Investoval vlastní miliony do Tomáše Vaclíka a Miroslava Markoviče, neboť věří, že na jejich transferu jednou vydělá mnohonásobně víc. Zdeněk Nehoda patří mezi agenty, kteří odkupují od klubů přestupová práva na jejich hráče, a říká: „Jen jsme se přizpůsobili trendu.“
Někdejší znamenitý útočník Zdeněk Nehoda mluví o choulostivé záležitosti otevřeně – dokud nedojde na konkrétní jména a čísla. Kolik třeba vrazil do Miroslava Markoviče, čerstvé posily Dukly, neprozradí. „Pochopte, byl bych sám proti sobě,“ zdůvodňuje šéf agentury Nehoda Sport své mlčení.
Trend, podle kterého kluby prodávají transferová práva svých hráčů třetím osobám, je evidentní. O čem to svědčí?
„Především o tom, že některé kluby nemají dostatek financí, aby toho hráče zaplatily celého. Tak si koupí jenom část. Takhle to funguje už delší dobu, akorát u nás se to ještě neprojevuje tak intenzivně jako v Evropě.“
Takže to není české specifikum?
„Vůbec ne. V Evropě působí plno finančních skupin, které kupují hráče pro kluby, a nechávají si jejich transferní práva – částečně, nebo celá. Teď se obchoduje především s mladými hráči, jejichž hodnota ještě může růst, takže každý přemýšlí nad tím, jak participovat na jejich dalším transferu.“
Můžete uvést nějaký konkrétní případ?
„Konkrétní jméno hráče vám neřeknu, ale v Anglii spolupracujeme s jednou skupinou, která nakupuje hráče do klubů Premier League, podobného partnera máme i v Holandsku. Není to žádná novinka nebo něco, na co bychom přišli. My jsme se spíš přizpůsobili trendu.“
Kromě vás vlastní hráčská práva například Pavel Paska v případě Adama Hlouška. Co další tuzemští hráčští agenti?
„To nevím. S panem Paskou komunikuji a spolupracuji, takže vím, že má minimálně část práv i u jiných hráčů než jen u Hlouška. To samé platí o naší agentuře, my také nevlastníme práva jen Vaclíka a Markoviče, ale i dalších dvou tří hráčů, jejichž přestup jsme pomáhali realizovat.“
Takže Tomáš Vaclík a Miroslav Markovič nebyli první hráči, do nichž jste touto formou investovali?
„Ne. Ale jména těch dalších teď zveřejňovat nechci, nezlobte se.“
Co všechno před investicí do přestupových práv hráče zvažujete?
„Podstatný je hlavně talent, hráčova sportovní výkonnost a perspektiva. A pak hned zdravotní stav. Jsou hráči, kteří jsou už jako velmi mladí po operaci křížových vazů, takže pravděpodobnost jejich opětovného zranění může být daleko větší.“
A co hledisko klubu? Jsou v Česku takové, se kterými byste do tohoto holportu nešel?
„Určitě. S klubem musíme mít nadstandardní vztah, musí tam panovat vzájemná důvěra. Byť je to všechno samozřejmě právně ošetřené. Ale jde o společnou věc, musíte se s klubem domlouvat, kdy hráče prodat, jak ho prodat, za kolik…“
Dokážete si představit podobnou dohodu i s nějakým zahraničním klubem?
„Ano. Když jde hráč do zahraničí, obvykle zůstávají procenta z jeho dalšího přestupu nám.“
I sebelepšímu agentovi se stane, že mu hráč uteče za konkurencí. Byl by to v takovém případě vážný problém?
„Ne. Pokud máme jeho transferní práva a změní manažera, bude se stejně zisk z jeho přestupu dělit mezi nás a klub. Samozřejmě je dobré být v takovém případě i hráčovým manažerem, pokud jdeme do takové investice, činíme tak jen v případě, kdy mezi námi a hráčem panuje naprostá důvěra. Musíme cítit, že od nás po dvou letech neodejde, že budeme spolupracovat dlouhodobě.“
Nemůže však tato praxe jít proti zájmům hráče? Vaším cílem je přece prodat ho co nejdráž, klidně i do klubu, kde si třeba vůbec nekopne.
„Zrovna na příkladu Markoviče dokazujeme, že to není otázka kšeftu, ale v první řadě jeho dalšího sportovního růstu. Mohli jsme ho posunout někam dál za větší peníze, ovšem dali jsme přednost Dukle, protože věříme, že v ní dozraje pro velký přestup.“
| Tomáš Hübschman (Šachtar) Jan Lecjaks (YB Bern) Lukáš Vácha (Liberec) Michal Ďuriš (Plzeň) Mário Holek (Dněpr) |
