Do Anglie se vydal ve dvaadvaceti. Jako velký talent. Po třinácti a půl letech je z něj nesmrtelná legenda. Ve 432 zápasech Premier League vychytal nejprve v barvách Chelsea a pak Arsenalu 200 nul. Petr Čech, rodák z Plzně, to dokázal jako první člověk na světě! V EXKLUZIVNÍM rozhovru pro Sport Magazín vypráví o udržení se na fotbalovém vrcholu, zvláštnostech v tréninku, relaxaci i o tom, jak je schopný si zapamatovat všechny své profesionální zápasy.
Přiletěl běžnou linkou z Londýna. Přímo z letiště putoval na malý stadionek v pražské Lhotce. Natočil pár reklamních sloganů. Absolvoval bleskové focení pro Sport Magazín.
Pak v rámci studia trenérské licence vedl hodinu a čtvrt ukázkový trénink žáčků. A rychle spěchal do hotelu, aby se stihl nahodit do gala na vyhlášení Fotbalisty roku.
Zkrátka fofr.
Jediná šance na rozhovor byla během jízdy do útulného hotelu u Karlova mostu. Pro Petra Čecha žádný problém. „Omlouvám se, ale vidíte, že mám program našlapaný na minuty,“ řekl na úvod nový rekordman Premier League a celosvětově uznávaná fotbalová osobnost.
Co vám bude dvoustou nulu navždy připomínat?
„Určitě penalta, kterou jsem v utkání s Watfordem chytil za stavu 2:0. Protože penaltu jsem v Arsenalu zneškodnil asi až na patnáctý nebo šestnáctý pokus. Byl tam sice jeden penaltový rozstřel, který jsme vyhráli, ale v Premier League se mi nedařilo žádný pokutový kop dlouho vychytat. Měl jsem sérii, kdy to prakticky vždycky vlétlo do brány.“
Vidíte, nakonec jste ji uťal symbolicky.
„Však už se mě všichni začínali ptát, jestli vůbec někdy penaltu v Arsenalu chytím. (usmívá se) No a zlomil jsem to tak, že to přispělo k dvousté nule. Tenhle moment si vždy stoprocentně pamatovat budu.“
Na co ještě nezapomenete?
(přemýšlí) „Ani nevím, protože každá z těch nul se počítá stejně. Bez té první by nebyla ani ta dvoustá. Takže mezi nimi nedělám moc velký rozdíl. Do každého zápasu jdu s tím, že chci vychytat nulu. Samozřejmě se to ne vždy podaří, ale pokud ano, o to je člověk spokojenější.“
Dostal jste spoustu blahopřání prostřednictvím sociálních sítí. Ale jaká osobní gratulace vám udělala největší radost?
„Radost jsem měl z každého blahopřání. Ale nejvíc mě překvapila třeba sms zpráva od Rafy Beníteze. Ta mě i hodně potěšila. Byla to nejvíc nečekaná gratulace.“
Proč?
„V Chelsea byl jen krátce, takže jsme spolu ani nemohli strávit tolik času. Přesto si našel chvilku, aby si sehnal na mě číslo a mohl mi osobně popřát. To se mi moc líbilo.“
Bylo těžší, nebo lehčí vychytat nulu v roce 2004 než v současnosti? Anebo se v tomhle ohledu nic nezměnilo?
„Změnila se hlavně liga. Teď je mnohem vyrovnanější. V Anglii je momentálně opravdu minimální rozdíl mezi týmy v horní a spodní polovině tabulky. Kluby, díky ziskům z prodeje televizních práv a tím, že všichni chtějí okusit Premier League, mají nabité kádry. I mužstva, která se potácejí dole, jsou silná. Když se podíváme na spodek tabulky v dnešní době, najdeme tam sedm celků, které můžou spadnout. Pokud si probereme jejich personální složení, je až neuvěřitelné, že některý z nich bude muset sestoupit. Všude tam jsou reprezentanti z různých zemí, které budou hrát na mistrovství světa. Ale ta soutěž je prostě tak vyrovnaná, že na tým s velkou hráčskou kvalitou nezbude místo.“
Dříve to tak horké nebylo?
„Když jsem přišel v létě 2004 do Anglie a hráli jsme s týmy z konce tabulky, věděli jsme v Chelsea, že v případě, že budeme hrát dobře, zápas vyhrajeme. Platilo to i pro utkání venku. Nyní už to kolikrát nestačí na vítězství, ani když hrajete dobře. Abyste vyhráli, musíte zápas odehrát se vším všudy. V tomhle ohledu je to složitější i pro brankáře. I když jinak zůstává práce pro brankáře v podstatě stejná.“
Jsou teď útočníci ještě nebezpečnější?
„Myslím, že kvalita útočníků je během těch čtrnácti sezon v Premier League pořád stejná.“
Takže skvělá.
„Všechny týmy v Anglii měly a mají vždycky výrazné individuality na pozicích, které se starají o ofenzivní úkoly. V tomhle se zase toho v Anglii tolik nezměnilo.“
Studujete trenérskou licenci. A tak se zeptám, co byste coby budoucí kouč odpověděl svěřenci na otázku: Co je nejdůležitější pro nashromáždění dvou set zápasů bez inkasovaného gólu v nejlepší fotbalové lize na světě?
„Práce, trénink, příprava. Bez toho to nejde. Ve finále to dělá ten největší rozdíl.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
