ROZHOVOR | Jedna z nejdelších českých přestupových ság této zimy je u konce. Slávistický záložník Petr Janda podepsal smlouvu s Antalyasporem. „Dobrá shoda okolností je, že mají taky klubové barvy červenou a bílou, takže ty měnit nemusím,“ usmívá se pětadvacetiletý ofenzivní šikula.
Galatasaray, Bursaspor... V seznamu zájemců o služby Petra Jandy se to jen hemžilo velkými jmény tureckého fotbalu. Nakonec záložník míří do Antalyasporu. „Ale příští sezonu chtějí hrát o poháry, takže ambice jim nechybí,“ přesvědčuje.
Váš přestup do Turecka se dlouho táhl. Nebyl jste z toho už nervózní?
„Trochu ano. Příprava klukům začala, já jsem neměl nic konkrétního. Byl jsem se někde podívat, ale nic jsem nepodepsal. Počítal jsem s tím, že začnu od začátku ledna, ale nedopadlo to. Poznal jsem, že taková jednání nejsou jednoduchá, to jsem neznal – sedm let jsem byl ve Slavii. Ale jsem rád, že to dopadlo, trochu se mi ulevilo.“
Mluvilo se o Galatasarayi, Bursasporu... Co rozhodlo pro Antalyaspor?
„Byl jsem se tam podívat, vyjasnili jsme si podmínky. Byl jsem v kontaktu s prezidentem a trenérem, jejich jednání bylo férové. Myslím si taky, že to bude dobré místo na život, můžeme tam s přítelkyní být. Přes den je tam deset patnáct stupňů, a to jsou nejchladnější dny. Je tam moře, bude to pěkné.“
Budete mít takovou celoroční dovolenou...
(směje se) „To nevím, jestli celoroční dovolenou, ale určitě se tam žije líp než třeba v Rusku. Je to lepší, než kdybych musel trénovat v minus dvaceti stupních.“
Není Antalya zklamáním? Jak vážný byl zájem velkých klubů, Galatasaraye a Bursasporu?
„Těžko říct. V Istanbulu jsem nebyl... Padala různá jména, ale víte, jak to je – říkat se může cokoli, ale dokud není nabídka na papíru a není tam osobní kontakt, byla to jenom slova.“
Nebudou vám chybět ambice? Antalya hraje ve středu tabulky...
„Trenér Mehmet Ozdilak je tam čtvrtou sezonu, mají plán vybudovat mančaft, který bude konkurovat velkým istanbulským klubům. A každý rok jdou v tabulce nahoru. Chtěli by už příští sezonu bojovat o evropské poháry, šance by tam byla, nemají špatný tým.“
František Straka říkal, že když nic neseženete, rád vás udrží ve Slavii. Nakolik to pro vás bylo reálné?
„Varianta by to pro mě byla, kdyby do konce ledna nic nebylo. Chtěl jsem si ale vyzkoušet zahraničí, ve Slavii jsem byl sedm let, tohle je pro mě nová motivace. Chci se naučit jiný jazyk, poznat něco nového. Navíc je tam otázka podmínek, ty jsou lepší než ve Slavii. Fotbalový život není tak dlouhý, potřebuju se zabezpečit.“
Přispělo k vašemu odchodu to, jakým turbulentním obdobím Slavia prošla a prochází?
„To ne, já jsem ve Slavii byl rád, nic mi tam nechybělo. Budu ji dál sledovat, přeju jí všechno dobré, protože ji mám v srdci. Doufám, že se zase dostane do pozice, v níž byla před třemi čtyřmi lety. A snad se zlepší i finanční situace – historicky ten klub patří jinam.“
Ještě vám Slavia něco dluží?
„Ne, ne. Vůči mně nemají žádné závazky. Pan Řebíček tuhle situaci srovnal – výplaty jsou patnáctého, nám většinou chodily desátého jedenáctého. Po téhle stránce je to úplně jiné než před pár měsíci. Spíš jsem myslel na doplnění kádru. Nějací hráči odešli, je tam sice dost mladých a talentovaných, ale u nich chvilku potrvá, než budou hrát nahoře. Chybí víc hráčů střední generace, to je znát.“
Jak vypadala vaše příprava? Kdy budete schopný naskočit do zápasů?
„O Vánocích jsem měl volno, pak jsem trénoval se sporttesterem podle individuálního plánu, který jsem měl od Slavie. Nevěděl jsem, jestli tam ještě nebudu pokračovat. Slavia mi umožnila i pár tréninků na hřišti, nedělala mi problémy, když jsem chtěl jít do posilovny. Za to jsem vděčný. Je jasné, že hned nenastoupím. Naposledy jsem hrál pátého prosince, tak tři týdny může trvat, než se do toho zase dostanu. V Antalyi mě ale brali s tím, že se mnou počítají do kádru od příští sezony. Chtějí mi teď dát půl roku na aklimatizaci, rozkoukání se a jazyk.“
Pomůže vám v aklimatizaci, že Antalya hraje také v červenobílých dresech?
(směje se) „To je dobrá shoda okolností, měl jsem radost z toho, že mají stejné barvy, takže je nebudu měnit. Ale jak říkám, je to jen shoda okolností.“