Baník po 50 letech padá do druhé ligy. Šašinkové mohou být útočnou tváří týmu v bojích o návrat mezi elitu. Mladší Ondřej v březnu oslavil osmnáctiny, mládežničtí trenéři mu věští solidní kariéru. Šikovný s míčem, fotbalové myšlení, dobrá technika. Proti Brnu si připsal šestý ligový start a nebyl daleko od premiérové ligové trefy. V 15. minutě trefil po rohu tyčku. „To mě hrozně mrzí, mohl jsem dát první ligový gól…“ Na tyčce skončila i Holzerova rána z 37.minuty po další akci Ondřeje Šašinky.
Že si poprvé v útoku zahraje vedle Jakuba, který je o dva roky starší (23 zápasů v lize/ 1 gól), se dozvěděl ve čtvrtek na tréninku. „Nervozita byla,“ nezastírá. „Na druhou stranu jsme právě o tomhle odmalička snili.“
Vedle sebe Šašinkové v útoku zahrát umí. O tom se přesvědčili v juniorce Baníku. „Měli jsme si to tam možnost vyzkoušet, docela nám to šlapalo,“ přikývnul Jakub. „Nahrávali jsme si, dávali góly. Není to vůbec špatný pocit, si zahrát s bráchou.“
Oba jsou útočníci, ale styl mají rozdílný. „Brácha je kladivo,“ usmívá se mladší Ondřej. „Trošku to vepředu rozbije a já mu to dám do běhu. Víme o sobě. A to už celkem dlouho, takže to máme lehčí.“ Starší Jakub s hodnocením souhlasí. „Má lepší rozehrávku. Já to bořím, on to musí do brány doťuknout. Funguje to, i když mi to někdy za obranu nedá, když si tam nabíhám,“ popíchne bráchu.
Společnou ligovou premiéru v ochozech pochopitelně sledovali rodičce. „A děda,“ doplnil Jakub Šašinka. „Byli nadšení. Jen je škoda, že se sestupuje. Musíme dostat Baník co nejdříve zpátky.“ To podepsal i Ondřej. „Ostrava patří do první ligy. I kvůli fanouškům na tom musíme společně makat.“
