedením by měl být součástí představenstva.
Giovanni van Bronckhorst
Z Arsenalu přicházel jako záložník, kterému se úplně nepodařilo nahradit Emmanuela Petita, na Camp Nou z něj ale pod dohledem krajana Franka Rijkaarda udělali levého beka. Trefa! Van Bronckhorst (nebo krátce Gio, jak se psalo na jeho barcelonském dresu) za čtyři roky dopomohl klubu i k triumfu v Lize mistrů. V ní jako jediný odehrál každý zápas. Na sklonku kariéry se vrátil do rodného Rotterdamu a vyhrál titul s Feyenoordem.
Ten pak získal i coby kouč červeno-bílého družstva. V roce 2019 na vlastní žádost odešel a vzdělával se v City Group, díky čemuž se spekulovalo, že v Manchesteru City jednou nahradí Pepa Guardiolu. Místo toho o rok později převzal čínské Guangzhou R&F. Skončil s ním jedenáctý a odešel, od konce loňského roku je bez angažmá.
Carles Puyol
Kudrnáč z města La Pobla de Segur patří k největším klubovým ikonám. Na klubové úrovni nikdy nenosil jiný dres, než ten s modro-červenými pruhy. Když Luis Enrique v roce 2004 ukončil kariéru, Puyol po něm převzal kapitánskou pásku a nesundal ji až do svého vlastního konce o dekádu později.
Krátce byl asistentem sportovního ředitele Andoniho Zibizarrety, předloni odmítl nabídku stát se šéfem sportovního úseku.
Oleguer
Defenzivní univerzál, co uměl kromě stoperské pozice zahrát i na pravém beku, strávil v Barceloně většinu kariéry. V roce 2008 se přesunul do Ajaxu Amsterdam, moc se ale neprosadil a většinou byl náhradníkem za mladým duem Jan Vertonghen - Toby Alderweireld.
Kariéru ukončil v roce 2011 už v 31 letech po vyhazovu z Ajaxu, teď trénuje v Katalánsku děti. Mimochodem je to vystudovaný ekonom a taky politický aktivista a bojovník za katalánskou nezávislost.
Juliano Belletti
Brazilec s italským pasem začínal jako střední záložník, stejně jako kolega Van Bronckhorst. Krajního beka z něj ale udělali ještě v Sao Paulu, ne až v Barceloně. Do ní přicházel jako opora Villarrealu, nejvíc se do paměti fanoušků zapsal ve finále Ligy mistrů 2006, kde dal vítězný gól proti Arsenalu. V roce 2007 odešel do Chelsea, kde se jeho role postupně zmenšovala, až po třech letech odešel jako volný hráč.
Vrátil se domů, kde stihl devět zápasů za Fluminense, pak podepsal s týmem Ceará, ale kvůli mizernému zdraví musel už 12 dní po podpisu oznámit konec kariéry. Nyní pracuje v brazilském klubu Cruzeiro - nejprve byl v oddelění mezinárodního obchodu, teď je asistentem trenéra.
Deco
Právě on šel v 82. minutě derby s Espanyolem ze hřiště, aby se v La Lize poprvé mohl ukázat Messi. Rodák z Brazílie, který ale reprezentoval Portugalsko, posílil Barcelonu poté, co hrál jednu z hlavních rolí v triumfu Mourinhova Porta v Lize mistrů 2004. Frank Rijkaard z portugalské "desítky" udělal dirigenta tříčlenné zálohy, kterému jen těsně unikl Zlatý míč. Deco opustil Camp Nou v roce 2008, když si jej do Chelsea vyhlédl bývalý trenér jeho národního týmu Luiz Felipe Scolari.
Na Stamford Bridge se uvedl nádherným gólem, kvůli zhoršujícím se výkonům (a vyhazovu Scolariho) ale vypadl ze sestavy a požádal o odchod. Reunion s Mourinhem v Interu nevyšel, Deco nakonec kariéru dohrál v brazilském Fluminense. Doteď se stará o charitativní organizaci Deco Institute v městečku nedaleko Sao Paula, kde vyrostl.
Rafael Márquez
Při Messiho debutu hrál defenzivního záložníka, jinak je ale Rafael Márquez známý hlavně jako vynikající stoper. V Barceloně strávil sedm úspěšných let, než se vydal za oceán. S Thierrym Henrym si zahrál za New York Red Bulls, dva roky za mexický León, na sezonu si odskočil zpět do Evropy do Hellasu Verona, než zakončil bohatou kariéru v mexickém klubu Atlas, jehož je odchovancem. Zhruba rok vydržel jako sportovní ředitel Atlasu, teď trénuje mládež v madridském Alcalá.
V mexické reprezentaci debutoval omylem, trenér chtěl údajně povolat jeho spoluhráče a jmenovce Césara Márqueze, rychle se ale vypracoval mezi opory. Odehrál 147 zápasů a stal se zatím jediným hráčem, který byl kapitánem své země na pěti různých mistrovstvích světa.
Xavi
Po Puyolovi další legenda navždy spojená s Barcelonou, jeden z nejlepších hráčů, co na Camp Nou kdy hrál. Geniální záložník nastoupil za Blaugranas do 767 zápasů, což byl až do letoška rekord - Messi ho před odchodem do PSG o 21 utkání vylepšil.
Xavi hrál profesionální fotbal až do 39 let, poslední čtyři roky v katarském týmu Al Sadd. Po konci kariéry se plynule stal trenérem klubu. Během letošních prezidentských voleb v Barceloně se čile spekulovalo o tom, že se stane novým trenérem celku svého srdce, Ronalda Koemana ale zatím nenahradil.
Ronaldinho
Jeden z nejlepších hráčů na světě - když se mu zrovna chtělo. Brazilský bohém pomohl Barceloně k triumfu v Lize mistrů, získal Zlatý míč, udivolal neuvěřitelným drinblikem a triky, kterými zesměšňoval soupeře. Po pěti letech na Camp Nou se stěhoval do AC Milán (odmítl i Manchester City a jeho nově nabyté bohatství), loučil se po titulu v roce 2011 a kariéru dohrál doma v Brazílii.
V poslední době se v médiích objevoval ne kvůli fotbalu, nýbrž vinou problémů se zákonem. Když cestou na charitativní akci v Paraguayi použil falešný pas, skončil na několik měsíců v tamním vězení. Tam mimochodem vyhrál futsalový turnaj, k finálovému skóre 11:2 přispěl pěti góly a šesti asistencemi. Místo trofeje dostal za výhru sele.
Henrik Larsson
Nejlepší náhradník všech dob? To je přídomek (lichotivý, opravdu), který po celou kariéru provázel Henrika Larssona. Švédský útočník se stal ikonou v Celticu Glasgow, zahrál si i za Feyenoord a Manchester United. V Barceloně se nejvíc zapsal coby hrdina finále Ligy mistrů 2006 - při výhře 2:1 nahrál na oba góly Blaugranas.
Po konci hráčské kariéry vystřídal několik klubů v rodném Švédsku coby asistent i hlavní trenér. Teď je zpět v Barceloně coby jeden z asistentů Ronalda Koemana. Fotbal na profesionální úrovni hraje i jeho syn Jordan, údajně pojmenovaný po Michaelu Jordanovi. Už druhým rokem nastupuje za Spartak Moskva.
Samuel Eto'o
Kamerunský střelec má rekord, který mu půjde jen těžko sebrat. Nikdo jiný nevyhrál treble (domáci ligu, pohár a Ligu mistrů) dvakrát za sebou s dvěma různými kluby. Eto'ovi se to povedlo v roce 2009 s Barcelonou, v létě se pak v rámci výměny za Zlatana Ibrahimovice stěhoval do Interu Milán a pod taktovkou Josého Mourinha slavil ohromný úspěch znovu.
Po dvou letech v Interu hrál v (tehdy) bohaté ruské Machačkale, dva roky strávil v Anglii v dresech Chelsea a Evertonu. Za ohromnou oporu pak platil v tureckém Antalyasporu, kariéru zakončil před dvěma lety v Kataru. Nyní je ambasadorem mistrovství světa 2022, které se bude konat právě v západoasijské zemi.
Související články
Související články
