Jubilejní dvoustou nulou z nedělního duelu Arsenalu proti Watfordu (3:0) v Premier League přepsal další velkou metu. Petr Čech je už nyní ohromná persona, jakou měl český fotbal naposledy v Pavlu Nedvědovi. Počinu 35letého gólmana uznale tleská většina fotbalového světa. Zkušený brankář zatím nemíní sundat nohu z plynu a v aktivní kariéře hodlá ještě nějaký pátek pokračovat. V rozhovoru s českými novináři zároveň naznačil, co se mu rýsuje v plánech poté, až rukavice definitivně odloží do skříně.
Je vaše 200. nula v Premier League individuálním rekordem, kterého si nejvíc ceníte?
„Už ve chvíli, kdy jsem překonal rekord Davida Jamese (170. nulu udržel Čech v prosinci 2015 v zápase Arsenalu s Bournemouthem), jsem si zvědomil, že překonat takový rekord v Premier League je sám o sobě veliký počin. Vždycky jsem doufal, že tohle číslo ještě může narůst do takové podoby, která se třeba už nikdy nepřekoná. Jak jsem se blížil té dvoustovce, bylo to velké lákadlo. Nikdo to přede mnou ještě neudělal, říkal jsem si, že by bylo hezké to překonat. Doufám, že to číslo ještě co nejvíc naroste.“
Jaký ohlas měl váš rekord v Anglii?
„Obrovský. Anglie je kolébka fotbalu a nejlepší liga na světě, tomu odpovídá i mediální prostředí a všechno okolo. S tím jsou spojené i různé gratulace, což mě samozřejmě potěšilo. Některé gratulace mě i překvapily. Užil jsem si to, člověk na to má chviličku, než zase půjde další den do práce.“
Která z gratulací vám udělala největší radost?
„Radost mi udělaly všechny, překvapila mě ta od Rafaela Beníteze. Měl jsem ho jako trenéra v Chelsea, vyhráli jsme spolu Evropskou ligu, pak se naše cesty rozdělily. To mě překvapilo a potěšilo zároveň.“
Na poslední dvoustou nulu jste čekal dlouho. Neříkal jste si, že je to číslo pro vás zakleté?
„Do 18. kola, kdy jsem došel k číslu 199, jsem měl na 18 startů a devět nul, vycházel mi průměr jedné vychytané nuly na dva zápasy. Bylo frustrující najednou čekat jedenáct zápasů na další čisté konto. Navíc se nám nedařilo výsledkově, to bylo na tom čekání to nejhorší. Uteklo nám čelo tabulky, teď s Arsenalem doháníme velkou ztrátu. Zápasy od mého 199. čistého konta způsobily dost velkou škodu v našem postavení v tabulce. Kdybychom každý zápas vyhrávali 5:4 a nula nepřicházela, nevadilo by mi to, důležité je zápasy vyhrát a být v tabulce co nejvýš. Takhle mě to opravdu frustrovalo.“
Říkáte, že chcete přidat ještě hodně dalších vychytaných nul. Znamená to, že v Premier League plánujete vydržet déle než následující sezonu, po které vám v Arsenalu vyprší smlouva?
„Rozhodnutí o tom, jestli dostanu další smlouvu, padne v příští sezoně. Záleží na představách klubu a na tom, jak se mi bude dařit. Jsem ve věku, kdy se nedívám moc dlouho dopředu. Člověk neví, jak jeho tělo vydrží, při vrcholovém sportu se může stát cokoliv. Můžete se jeden týden cítit výborně, ale druhý se zraníte. Ale pokud mi vydrží zdraví a chuť pracovat každý den stejně, jako to mám teď, myslím si, že ještě není důvod věšet kopačky a rukavice na hřebík. Uvidíme, jak to zvládnu potvrzovat výkony.“
Umíte si v budoucnu představit návrat do české ligy?
„V mém věku už asi ne. Dokázal bych si to představit, kdyby se člověk vracel někdy po třicítce a mohl v klubu působit delší dobu. Nemůžu nic vyloučit. Ale ve chvíli, kdy se rozhodnu skončit, protože si budu myslet, že nadešel ten správný čas, už prostor na návrat podle mě nebude.“
Máte už v hlavě nějaké plány po kariéře?
„Doufám, že takové plány ještě nebudu dlouho potřebovat, to je jedna věc. Ale vím, kolik je mi let a že se má kariéra postupně blíží ke konci. Tohle téma začíná být víc a víc aktuální. Dělám si trenérskou licenci, věřím, že ji třeba někdy využiji. Díky mým zkušenostem z vrcholového fotbalu si myslím, že bych fotbalu měl co nabídnout. Uvidíme, jakým způsobem a v jaké funkci v něm budu pokračovat, jestli se tedy rozhodnu, že v něm budu pokračovat. Třeba si řeknu, že mám fotbalu dost a už ho nebudu chtít vidět. Ale zkušenosti, které jsem nasbíral ve třech různých ligách a v nejlepších klubech na světě, se určitě hodí využít.“
Láká vás víc práce trenéra, nebo manažerská pozice?
„Zatím se přikláním k funkci blíž trávníku. Vždycky jsem se tomu bránil, ale musím říct, že postupem času k trénování víc nacházím cestu. Začíná mě to bavit. Je dost možné, že jako první zkusím tuhle cestu. Ale člověk nikdy neví, uvidíme, jak to nakonec bude.“
Figuruje ve vašich plánech návrat do Česka?
„Záleží hlavně na možnostech, kde a jakým způsobem začít trenérskou kariéru. Nechávám tomu otevřené dveře, těžko něco plánovat dopředu. Ve fotbale se všechno rychle mění. Může se stát, že přijde taková nabídka, kterou nejde odmítnout.“
Je lepší začít u mládeže, nebo rovnou skočit do nejvyšších pater fotbalu?
„To je otázka. Dá se rovnou skočit do vrcholového fotbalu, vzít si na sebe velké sousto a zkusit v něm najít cestu. Nebo jít postupně, jako to dělali ostatní. Většina trenérů prošla mládeží a postupně se dostává k prvnímu týmu. Ale když se dostanete do fáze, že vám někdo nabídne možnost trénovat tým, který se nedá odmítnout, možná vezmete i ten risk a zkusíte se naučit plavat v něčem, co tolik neumíte a nemáte takovou zkušenost. V tom případě si k sobě musíte vzít lidi, kteří vám pomůžou a věřit, že najdete správnou cestu. Nebo odmítnete a začnete od píky. Když se podívám okolo, třeba na příkladech Guardioly nebo trenérů Dortmundu, tak skoro všichni úspěšní trenéři prošli mládežnickými kategoriemi a v prvním týmu jim to hodně pomohlo.“
Jak probíhá vaše trenérské studium?
„Studium jsme začali díky Tondovi Plachému (vedoucí trenérsko-metodického úseku FAČR) a Dušanu Fitzelovi (bývalý manažer české reprezentace, v současné době asistent trenéra Viktorie Plzeň), kteří reprezentantům zařídili možnost studovat na dálku. Při každém srazu národního týmu nebo pokaždé, když máme možnost přijet a udělat tréninkovou jednotku a seminář, hodiny doháníme. Můžu to dělat i při práci v zahraničí, tohle mi hodně pomáhá. Věřím, že licenci dodělám v co nejkratší době, abych se ve chvíli, kdy skončím, mohl soustředit už jen na to, že mi bude chybět dodělat pouze profilicenci.“
