MŮJ PRVNÍ GÓL: Hrát proti Realu a Barceloně? Nádhera, hřeje Bílka
Jeho životní trefy proti Portugalsku vytáhly fotbalovou reprezentaci na mistrovství světa do Itálie 1990. Tam připojil další dva góly a užil si postup do čtvrtfinále. Stejně jako v trenérské roli o 22 let později na EURO. Michal Bílek zářil i v záloze Sparty, Žižkova či Teplic. A odměnou mu byly dvě sezony v Betisu Sevilla. „Na to angažmá vzpomínám s nadšením. Zahrát si proti Realu, Barceloně a dalším, to je něco nádherného. První gól jsem dal hlavou proti Valencii,“ vybavuje si.
K fotbalu mě přivedl tatínek a odmalička jsem vyrůstal s balonem. Byla to moje nejoblíbenější hračka. Když jsem k Vánocům dostal kopačky a balon, tak jsem s tím spal a bylo to pro mě něco úžasného.
Vyrůstal jsem na školním hřišti v Praze, tam jsme kopali až do večera. Vždycky jsem se pohyboval spíš v záloze, odmalička jsem piloval kopací techniku. Měl jsem v Malešicích betonovou zeď a tam jsem chodil sám, když ostatní nemohli. Tam jsem do toho bouchal. Nikdy jsem ale nebyl nějak velký střelec, spíš jsem branky připravoval.
V sedmi letech mě táta přivedl do Sparty, kde jsem prošel všemi kategoriemi. V roce 1982 proběhla v A-týmu obměna kádru a začalo se víc sázet na mladé fotbalisty. Trenéři vytáhli mě, Ivana Haška, Tomáše Skuhravého a další hráče, dostali jsme šanci jít do ligy, bylo mi 17 let. První zápas jsem odehrál proti Interu Bratislava a první gól jsem vstřelil v Chebu. Myslím si, že jsem ho dal až po padesáti zápasech a byl z trestného kopu. Vzhledem k tomu, že mi bylo 18 let a byl jsem na vojně, se o oslavě nedá mluvit. Asi nejhezčí gól za Spartu jsem dal proti Fenerbahce Istanbul v Lize mistrů. Trefil jsem odražený balon přímo k tyči.
S nadšením vzpomínám na angažmá v Betisu Sevilla. Zahrát si španělskou ligu a nastoupit proti Realu, Barceloně a dalším, to je něco nádherného. První gól jsem dal hlavou proti Valencii.
Hodně rád vzpomínám i na Viktorii Žižkov. Přišel jsem v době, kdy jsme měli dobrý tým a bojovali o čelo tabulky. Jeden rok jsem dal asi devět gólů a na hodně jich nahrál. Tři roky jsem hrál za Teplice. Za trenéra Pešiceho vládla výborná atmosféra a spolupráce s panem Hrdličkou, který už bohužel není mezi námi, byla skvělá. Na závěr kariéry jsem našel opravdu dobré angažmá. Na zápasy chodilo hodně lidí, pár utkání jsme i vyprodali. Proti Spartě jsme vyhráli 4:2 a já dal ve svých skoro 35 letech tři branky.
Když dostanete první nominaci do národního týmu, je to v kariéře veliký okamžik. Měl jsem štěstí, že jsem byl nominován do utkání s Polskem v Bratislavě. Střídal jsem a asi po dvou minutách se mi podařilo skórovat. Druhý gól v nároďáku jsem dal proti Walesu ve druhém zápase, z trestného kopu. Kariéru v reprezentaci jsem rozjel docela slušně a nejdůležitější gól jsem za ni dal v roce 1989, v kvalifikaci mistrovství světa proti Portugalsku. Nevyvíjelo se to moc dobře, hráli jsme brzy v deseti po vyloučení. Proměnil jsem penaltu, ale soupeř vyrovnal. Nakonec jsem sedm minut před koncem vstřelil gól ze standardní situace. Vyhráli jsme 2:1.
Postup na šampionát do Itálie se nám podařil s výborným týmem. Dal jsem tam dva góly z penalt Americe a Rakousku. To jsou okamžiky, na které se nezapomíná. Bylo to po revoluci a přijelo nás podpořit 10 až 15 tisíc diváků, kteří udělali úžasnou atmosféru. Nádhera.
Když jsem skončil v Teplicích jako hráč, měl jsem fotbalu plný zuby. I kvůli zdravotním potížím. Nepřemýšlel jsem, že bych u toho zůstal. Ale pak jsem byl čtrnáct dní doma a fotbal mi začal hrozně chybět. Najednou mě lákala trenéřina. Vystudoval jsem a získal trenérskou profesionální licenci. Určitě nelituji, i když to není lehká práce. Teď už prožívám všechno s větším klidem. Dřív jsem to prožíval víc vnitřně, nyní se snažím zůstat nad věcí.
Jako hráč si nejvíc cením toho, že jsem mohl hrát za Spartu a získat s ní spoustu titulů. Že jsem hrál za národní tým a účastnil se mistrovství světa. Z druhé strany, trénovat Spartu byl můj sen. A dostal jsem možnost trénovat i národní tým, se kterým jsme byli na EURO v Polsku ve čtvrtfinále. Myslím si, že moje kariéra je bohatá.
