Bude Tomáš Řepka pokračovat ve Spartě nebo dohraje kariéru někde jinde, třeba u šejků? „Nevím,“ shrnul stoper aktuální stav. Přesto měl dobrou náladu: poprvé v životě si zahrál v jednom mužstvu s otcem Petrem Vokáčem, bývalým ligovým útočníkem Dukly a Bohemians a společně se „Sigi týmem“, celkem Horsta Siegla, slavili na exhibičním turnaji Ivana Haška triumf.
Stál u stolku ve sportovním areálu v Lipencích, vesničce na okraji Prahy, vedle něj táta, o jehož existenci se dozvěděl až v patnácti. Oba si vychutnávali slastné pocity z premiérového poločasu v jednom dresu. Na turnaji známých fotbalových i mimofotbalových osobností vytvořili stoperskou dvojici „Sigi týmu“. Idyla, řeklo by se. Ale ne úplná. Proč? Protože Tomáš Řepka nemá stále jasno, co s ním bude dál.
Od konce milého ligového ročníku se pořád spekuluje na téma: zůstane Řepka na Letné, nebo ji opustí. Jak to tedy s vámi a Spartou v příští sezoně bude?
„To sám nevím.“
Opravdu nemáte tušení?
„Ne.“
Nevylučujete, že kdyby se něco naskytlo, že byste opustil Spartu?
(neodpoví, jen lehce pokyvuje hlavou)
Nastupujete normálně do přípravy na Letné?
„Jo, v úterý.“
Na čem závisí vaše budoucnost?
„Já nevím.“
Ještě máte rok smlouvu na Spartě.
„Ještě mám rok smlouvu, no.... Uvidím, já o tom nechci mluvit. Teď momentálně nevím, co bude.“
Myslel jsem, jestli vám už Sparta na rovinu řekla, co s vámi zamýšlí?
„Ne, ne. Všechno jsem se dočetl z novin. Takže vy víte všechno dřív a líp než já. Já čerpám jen informace z toho, co jste napsali. Potom jsem z toho zmatený a říkám si: Tak oni nakonec ví víc než já.“
Můžete říct aspoň, zda byla ve hře nabídka z Arábie prý za 20 milionů korun ročně pro vás?
„Já o tom opravdu nechci mluvit.“
Takže půjdete v úterý na Spartu a počítáte, že tam se všechno dozvíte?
„Ano. Jestli se tedy do úterka nic nezmění.“
Je to možné?
„Nevím. Ale nechce se mi už o tom mluvit.“
Dobrá, obraťme list. Máte za sebou první utkání v jednom dresu s tátou. Jak vám je u srdce?
„Jsem hrozně šťastný a jsem za to hrozně rád. Nevěřil jsem, že by se ta možnost někdy naskytla. Málokomu se povede, aby si mohl zahrát s otcem. Přál bych si taky, aby se mi to někdy poštěstilo i s mým synem.“
Když jste tedy slyšel o nápadu sejít se v jednom dresu s otcem, hned jste byl pro?
„Určitě. Zrovna jsem sice nebyl v republice, když se na tenhle nápad přišlo, ale jakmile mi zavolali a zeptali se mě, co bych na to říkal, okamžitě jsem odpověděl: ano.“
Kdy jste se začali víc sbližovat? ´
„Když jsem se přestěhoval do Prahy, tak se náš vztah znovu narodil. Postupně vzrůstal a vzrůstal a teď se normálně bavíme jako dospělí lidi. A jsme kamarádi.“
Proto jste na něj taky na hřišti volal: Petře!?
„Určitě.“ (usmívá se)
Jak jste se vůbec dozvěděl, že je Petr Vokáč váš táta?
„To byla taková krásná příhoda. Hráli jsme s Baníkem Ostrava na Slavii, ještě ve starém Edenu. Po zápase jdu do autobusu a najednou kluci na mě: Hele, přišly za tebou nějaké dvě holky.“
Vaše nevlastní sestry Veronika a Petra.
„No, no, no. Ale to jsem ještě nevěděl, o koho jde.“
Co vám tehdy řekly?
„Vyšel jsem z autobusu ven a ony na mě: Čau, brácho! Myslel jsem si, že si ze mě dělají pr ... Až potom mi všechno došlo.“
Poté už jste udržoval kontakt s nimi i s tátou?
„Jo, jo, jo. Je to v pohodě.“
