Přijdou tučná léta?
Čeští reprezentanti do 20 let získali na MS stříbrné medaile PRAHA - Tuzemský fotbal slaví jeden z největších úspěchů své historie: reprezentační "dvacítka" veze po nedělní prohře 1:2 ve finále s Argentinou z mistrovství světa v Kanadě stříbrnou medaili. Znamená to, že tato úspěšná generace jednou přinese do české kotliny tučná léta? Píše se rok 2014 a partě kolem Šimůnka či Fenina, která před osmi lety zářila v Kanadě, je osmadvacet let. Nachází se v plné síle, za sebou má zkušenosti ze špičkových evropských lig i tvrdých a četných reprezentačních bitev. A před blížícím se světovým šampionátem jí právem patří role jednoho z favoritů. Střízlivý odhad, nebo vysněné přání nerozvážných optimistů? Spíš to druhé. Nedělní stříbro znamená pouze naději, s níž je třeba tvrdě pracovat. "Já sám jim říkám nositelé naděje," souhlasí Vítězslav Lavička, trenér reprezentační "jednadvacítky", jenž bude s jádrem stříbrného týmu v následujícím období pracovat. "Mají předpoklady, aby zajistili českému fotbalu úspěchy, ale zárukou nejsou," soudí. Václav Daněk, trenér a někdejší kanonýr, přikyvuje. "Je dobré vědět, že dorůstá kvalitní generace. Ale ne všichni se později prosadí," varuje. "Určitý odpad tady bude, jak se ukázalo v minulosti třeba u Argentinců." Statistiky mu dávají zapravdu. Ze zlatých či stříbrných dvacetiletých mužstev se v seniorských týmech prosazovali dva tři fotbalisté, ostatní špičkové úrovně v pozdějších letech nedosahovali. To koneckonců platí i v tuzemském prostředí. Národní barvy hájilo na šampionátech dvacetiletých v letech 1983, 1989, 2001 a 2003 celkem 74 fotbalistů, do "áčka" se na delší dobu prosadilo jen čtrnáct z nich. Toto číslo se ještě může mírně navýšit, někteří z týmu z před čtyř let stále mohou mezi elitu nakouknout. Přesto spíš platí, že úspěšné "dvacítky" světlou budoucnost nezaručují. Narozdíl od následujícího týmu. Mezi "lvíčaty" totiž hrají i třiadvacetiletí fotbalisté, kteří za sebou mají věk, v němž slabí odpadávají. Vydrží jenom skuteční borci. Nicméně potenciál mezi juniory existuje a platí: úspěch se musí správně vyhodnotit, aby zbytečně nevyšuměl. Jak na to? Názory se různí. "Bylo by dobré, abychom k výsledkům přidali i atraktivitu," myslí si trenér Josef Csaplár. "A pak je potřeba změnit ještě jednu věc, kterou jenom těžko ovlivníme - a to je kvalita Gambrinus ligy," říká. Bojí se, že nízká úroveň české nejvyšší soutěže potenciál nadějných mladíků srazí. "Mám strach, že k růstu a uchování návyků je zapotřebí, aby odešli do nějakých kvalitních lig. Ale do klubů, kde budou hrát. Nebo se něco musí změnit v Gambrinus lize," tvrdí. Lavička nesouhlasí. "Já osobně se přikláním k tomu, že by si měli vybudovat pevnější pozici v naší lize." Daněk se k němu přidává. "Nebylo by na škodu, kdyby se ještě chvíli obouchali doma," soudí, zatímco internacionál a nyní trenér Nitry Pavel Hapal nemíní, "že by jim případný odchod do zahraničí uškodil". Která cesta je správná? To musí rozhodnout experti, které určí domácí svaz. Pokud se na Strahově spokojí s tvrzením, že "se jde po dobré cestě", a nic nevyhodnotí, bude to další promarněná šance. *** účastníci finále ms do 20 let i seniorů ARGENTINA (vítěz 1979) Diego Maradona (Mexiko 1986, Itálie 1990), Juan Simon, Gabriel Calderon (oba Itálie 1990) BRAZÍLIE (vítěz 1983) Bebeto, Dunga (oba USA 1994, Francie 1998), Jorginho (USA 1994) ARGENTINA (finalista 1983) Louis Islas (Mexiko 1986), Gustavo Dezotti (Itálie 1990) BRAZÍLIE (vítěz 1985) Taffarel (USA 1994, Francie 1998), Muller (USA 1994) NĚMECKO (finalista 1987) Andreas Möller (Itálie 1990) BRAZÍLIE (finalista 1991) Roberto Carlos (Francie 1998, Japonsko 2002) BRAZÍLIE (vítěz 1993) Dida (Francie 1998, Japonsko 2002) BRAZÍLIE (finalista 1995) Luizao (Japonsko 2002), Denilson (Francie 1998, Japonsko 2002) Pozn.: Tučně vytištěni jsou hráči, kteří v seniorském finále zvítězili, a vítězné šampionáty
