Loučící se Koller: Teď už budu kopat jen ve Smetanově Lhotě

Góly populárního Dina už fanoušci oslavovat nebudou. Poslední profesionální štací tak bylo pro Jana Kollera třetiligové francouzské Cannes. Historicky nejlepší reprezentační střelec bude hrát fotbal již jen pro zábavu. V okresním přeboru za rodnou Smetanovu Lhotu, kde se na něj již těší.

Co přesně vás vedlo k rozhodnutí ukončit kariéru?
„Dlouhodobé problémy se zdravím. Od dubna mám pořád nějaké potíže, vyvrcholilo to minulý týden, kdy jsem si znovu natrhl přední stehenní sval. To si vyžádá nějakou měsíční pauzu a já už nemám chuť dostávat se do kondice a formy. Proto jsem se rozhodl ukončit profesionální fotbalovou kariéru.“

Nenašel jste už v sobě sílu překonávat zranění?
„Ne, už ne. Já už jsem o tom uvažoval během letní přípravy, ovšem tehdy jsem ještě nějakou sílu našel. Jenže teď už ne. Po měsíci se zase dostávat do kondice v rozběhnuté soutěži, na to už jsem sílu neměl.“

Nebudete toho litovat?
„Ne, vůbec ne. Dobře jsem si všechno rozmyslel, začíná nová etapa života, obrovsky se na ni těším.“

Ale už nikdy si ve vrcholovém zápase nekopnete do míče...
„Bez fotbalu nezůstanu, bez něj bych žít nemohl. Budu ho hrát na amatérské úrovni, v tom problém nebude.“

Jak jste se s koncem vnitřně vyrovnával?
„Právě že úplně v pohodě. Posledním signálem bylo zranění, které se mi stalo před týdnem. Řekl jsem si dost a je to úplně bez problémů. Spadlo to ze mě a jsem naprosto vyrovnaný. Plánuju už věci do budoucna.“

Máte v sobě nostalgii?
„Vůbec ne. Já se obrovsky těším na novou životní etapu. Nostalgii v sobě nemám, jsem plný elánu, těším se na nové věci.“

Ulevilo se vám tedy?
„Přesně tak.“

Někteří fotbalisté se konce kariéry děsí, čím to, že jste to přijal tak v klidu?
„Kdybych nemohl hrát fotbal vůbec, tak bych z toho byl nešťastný. Ovšem jak říkám, budu ho hrát na amatérské úrovni.“

Kde?
„Asi začnu ve Smetanově Lhotě, už si k tomu vyřizuju věci. Vždycky když pojedu do Česka, tak si s nimi zahraju. Samozřejmě nebudu hrát každý týden, ale když to půjde, tak se přidám. Kopou okresní přebor. Tam kde jsem začínal, tam budu končit.“

Ve vašem rodišti se na novou posilu jistě těší, že?
„Určitě. Těší se, je tam stará parta, takže bude veselo.“

Vysoký útočník Česka byl hlídán zuby nehty. • Michal Beránek - SportPůsobí tam ještě někdo, s kým jste před lety hrával?
„Kluk, co dělá trenéra, tak s tím jsem dříve hrával. A jeden kluk je tam dokonce stále aktivně hrající, ten už se nemůže dočkat.“

Po kolika letech s ním obnovíte spolupráci?
„No, odcházel jsem v nějakém devadesátém prvním? Jo, myslím, že jo. Takže se tam vrátím po nějakých dvaceti letech. Dokážu si představit, že první mistrák bude ve Smetanově Lhotě pořádný svátek.“

Kdy za ni poprvé nastoupíte?
„Jakmile se uzdravím, myslím, že třeba v září by to mohlo být reálné.“

Nemění se nic na vašem plánu žít v Monaku?
„Ne. Už tady mám od září domluvený intenzivní kurz francouzštiny. Je to na rok, chci se naučit dobře francouzsky. Během té doby se rozkoukám, rozmyslím se co a jak a potom bych něco začal dělat.“

V jaké oblasti?
„Nejlepší by samozřejmě bylo něco u fotbalu. Ale uvidíme, dávám tomu rok, abych si něco vymyslel.“

A co byste rád dělal?
„Něco v hlavě mám, ale nechci to zatím říkat.“

V klubu tušili, že skončíte?
„Když jsem se zranil, měl jsem čtyři dny volno. Doma jsem si vše v klidu rozmyslel. Pak jsem vedení řekl, že bych se s nimi rád sešel. Oznámil jsem jim, že bych chtěl ukončit kariéru, snažili se mě lámat, ale když viděli, že jsem definitivně rozhodnutý, tak to přijali. Ve středu jsem se tam byl oficiálně rozloučit.“

Jak se k vašemu rozhodnutí staví rodina?
„Dobře. Nechala to na mně. Žena mi jen říkala, abych třeba nelitoval, že by mi to mohlo chybět. Jenže já už jsem byl stoprocentně rozhodnutý. Teď si můžeme jako rodina plánovat věci dopředu, nejsme závislí na mém fotbale.“

Jan Koller při předzápasovém tréninku na Slovensku • Jaroslav Legner (Sport)Byly to těžké čtyři dny přemýšlení?
„Vůbec. Jsem vyrovnaný, těším se na novou etapu, jsem plný elánu.“

Když se za kariérou ohlédnete, máte metu, na niž jste nedosáhl?
„Chtěl jsem někdy zažít to, co měli hokejisti. Že přijeli po nějakém titulu a na Staroměstském náměstí je čekalo plno lidí. Tohle jsem chtěl zažít. Měli jsme k tomu bohužel v Portugalsku kousek, nevyšlo to. Chtěl jsem zažít tu obrovskou euforii mezi lidmi.“

Zažil jste ji však minimálně v Dortmundu, tam vás lidi milovali, na stadion chodilo osmdesát tisíc lidí, to je takový Staromák...
„To je pravda. Po titulu v Dortmundu (rok 2002 – pozn. red.), to byl asi největší zážitek a vůbec úspěch, kterého jsem dosáhl. Ty oslavy tehdy byly opravdu krásné. Na Dortmund vzpomínám rád, bylo to příjemné.“

Na co jste vůbec z kariéry nejvíc pyšný?
„Nevím... Ale asi na to, že jsem se ze Sparty, kde mi nikdo nevěřil, dostal svou vůlí a pílí na nějakou úroveň. Že si mě začali i lidi v zahraničí vážit jako fotbalisty. Tohle člověka hřeje a těší.“