Tahle rána jen tak nepřebolí. Z tragického úmrtí Františka Rajtorala, který v neděli spáchal v Turecku sebevraždu, se vzpamatovávají i jeho bývalí spoluhráči z Baníku Ostrava. Právě tam na sebe mezi lety 2005 až 2009 výrazně upozornil na prvoligové scéně, než zamířil na své nejslavnější angažmá v Plzni. Rajtorala popisují jako veselého parťáka, jehož život ale výrazně ovlivňovaly deprese.
Adam Varadi, útočník
„Byli jsme si od jeho příchodu do Baníku hodně blízcí. Nejen my dva, ale i naše rodiny. Trávili jsme spolu hodně času, na soustředěních jsme spolu bývali na pokoji. Od začátku jsme si perfektně rozuměli. Byl to veselý kluk. Když pak ale přišlo to období, kdy se uzavřel do sebe, bylo najednou všechno jinak. Nechodil ani na tréninky, jenom do posilovny. Snažili jsme se mu pomoct, ale nešlo to. Prostě se zavřel doma a nekomunikoval. Nevím, jak na tom byl v Turecku, mám obavu, jestli to na něj prostě nebyla příliš velká samota. Je to hrozná tragédie. Hrozná… Ani se mi o tom nechce víc mluvit…“
Petr Vašek, brankář
„Byl to kluk pro každou srandu. Upřímný, hned všemi oblíbený. Dokud ho nepřepadly ty deprese. Nikdo jsme nevěděli, jak mu pomoct. Jak ho dostat zpět mezi nás a udělat z něj zase toho veselého kluka. Trvalo to třeba nějaké tři čtyři měsíce, kdy nekomunikoval. A pak najednou přišel a řekl, trenére, chci zase hrát, mám obrovskou chuť do fotbalu. Chci pomoct a udělat pro to všechno. Deprese pominuly a byl to zase ten veselý kluk, jak jsme ho znali předtím. Můj názor je ale ten, že to Turecko mu asi moc nepomohlo. Jestli tam byl sám a jestli se mu tam ty deprese vrátily… Ani nechci domýšlet. Je to hrozně smutné.“
Václav Svěrkoš, útočník
„Zůstanou mi na něj ty nejhezčí vzpomínky. Srandičky patří k životu každé kabiny, v Baníku to platilo dvojnásob. Vymýšleli jsme neustále nějaké fórky a on v tom byl výborný. Hrozně rád se smál a měl rád, když se smějí ti ostatní. Navíc miloval fotbal, uměl ho moc dobře a byla radost s ním hrát. Až když jsem odešel do Francie, dověděl jsem se o depresích, které měl. Oficiálně se tehdy říkalo, že má nějaký únavový syndrom. Možná se to za to ale jen schovávalo. Proto mě mrzí, jestli ho lidé z jeho nejbližšího okolí, a třeba i ti, kteří mu to angažmá v Turecku domluvili, jestli ho tam nechali samotného. To prostředí je tam hodně specifické a pro kluka, který trpěl takovými problémy, o to víc.“