Být v Juventusu, vysvlékl by z dresu Samiho Khediru. S jeho číslem šest nastoupil Pavel Nedvěd mladší po boku svého slavného otce. Poprvé takhle vyběhli v mistrovském zápase za rodnou ves držitele Zlatého míče. Výsledkově to nedopadlo, ale oba Nedvědové měli prsty v jediném gólu domácích. „Byl to neuvěřitelný zážitek zahrát si s tátou,“ popisoval Nedvěd mladší.
Baník Královské Poříčí B od začátku válel. Uběhla čtvrthodinka a hosté už vedli 2:0. Pak se vytáhli otec se synem ze Skalné. Jak bylo vždycky známo, Nedvěd kopal oběma nohama. A tak svou levačkou ze středu hřiště poslal přesný balon osmnáctiletému potomkovi, ten hned prodloužil akci na spoluhráče a z následného děje vytěžil černobílý výběr snížení.
„Táta mi zkouší vždycky pomoct, radí mi, kam nabíhat, co dělat, to k tomu patří. Já ho zkouším poslechnout, vždycky se můžu něco naučit,“ říkal vzorně Pavel mladší, jak se s tátou chystal na velký zápas. Přišly skoro dva tisíce lidí, tedy zhruba tolik, kolik má Skalná ležící kousek od Chebu obyvatel. „Poprvé jsem na fotbale viděl tolik lidí, radši jsem na to ani nekoukal, abych pak nebyl ve stresu,“ smál se mladší Nedvěd.
Ve stopách otce zcela jistě nepůjde. K fotbalu přičuchl až někdy kolem třináctého roku, chodil si zakopat s vrstevníky, pak začal i s partou kolem svého táty a prezidenta Juventusu Andrey Agnelliho, která každý čtvrtek mydlí malý fotbal pro srandu v Turíně.
„I když spolu hrajeme každý týden, tak to není to samé, bylo to zvláštní. Ale fotbalu se věnovat nebudu, možná zůstanu u sportu, ale to teprve uvidím, jinak třeba boxuju, ale hlavně studuju. Zatím jsem na jazykovce, možná se dostanu časem do jiné země, ale teprve uvidím, co budu dělat,“ nechal syn Pavel trochu nahlédnout do svých plánů.
Na utkání se do Skalné přijela podívat i Nedvědova žena Ivana. „Baví mě to tady ve Skalné, vždycky sem hrozně rád jezdím a s klukama si to užiju, je s nimi sranda,“ pochvaloval si akci i přes prohru 1:4 Pavel mladší.
