ROZHOVOR | Videozáznamy, které má k dispozici deník Sport, jeho předchozí výroky popírají. Pavel Pergl však stále tvrdí, že rasisticky neurážel. „A ani video urážky neprokázalo,“ konstatuje.
Říkal jste, že zápas byl nervózní, že v něm bylo hodně tvrdých zákroků. Podle záznamu to tak nevypadalo.
„Já jsem to tak na hřišti cítil. Tam to vnímáte jinak. Rozhodčí občas něco pustil, občas něco zapískal... Hráči se kolem něj sbíhali, pořád gestikulovali, bylo to čím dál nervóznější.“
Tak to na videu vůbec vidět není. Spíš se hráči omlouvali za fauly.
„Tak v tom za jedno nejsme. A asi nebudeme ani v tom, kdo byl lepší. Někdo říká Sparta, někdo, že Bellinzona. Podle mě je to padesát na padesát. Ale není to tak, jak říká pan Hřebík, že by mě Kweuke přehrával. A rasismus se nikde neprokázal.“
Proč na vás z lavičky Sparty křičeli, že někomu nadáváte do negrů?
„Nevím, jestli to křičeli na mě, nebo na koho. A přece by nevběhli na hřiště a nekřičeli: Co mu nadáváš do shitů? To v češtině zní zvláštně.“
Popírá to ale, že s tvrzením o rasismu přišli až patnáct minut po zápase.
„To jsem nevěděl. Lidé z našeho týmu mi říkali až potom, že Sparta přišla s tím, že tam byly rasistické nadávky. Já jsem ale žádné neřekl. Hraju tvrdě, kolikrát i za hranicí férovosti, ale nikdy jsem nikoho rasisticky neurazil. V Bellinzoně jsem bydlel na soustředěních s Adewalem Wahabem, v Izraeli jsem hrál s Ryanem Adeleyem a Jefisleyem Andrém Caldeirou, v Prestonu se Seyfo Soleyem. Klidně všem zavolejte, jsou to moji kamarádi. Těch se zeptejte, jaký jsem rasista.“
