Furia Ceca se vrátila! Před více než 30 lety se ve Skalné Pavel Nedvěd učil kopat do balonu, v sobotu se vrátil jako držitel Zlatého míče a viceprezident Juventusu, aby si zahrál mistrovský zápas. S hořkým koncem. Domácí padli 1:4 a 45letá legenda přiznala zklamání. "Pokaždé chci vyhrát! I když je to jen zábava," řekl po utkání.
Takhle narvaný areál Skalná snad ještě nezažila. Hřiště lemovaly zástupy fanoušků, klub nechal vybudovat mobilní tribuny. Příjezd bývalého reprezentačního kapitána vyvolal velký ohlas. Do mistrovského zápasu nastoupil poprvé od 80. let. Po boku svého 18letého syna Pavla a celoživotního kamaráda Tomáše Pěčka.
Navíc v černobílých pruhovaných dresech. Podobných v jakých v minulých letech hrál právě Juventus. „Chtěli jsme místním Skalňákům udělat radost a vyhrát pro ně,“ řekl Nedvěd po nevydařeném zápase
Hostující Královské Poříčí se však legendy nezaleklo. Po počátečním otrkání došlo i na tvrdé souboje, po kterých hráč s číslem 11 skončil na zemi. "Nechte nám prezidenta!" zlobili se místní rodáci na tribuně, kteří celé jeho vystoupení hodně prožívali. Tři ženské sudí však tlaku odolávaly.
I Nedvědové však uměli přitvrdit. Oba viděli od žluté karty. Starší se dokonce s hlavní rozhodčí několikrát dohadoval a vztekal se po jejích verdiktech.
U vstupu na místní stadion klub dokonce zřídil improvizovaný fanshop, kde si návštěvníci mohli pořídit dresy a šály s Nedvědovým podpisem. Zatímco v organizaci akce se místní vytáhli, na hřišti tahali za kratší konec. Už ve druhé minutě inkasoval brankář Skalné velmi laciný gól. Po 20 minutách to bylo už 3:1 pro hosty.
A právě na jediné brance domácích se podíleli oba Nedvědové. Starší Pavel přesným centrem našel syna, ten z první sklepl míč spoluhráči a po povedené akci ve vápně padl gól. Fanoušci bouřili. Atmosféra rozhodně přesahovala úroveň krajského fotbalu.

„Ale bylo to trochu na škodu. Kluci před takovou kulisou nikdy nehráli. Jste pod tlakem a pak se vyhrává těžce," omlouval své spoluhráče Nedvěd po prohře 1:4.
„I tak to ale byl úžasný zážitek," usmíval se syn Pavel, který má fotbal spíš jako příjemné odreagování při studiu.
Náročné bylo utkání i pro Nedvědova velkého kamaráda z dětství Tomáše Pěčka, který s ním prožíval všechny velké momenty, během kariéry. „Ale těžší bylo udržet v tajemství, že Pavel vyhrál Zlatý míč. Tehdy jsem to chtěl všem říct, " usmíval se.
Šťastný byl za velký zážitek brankář hostí Michal Svoboda, který Nedvědovi vychytal všechny střely a nedovolil mu skórovat. „Co vám budu povídat, byl to můj celoživotní sen. Navíc ten výsledek, o to víc si toho cením. Takový zápas asi už nezažijeme,“ povídal celý rozklepaný. Na pozápasové rozhovory ani velkou diváckou kulisu není z I. B třídy zvyklý. „Nejhorší jsou ty rozhovory, těm jsem se chtěl vyhnout. Ještě teď se klepu,“ smál se.
Velký zážitek měli i místní malí fotbalisté, kterým se Nedvěd po utkání přišel ochotně podepisovat, a oni mu na oplátku zazpívali o tom, že je jejich vzor.
„Je to hezké, když se sem vrátím a cítím se tu jako doma. Jsem rád, že tihle kluci vidí, že i z takové vesnice se to dá dotáhnout do světa. Ale já sám se stále cítím jako obyčejný kluk. Jako ti všichni ostatní, co tu dnes byli,“ dodal Nedvěd.


