Byl hvězdou Arsenalu, Barcelony. Nyní působí v Chelsea. Ale přátelství s Tomášem Rosickým udržuje španělský záložník Cesc Fábregas stále. Když český fotbalista oznámil, že se s kariérou rozloučí v Praze na hřišti, neváhal mistr světa z roku 2010 ani chvíli, že by se utkání nezúčastnil. „Tomáš ví, že se ani nemusí ptát. Bylo jasné, že přijedu,“ řekl Fábregas po sobotní hvězdné show.

Znamená to pro vás hodně, že vás Tomáš pozval na svoji rozlučku s kariérou?
„Tomáš je můj dlouholetý kamarád a já si ho moc vážím. Je to trochu smutné, že už je tu definitivní konec jeho kariéry, ale na druhou stranu bylo hezké vidět, jak si to lidé užívali. A nemohli se jej dočkat.“

Měl jste jasno hned, že do Prahy přijedete?
„Samozřejmě! Tomáš ví, že se mě ani nemusí ptát, bylo jasné hned, že dorazím. Jak jsem říkal, pro mě je to velká čest, že s ním u toho můžu být.“
Čeho si na Tomáši nejvíce vážíte?
„Jeho lidskosti. Neustále se chce učit novým věcem a na lidi kolem sebe je přátelský. Snaží se stále působit pozitivně. Nikdy jste ho neviděli s naštvaným výrazem. Nikdy neřekl nic špatného. Jeho chování bylo vždy na úrovni. To jsou věci, kterých si na něm nejvíc cením.“
A po fotbalové stránce?
„To snad ani nemusím říkat, ne? Všichni to ví. Jeho technická zdatnost je úžasná. Miloval jsem s ním hrát. Pokaždé se snažil, aby našel spoluhráče v lepší pozici a snažil se mu vyhovět. Jeho oddanost klubu byla vždy na nejvyšší úrovni.“
Myslíte si, že nebýt jeho zdravotních potíží, tak by hrál za ještě větší klub a byl úspěšnější?
„Určitě! To je jedna z věcí, kterých mi jsou u něho líto. Zraněný byl moc dlouho. Ale co je skvělé, tak že se ze svých patálií vždy dokázal dostat. Byl natolik silný, že se vždy vrátil na svoji herní úroveň.“
Vy jste velcí kamarádi, ale jednou jste se na tréninku v Arsenalu spolu chytili. O co tehdy šlo?
„Ano, to si pamatuji (směje se). Byla to moje chyba. Já jsem takový typ, že chci vždycky vyhrát. I na tréninku. Ale stalo se... Nechtěl bych to rozebírat. Jsme i nadále blízcí přátelé. Tohle jsou věci, kterým se spolu už jen smějeme.“


