Svoboda s Lavičkou uvízli v Polsku. Věří ještě v dohrání sezony?

Může si jít nakoupit a konečně se nadýchat čerstvého vzduchu, víc ale ne. Legendě Sparty Zdeňku Svobodovi připadá nynější situace v Polsku trochu jako vězení. V rozdělané práci s Vítězslavem Lavičkou v polské nejvyšší soutěži nemůže plně pokračovat kvůli přerušení sezony, která by se alespoň podle nejnovějších plánů mohla znovu rozjet 29. května. S rodinou je v kontaktu pouze přes internet. Bývalý vynikající záložník nedávno nemohl ani opustit byt.

Opravdu jsou polská vládní nařízení tak přísná?
„Bohužel… Je to tady obdobné jako v Česku, akorát zpožděné o takový týden až deset dní. Docela paradoxní je, že roušky se v Polsku začaly povinně nosit teprve 16. dubna. Ze začátku, kdy už bylo potvrzené, že se neodehraje plánované kolo, se rozhodlo, že kluci mohou individuálně trénovat. Byla možná pouze individuální silová a běžecká cvičení. Na konci března jsme se už připravovali, že bychom mohli začít trénovat po skupinkách, ministerstvo zdravotnictví ale naopak začalo zpřísňovat. Od 1. dubna jsme nesměli chodit do parku, lesa nebo třeba na kolo. Za porušení nařízení můžete dostat pokutu až pět tisíc zlotých (zhruba třicet tisíc korun).“

A dodržují Poláci nařízení?
„Jakmile začala platit opatření, tak ano. V Polsku se sice roušky povinně začaly nosit minulý týden, ale já s Víťou Lavičkou jsme ihned od začátku najeli na český režim. Normálně jsme s rouškami chodili na nákup, kde počet Poláků s rouškami byl minimální. My jsme v rámci zodpovědnosti udělali maximum. Až do pondělí byla situace ve Wroclawi jen o nákupu a cestě domů. Nyní už se alespoň můžeme projít na čerstvý vzduch.“

Trenér Zdeněk Svoboda, který dělá asistenta Vítězslavovi Lavičkovi ve Wroclawi, má dvě dcery. Obě viděl naposledy v březnu

• 
• 
• 
• 
• 15 zobrazit galerii

Jenom vysedávat v bytě pro vás jistě nebylo vůbec příjemné.
„Do 1. dubna jsme mohli alespoň jít do parku, nebo do lesa. Najednou jste nemohli nikam. Byli jsme jen v bytě mezi čtyřmi stěnami. Jsem si jistý, že jsme nyní všichni rádi za moderní techniku, ale osobní kontakt s lidmi vám to nenahradí. Nejhorší je čekání. Mohli jsme být nyní klidně doma v Česku a trávit čas s rodinami, ale situace nám to kvůli čtrnáctidenním karanténám a nejistému termínu pro návrat do týmového tréninku neumožnila.“

Nebyla možnost vycestovat hned po přerušení sezony?
„Před třemi nedělemi nám nebyl nikdo ani schopen říct, kdy se v Polsku bude moct začít trénovat. Nejsme v tom s Víťou sami. V týmu máme zahraniční hráče, kteří by taky rádi vycestovali domů, ale v rámci bezpečnosti vedení klubu rozhodlo, že by bylo vhodné, abychom zůstali ve Wroclawi. Kdybychom se vrátili do Česka, museli bychom tam podstoupit dvoutýdenní karanténu. A co bychom dělali, kdyby najednou přišla zpráva, že můžeme začít trénovat? Přejeli bychom do Polska a zase šli do karantény. Není to jednoduché, jsme tady tak trochu uvězněni.“

Opravdu?
„Představte si, že jste skoro měsíc jen na bytě a máte zákaz vyjít ven. Jak jinak to pojmenovat než malé uvěznění?“

Výstižněji zřejmě jen velice těžko.
„Samozřejmě nejsme ti první, kteří by si měli stěžovat. Důležité je, že jsme zdraví a vše potřebné k životu kromě rodiny máme. Držíme palce nemocným, ať se uzdraví, držíme palce těm, kteří se o nemocné starají a všem těm, kteří jsou každý den nejvíce ohrožení nákazou koronaviru. Společně s Víťou i polskými kolegy se snažíme situaci zvládnout a při každé příležitosti se podporujeme. Nemůžeme dělat to, co milujeme. Můžeme se ale aspoň projít ven.“

Narozeniny jsme "slavili" na benzince

Máte informace od zahraničních hráčů, jak zvládají situaci?
„Máme v týmu dva Španěly, kteří jsou pravděpodobně rádi, že nyní mohou trávit čas v Polsku vzhledem k situaci v jejich zemi. Je u nás taky Maďar, Afričan, Jihoameričan a hráči z bývalé Jugoslávie. Všichni by rádi za rodinami, ale polská vláda a situace je domů nepustí, teď to zkrátka není možné. Pak tady jsou ještě Slováci, kteří jsou šťastní, protože jsou tady společně se svými rodinami.“