Připadal si jako plně naložený tanker, který má najednou změnit kurz o 180 stupňů, aby nenajel na mělčinu. Barcelona se zmítala ve spirále chaosu. Xavi ovšem po návratu do klubu svého srdce rozchodil zaseknutou hřídel a strhl kormidlo vstříc lepším časům. Po vítězství v Lize mistrů s Portem – jeho 100. zápas v roli trenéra Blaugranas – prohlásil: „Prožíváme nejlepší chvíle, co jsem tady jako kouč.“ Plně si vědom, že jen vyhrát nestačí…
Bavit se fotbalem. Pocit, na který fanoušci téměř zapomněli. Podstata Barcelony. Jistě, v minulé sezoně ovládla La Ligu, ale na Camp Nou nejde pouze o tříbodový zápis. Ten představuje základní princip. Publikum s vytříbenými chuťovými buňkami vyžaduje umění. Potěšení.
A to i v momentech, kdy tuší, že na ni současný kádr nemá. Jde o hluboce zakořeněnou DNA klubu. Složenou z řetězce kreativity, neúnavného ofenzivního počínání a především pestré palety zábavy. Zisk 27. titulu v historii mnoho potěšení nenabídl…
„Nuda, že by bylo zajímavější sledovat, jak roste strom,“ povzdechl si jeden z příznivců po jedenácté těsné výhře, při které padl jen jeden gól, což do tváří Culés (jak se přezdívá fanouškům Barcy) malovalo sinalé výrazy. Cítili se zrazeni vlastním náboženstvím.
To se opírá o poselství: ofenziva na úkor obrany. Jenže v posledním ročníku se role obrátily. Defenziva zastínila útok a ničila gólové naděje soupeřů i rekordy. Inkasovala pouhých 20 branek a udržela 25 čistých kont, ale… Co kreativita?
Monotónní stereotyp, život bez myšlenky, ve kterém Robert Lewandowski ztrácel střelecký kompas. Nedostával se do tolika šancí, sbíhal si do prostorů, v jakých ho vidět nechcete. Pomáhal s přechodem a rozvíjel ofenzivní operace, jež trpěly chabou razancí. Proto po MS v Kataru Xavi upravil systém.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
