Jako malý špunt si hrál s balonem v jabloňovém sadě za barákem, mezi stromy natlučený klacek coby břevno, a snil o velkém fotbale. Narvané stadiony a on, Jan Koller ze Smetanovy Lhoty, střílí gól, co pohne světem. Kdo to jako kluk takhle neměl… Jenže jemu se to fakt povedlo. Prožil víc, než si vysnil. O všem, upřímně a otevřeně, vypráví ve své první autorizované knize. Vychází ve speciální knižní edici deníku Sport a jmenuje se příznačně: Koller. Byl to víc než sen. Koupit ji můžete také ZDE>>>
Fotbalista a člověk s výjimečným příběhem. Ještě v jednadvaceti Jan Koller třídil v protiatomovém bunkru mince a sportoval jenom na žízeň. Tu uměl mít pořádnou. Teď o něm každý fanda sportu ví, že nikdo nevstřelil v národním dresu více gólů než on. Cesta, kterou musel projít, je mimořádná. Docela dobrý důvod pro knihu, ne?
Ta kniha je čerstvě na trhu. Vyšla ve speciální edici deníku Sport a nese podtitul Byl to víc než sen. „Název opravdu sedí. Protože mně se o něčem takovém ani nesnilo,“ přiznává Jan Koller. „Beru to tak, že tohle je moje první knížka. Sice už nějaké vyšly, ale tahle je první, na níž jsem se podílel. Všechno, co v ní říkám, je pravda,“ tvrdí.
A to, co v ní říká, nenudí. „Vzal jsem to od dětství ve Smetanově Lhotě, přes divokou pubertu, nevynechal jsem žádné angažmá. Mluvil jsem otevřeně o vztazích v klubech, mezi hráči. Nevyhnul jsem se citlivému konfliktu ve Spartě, nevynechal jsem ani Hedviku a své dcery. Vyprávěl jsem i o penězích, které jsem si vydělal. Musím říct, že mě až překvapilo, co všechno jsem o sobě napovídal.“
Tak co třeba?
Jak se narodilo stěhování z Prahy do Smetanovy Lhoty a proč svého tátu Petra přirovnává k Josefu Vinklářovi z Chalupářů.
Jak se vracel s výučním listem a od radosti tak trochu netrefil cestu domů…
Že ve Spartě se musel pořádně, ale pořádně rozčílit, aby se nad něj přestali povyšovat.
Že Pavel Nedvěd se už na Letné od jiných odlišoval.
Jak si v Lokerenu pořád dokola přidával po tréninku.
Proč nevěřili, že se v Anderlechtu prosadí.
Jak v Borussii vycházel s Tomášem Rosickým.
Jak se v Dortmundu potýkal se zloději.
Proč nutně potřeboval, aby mu trenéři věřili.
Proč vykal reprezentačnímu trenéru Chovancovi, i když s ním hrál v jednom týmu.
Jak prožíval báječnou éru pod trenérem Brücknerem.
Na kolika penězích začínal ve Spartě a jak si polepšil v Dortmundu i jinde, a proč už nepůjčuje.
A taky proč se nakonec z Monaka vrátil do Česka.
Co neprozradil on, pověděli ti, kteří ho kariérou provázeli. Třeba historka od Tygra v podání Vladimíra Šmicera – o pivo v ní nebude nouze – stojí za to. „Byl tam Andreas Köpke a pořád opakoval Umglaublich!“ směje se Šmicer ještě po letech.
Kollerovy vzpomínky doplňuje velké množství fotografií, včetně těch dosud nepublikovaných z dětství či ze soukromí. Nechybí ani bohatá statistická příloha.
Kniha vznikala i na hřišti ve Smetanově Lhotě. Zrovna v tu chvíli tam parta šesti kluků hrála na dvě. Jan Koller je pozoroval a do hlavy mu skákaly klučičí vzpomínky. „Jako my. Akorát že nás bylo asi pětkrát tolik,“ poví. „Byl bych rád, kdyby tahle moje knížka třeba i ukázala dětem, že sportování dává smysl a že když člověk máká, může to dotáhnout daleko.“
Jemu se to podařilo. Za 115 let odehrál český nebo československý národní tým 808 zápasů. Nikdo v nich nedokázal vstřelit víc gólů než Jan Koller – pětapadesát. Muž s výjimečným příběhem.
Můžete si ho přečíst.
Knihu Koller: Byl to víc než sen můžete koupit ZDE>>>
Na co v ní taky najdete odpověď?
Na které slavné atlety si jako kluk hrál za barákem?
Kterou prazvláštní hru si vymyslel s vlakovými jízdenkami?
Jakou neobvyklou sázku měl v Lokerenu se dvěma fanoušky?
Kde se jeho táta cítil jako Karel Gott?
Proč jeho první trenér František Kubec považuje bratra Petra za lepšího fotbalistu?
Který kanadský žert mu provedl Tomasz Radzinski v Anderlechtu?
Proč ho dal kustod Jiří Šíma na jeden pokoj s Pavlem Horváthem?
Které zvíře si pekli lidé na ulici v Rusku?
Jaký byl trenér Matthias Sammer?
Jak vycházel s Pavlem Nedvědem?
Jak vypadá jeho Ideální jedenáctka?
