NOVÁ GENERACE: Jak vychovali tým pro EURO 04? Proč zlatá éra skončila?
V roce 1996 evropské stříbro, o osm let později semifinále EURO s puncem nejlepšího týmu na šampionátu. Navrch druhé místo ve světovém žebříčku. A nyní? Bez trofejí, bez hráčů v top klubech a na 45. příčce ratingu FIFA. Co se zadrhlo v českém fotbale? A jak z toho ven? Odpověď nabídne exkluzivní třídílný seriál iSport TV Nová generace o fotbalové výchově mládeže v tuzemsku.
Národ tenkrát šílel. Parta kolem Pavla Nedvěda, Karla Poborského nebo Vladimíra Šmicera otočila utkání s Nizozemskem z 0:2 na 3:2. Nakonec sice zlato z EURO 2004 nepřivezla, ale celý svět se shodl – Češi předvedli nejhezčí fotbal.
„Byl to náš typický fotbal, česká vyčůranost,“ říká Karel Poborský, když sleduje záznam z famózního koncertu v duelu s Nizozemci. „Znali jsme se dlouho a byli jsme kamarádi i mimo hřiště. Věděli jsme, co bude, když trenér mrkne okem. Kdyby nám tenkrát zhasla světla, byli jsme schopní hrát náš fotbal potmě. Měli jsme v sobě automatismy.“
Jo, to byly časy! Brücknerův tým válcoval ostrým presinkem giganty, Pavel Nedvěd si do Paříže dojel pro Zlatý míč France Footballu a zahraniční konkurence analyzovala, jak je možné, že česká reprezentace je tak dobrá.
Jenže pak? Volný pád!
Fronta na banány
Mistrovství světa už bylo třikrát bez české účasti. Liverpool, Juventus a spol. přestaly mít o české fotbalisty zájem. Pohárový koeficient domácích klubů se povážlivě ztenčil. A mládežnické celky najednou nestačily ani na výběry zemí, které předtím válcovaly.
Co všechno je za touhle horskou dráhou a jak opět vyvézt český fotbal nahoru?
Televizní štáb deníku Sport se rozjel po celé republice, aby tomu přišel na kloub. Zmapoval dřívější výchovu mladých fotbalistů, současnou a i tu budoucí. Vznikla z toho ojedinělá hloubková sonda, kterou si na iSport.cz nenechte ujít.
Nejprve se ponoříme do Československa před listopadem 1989. Právě v komunistické totalitě totiž trávili dětství vicemistři Evropy z Anglie a klíčoví z portugalské jízdy. Byla to kompletně jiná doba než dnes. O všem rozhodovala komunistická strana. Kdo nahlas řekl, co si myslí, stal se protistátním živlem. Do kapitalistické ciziny se nemohlo. Na banány se stály fronty. Maso se prodávalo pod pultem. Chodilo se na dva roky povinně na vojnu. Mobilní telefony neexistovaly a počítačové hry jakbysmet.
Sport byl vstupenkou k lepšímu životu. Socialistický normalizační režim ho používal k propagandě, a tak vrcholové sportovce pouštěl do svobodného světa. Vidina možnosti podívat se na Západ byla silnou pobídkou ke sportování. Špunty vedla na plácky také absence jiných lákadel. Takže – dopoledne škola, po příchodu domů taška rychle do kouta a hurá s kamarády za hrami a sportem. Pro talentované jedince stát upředl pavučinu sportovních tříd, tréninkových středisek mládeže, středisek vrcholového sportu a vojenských klubů. Tenhle systém v kombinaci s touhou dostat se na Západ vyprodukoval zmíněné fotbalové hrdiny.
„Kluci měli minimum volného času. Když to trošku přeženu, tak prakticky jen hrál, trénovali, spali, kvalitně jedli a měli dobrou zdravotní péči,“ doplňuje Antonín Barák, dlouholetý tahoun výchovy fotbalového potěru v Příbrami, jeden z průkopníků současných regionálních fotbalových akademií, bývalý kouč reprezentace do patnácti let a taky chlap, který vychoval současného reprezentanta.
„Víte, co byla zoufalá věc?“ pokládá řečnickou otázku Jiří Kotrba, technický ředitel Fotbalové asociace České republiky, pod jehož křídla spadá rozvoj mládežnického fotbalu v tuzemsku, a pokračuje: „ Nejlepší generace, kterou jsme měli ve fotbale i v hokeji, přišla do doby sametové revoluce. My jsme měli v devadesátých letech a v prvním desetiletí současného století ty největší úspěchy. Akorát si nikdo neuvědomil, že je to přesně po těch patnácti letech, kdy oni dorostli.“
Slavná fotbalová esa získala všestranný pohyb lezením po stromech, skákáním přes klády, děláním kotrmelců na louce i cvičením na hrazdě ve školním tělocviku pod vedením přísných tělocvikářů. „Bavila nás hra. Tím pádem jsme mnohem víc navnímávali rozhodovací procesy a hru jako takovou. I šméčka a herní myšlení, které dnes obrovskému procentu dětí chybí,“ podotýká Antonín Barák.
Střih do současnosti.
Máme svobodu a demokracii. Nikdo nemusí něco jiného říkat doma a na veřejnosti. Můžeme cestovat, kam chceme. Na scénu se mohli vrátit živnostníci. Obchody jsou přecpané zbožím. Počítačová technologie propojila světadíly. Populace pod vlnou luxusu zpohodlněla. Školáci holdují virtuální realitě na sociálních sítích. A počítačová hra FIFA se hraje víc než fotbal na ulici nebo na kupě nových hřišť s umělou trávou.
Vesnický fotbal chřadne
Bylo by však laciné tímto životním veletočem omlouvat český fotbalový sešup. Čelit zrychlenému a globalizovanému světu musí všichni. Záleží, jak se k této výzvě postavíte.
Český fotbal nejdříve prošel fází nadšení z nabyté svobody a boural všechno staré. Ubyly sportovní třídy, zmizela tréninková střediska mládeže a se zrušením vojenské povinnosti padly i fotbalové Dukly. Ta pražská už nemá s armádou nic společného.
Teď se postupně staví pyramida nová. Ale na vratších základech. Vesnický fotbal totiž povážlivě chřadne a chytré telefony odklonily kluky od kopaček a míče obecně na pohovky. Pořád má však fotbal nejširší základnu a tedy i možnost největšího výběru. Organizovaně se mu věnuje bezmála 161 tisíc žáků a dorostenců. Z míčových her je na tom bezkonkurenčně nejlépe. Byť florbal už navýšil mládežnickou základnu na 51 100 dětí.
Výroba talentů už není ponechána výhradně na klubech. Od roku 2015 míří nejnadanější starší žáci v jednotlivých krajích do regionálních svazových akademií. Asociace dotuje i sportovní střediska a centra mládeže, které fungují při oddílech, stejně jako dorostenecké klubové akademie. Podmínkou je splnění licenčních kritérií.
Injekce FAČR pumpuje prostřednictvím úseku Grassroots i do nejspodnějších fotbalových pater. Profesionální létající trenéři demonstrují těm amatérským v menších místech moderní tréninkové prvky. V plném proudu je projekt Škola v pohybu, v jehož rámci fundovaní fotbaloví kouči objíždějí základní školy a vedou ukázkové hodiny tělesné výchovy.
Stavba progresivní fotbalové výchovy v Česku však není zdaleka dokončená. Co ještě chybí? Především sjednocení obsahu výuky, který by odpovídal nejnovějším trendům, a jejího propojení napříč věkovými kategoriemi. Už několik let se o tom vede odborná debata, ale sladit se to dosud nepodařilo.
Antonín Barák má o ústředním mottu pro první krůčky fotbalových benjamínků jasno: „Dnešní děti vůbec nemají, co pan profesor Bukač nazýval emočním učením. Musíme nejdřív u dítěte během prvních tří čtyř let, co se fotbalu věnuje, vytvořit velmi silnou emoční vazbu. Musíme kolem něj vytvořit takové prostředí, kam se bude každý den těšit. A když trénink ten den nemá, bude nešťastné a bude si říkat: Už aby bylo zítra půl páté a viděl jsem kámoše a trenéra. Tohle je vítězství mládežnických trenérů.“
Co učit pokročilejší?
Jaroslav Hřebík, ředitel akademie pražské Sparty, míní: „Jestliže se mění charakter fotbalu, musíme změnit i metodiku. V tréninkovém procesu máme zhruba 7x tolik času než času zápasového. Tam se musíme zaměřit hlavně na specifické fotbalové činnosti, které v zápase rozhodují a budou čím dál více důležitější. Je to třeba prudkost přihrávek do prostoru, ne na stojícího spoluhráče, převzetí míče v maximálně možné rychlosti pod tlakem soupeře do správného prostoru, co nejvíce směrem takzvaně nahoru, to je k brance soupeře, naučit se řešení, kde při převzetí míče rovnou obcházím i soupeře, pracovat v maximálně možné rychlosti, i když hráč s míčem není pod tlakem.“
Inspirace od pražských "S"
Právě sparťanská líheň je jedním ze slibných signálů, že by zase mohlo být lépe. V posledních letech patří pravidelně do top 10 nejlepších akademií v Evropě z hlediska počtu vychovaných hráčů pro nejvyšší ligové soutěže. Ze Strahova vzešli reprezentanti Ladislav Krejčí, Pavel Kadeřábek, Jakub Brabec nebo Patrik Schick. Nyní na ně plynule navazuje supertalent Adam Hložek, jenž se v šestnácti protlačil do letenského áčka a intenzivně ho sledují evropští obři.
Příslibem lepších zítřků může být i vystoupení slávistické devatenáctky v tomto ročníku mládežnické Ligy mistrů vyšperkované výhrami nad Barcelonou, Borussií Dortmund a Interem Milán.
Nová generace by zkrátka nemusela být vůbec ztracená. Doufáme, že k tomu přispěje i stejnojmenný exkluzivní dokument iSport TV.
Deník Sport, Sport Magazín i časopis GÓÓÓL kupujte pohodlně ONLINE na iKiosek.cz »
