Vízek: Jako když umřel Karel Gott. Maradona (†60) byl fenomén | iSport.cz
Radek Špryňar
25. listopadu 2020 • 21:43

Vízek: Jako když umřel Karel Gott. Maradona (†60) byl fenomén

Vstoupit do diskuse
24
TOP VIDEA
Sparta - Mladá Boleslav: Pavelka přichystal pozici Karlssonovi. Švéd prostřelil Diviše, 1:0
Guľa: Ceníme si týmového vítězství, gól jsme tam dotlačili
VŠECHNA VIDEA ZDE

Zaskočený. Smutný. A v duši rozporuplné pocity. Směsici emocí vstřebával Ladislav Vízek poté, co se dozvěděl šokující zprávu o úmrtí Diega Maradony. „Bylo jasné, že slávu nemohl unést. Nešlo to. Stal se obětí fotbalového byznysu,“ soudí. Naposledy stejný zármutek prožíval při odchodu zpěváka Karla Gotta…



V roce 1982 se proti slavnému Argentinci postavil v Mar del Plata s tehdejším reprezentačním výběrem Československa. „On vycházel z kabiny po schodech, dělal ty svoje žongly, patičky, do středového kruhu došel bez toho, aby se míč dotkl země. Tam si hodil balon na krk, ramenem ho poslal do výšky a napálil mezi lidi. Pomodlil jsem se a řekl si: Tak to ne, to je mimozemšťan,“ směje se Ladislav Vízek. Mimochodem národní tým tehdy uhrál bezbrankovou remízu.

Nakolik vás úmrtí Maradony to zasáhlo?
„Mám husí kůži. Není mi dobře po těle. Stejný pocit jsem měl, když umřel Karel Gott. Ten člověk je historicky mezi třemi nejlepšími fotbalisty světa. Byl to fenomén fenoménů. Když odešel Karel, brečel jsem. O trochu víc mě přepadly emoce, přece jen byl náš. Nicméně úmrtí Maradony mě sebralo také strašně.“

Kdo ho viděl hrát, musel ho milovat. Kdo ho viděl žít, musel nad ním plakat. To řekl o Maradonovi slavný Pelé. Podepíšete to?
„Bezpochyby. Je to strašně krásná myšlenka. A zcela pravdivá. Naprosto se s tím ztotožňuji. Kdo Diega zažil na hřišti, musel ho milovat. Před rokem jsem o něm viděl dokument. Hodně věcí jsem si ujasnil. Vím, z jakých poměrů vyšel, pod jakým neúprosným tlakem žil, kdo ho zkazil, kdo na něm parazitoval. Bylo jasné, že slávu nemohl unést. Nešlo to. Stal se obětí fotbalového byznysu. Bohužel. Je to moc smutné.“

Pět největších momentů Maradonovy kariéry: Sólo století, Boží ruka i dopingová aféra

V březnu roku 1982 jste se s Argentinou střetli v přátelském utkání…
(skočí do řeči)… „Hráli jsme v Mar der Plata. Dodnes to v sobě mám. Proti nám Maradona, už tehdy byl hvězdou. Nás si pozvali jako takové nazdárky. Jenže my tenkrát odcházeli s výsledkem 0:0. To vám z hlavy nevymizí. Pamatuju si úplně všechno. Nastupovalo se na zápas, jeden hráč soupeře chyběl. Maradona. Najednou všechno přehlušil řev tribun. On vycházel z kabiny po schodech, dělal ty svoje žongly, patičky, do středového kruhu došel bez toho, aby se míč dotkl země. Tam si hodil balon na krk, ramenem ho poslal do výšky a napálil mezi lidi. Pomodlil jsem se a řekl si: Tak to ne, to je mimozemšťan! Myslel jsem na Honzu Fialu, který měl Maradonu osobně bránit. Bůh s tebou, kamaráde. Stala se ale neuvěřitelná věc. Maradona si nekopl a Honza ho ani jednou nefauloval.“

Změnil se váš pohled na něj v důsledku mnoha skandálů?
„Ano, a mrzí mě to. Těžko se mi to říká, ale on nemůže být vzorem pro mládež. Drogy, kokain… To vše k němu patřilo. Přitom jsem mu vždycky hrozně fandil. Ale kvůli těmto věcem pro mě není číslo jedna. Třeba Pelé byl vzorem ctnosti, každý si ho vážil i po skončení kariéry. Diego si všechno pokazil. K tomu ještě ta ruka… Jsem z jeho konce rozpačitý, nebyl hodný tak významného jména. Ale fotbalový génius to byl. Pro obyčejné Argentince bude nadosmrti modlou. Vrátím se k filmu. Po jeho zhlédnutí jsem nevěděl, jestli mám Diega stále milovat, nebo litovat. Mísí se to ve mně doteď.“

Co jste na něm nejvíc obdivoval?
„Byl úžasnou individualitou, dnes se tomu říká rozdílový hráč. On byl dokonce super rozdílový hráč. Jako nyní Ronaldo a Messi. Měl balon furt u nohy, na tkaničce, byl to kouzelník. Tenhle um získal jako dítě na malých pláccích. Vím o tom své. Vyrostl jsem v parčíku, mezi stromky jsem si furt hrál s balonem. Každý den jsem se s ním laskal. Pro něj nebyl problém obejít tři hráče, byl to takový vrtichvost, pohybově neskutečně nadaný. Vedení balonu, ta kouzla, to už se nevidí. Nikde v Evropě, snad jen Messi umí podobné věci. Všechno na hřišti dělal zcela vědomě, nic náhodně. Neměl střelu z dálky, ale geniální myšlení, krytí balonu, to bylo jeho. Proto také dostával přes kotníky. Jedině tak mu šlo sebrat míč.“

 

Vstoupit do diskuse
24
Články odjinud


Články odjinud