Z uzavřené klece se přesunul na otevřené prostranství fotbalového hřiště. Bojovník Jiří Procházka naskočil na posledních deset minut do utkání okresního přeboru mezi Hostěradicemi a Prosiměřicemi. Domácí Družstevník nakonec v napínavém zápase zvítězil 4:3 a osmadvacetiletý bijec se dokonce dostal do vyložené šance. Hlavičku po rohovém kopu ale nasměroval vedle. „Sám jsem tomu nechtěl věřit,“ krčil rameny zápasník. Vítěznou radost si však pokazit nenechal.
Jméno zápasníka Jiřího Procházky na soupisce a projekt, při němž zápasy okresního přeboru přenáší s profesionálním komentářem Česká televize, přilákaly do Hostěradic spoustu fanoušků. Ti energicky podporovali domácí Družstevník, stejně jako nejúspěšnější český MMA váleční z lavičky. Hrou byl takřka zhypnotizovaný, a když se na konci zápasu dostal na hřiště, nevypustil jediný souboj. I po finálním hvizdu musel dlouho zůstat ve střehu, diváci si totiž s místním rodákem chtěli udělat fotku, nebo se alespoň pobavit.
Jak se vám líbilo naskočit po dlouhé době opět do fotbalového zápasu?
„No, já měl hlavně před zápasem trochu nervy. (směje se) Nebo ne nervy, ale po souboji s Dominickem Reyesem jsem myslím jedno nebo dvě utkání za Hostěradice odehrál. A vždycky jsem to ze startu napálil a hýbal jsem se trochu jinak, než je u fotbalisty zvykem. Zapojoval jsem tam trochu moc vrchní část těla.“
To říkal i Petr Švancara, že bylo vidět, že jste bojovník.
„No, přesně tak. A to jsem v sobě musel hnedka secvaknout. Abych nezačal plýtvat energií, protože když útočník čeká na šance, tak tam pak musí střemhlav vletět, zasprintovat. Ale hrálo se mi skvěle, jsem rád, že jsme to dotáhli do vítězného konce.“
Takže vám ani fotbal nechybí, když si občas zahrajete?
„To vůbec. Mám to jako takové uvolnění. Nějak na tom nelpím, spíš mně je opravdu dobře v kolektivu mezi klukama.“
Zápas jste začínal na lavičce. Nebylo nepříjemné, že jste nemohl týmu pomoci? Hodně jste to prožíval.
„Je to tak. Ale vím, že hráli fakt dobře. I Radek Burger i Míra Čech udělali dobrou, výbornou práci. Takže by byla blbost střídat je dřív.“
Pak jste ale naskočil a v nastavení se dostal do velké šance. Hlavičku z malého vápna jste ale poslal kousek vedle branky…
„Sám jsem tomu nechtěl věřit. Když jsem viděl ten kopnutý roh a letící míč. Skočil jsem tam a všiml si, že mě nikdo nehlídá. Měl jsem opravdu vyloženou šanci dát gól a nešel jsem do toho balónu úplně skrz…Šel jsem do toho lehce. To se při takové akci nesmí stát, člověk prostě musí chtít dát gól, ne jenom jakože. Pak mě to dost štvalo, že jsem tu šanci nevyužil, ale je to pro mě poučení i do bojových sportů, že musím jít fakt skrz. Naplno. Když šance přijde, tak zarvat a jít si pro to. Vítězství!“
Na střídačce jste zběsile fandil. Zavzpomínal jste na časy, když jste chodil na fotbal jako chuligán?
„To už jsem nechal nějak úplně za sebou, ale tady mě to prostě spojuje s klukama. To jde samo od srdce.“
Jak se na toto období zpětně díváte? Přece jen jste se sportovně i mentálně ohromně posunul.
„Pohlížím na to tak, že člověk chce vždycky někam patřit. A chuligánství mu nabídne sílu ducha té grupy. Už to samo o sobě, jedna velká skupina se stejnou myšlenkou, to dává člověku sílu. Ale nedá se u toho zůstat dlouho, protože člověk musí najít smysl v individuálním chování. Tohle je taková kratochvíle nebo hobby, ale nesmí se z toho dělat něco víc.“
Jak se vám líbila atmosféra?
„Úžasná. Myslím si, že tomu mohli dát ještě víc, ale bylo to dobrý. (zasměje se) Bylo to super. Na konci pustili fanoušci světlice a pyrotechniku, to musí být.“
Dá se náročnost fotbalu porovnat s MMA?
(směje se) „Ha, absolutně ne. Fotbal je takové jednostranné zatížení. Člověk prostě celou dobu běhá, běhá a občas zapne na větší motor. Pro někoho z MMA, jako jsem já, je to trochu nezvyk, ale dokážu se rychle přizpůsobit. Ale myslím si, že kdyby to bylo opačně, tak ta kondiční příprava svalů do MMA je úplně jinde.“
Určitě ale do přípravy zařazujete i jiné sporty.
„Běhání, plavání, občas jízdu na kole. Někdy zařadím i výšlapy.“
Na konci října vás možná čeká zápas. Jste totiž v pozici náhradníka pro titulovou bitvu Jana Blachowicze s Gloverem Teixeirou. Jak to prožíváte, že se blíží čas boje, ale možná vlastně žádný nebude?
„Úplně na to kašlu, jestli ten zápas bude nebo ne. Snažím se zlepšovat věci, které jsme si s týmem zadali. V základu samozřejmě makat na fýze, makat na strategii a chci se prostě rozvíjet. Pokouším se na to dívat úplně z jiné strany, ta pauza mi dala možnost začít bojování vnímat z jiné perspektivy, a to jsem potřeboval. To mi dodává nový dech do MMA.“
Kdy nastoupíte do plného tréninku?
„Poslední měsíc před zápasem už chci všechny akce úplně odstřihnout. Věnovat se s týmem jen třem položkám, které jsme si zadali na papír na začátku měsíce a makat na nich.“
Jaké tři položky?
„To jsou naše interní tři věci, které jsme si zadali. Jsou to kontra medicíny na Blachowicze i na Teixeiru i, co tam chci rozvinout ve svém stylu. Není to jenom o tom, připravovat se na ně, ale především vypilovat chyby, které jsem měl, a stály mě hodně v předešlých duelech.“
Potencionální protivníky nějak blíže studujete?
„Vůbec ne. Mám nasledované zápasy, ale jinak ne.“
„Měl jsem opravdu vyloženou šanci dát gól a nešel jsem do toho balónu úplně skrz…Šel jsem do toho lehce. To se při takové akci nesmí stát.“
„Fotbal je takové jednostranné zatížení. Člověk prostě celou dobu běhá, běhá a občas zapne na větší motor. Pro někoho z MMA, jako jsem já, je to trochu nezvyk, ale dokážu se rychle přizpůsobit.“
Petr Švancara: Nadváha a neobratnost k vesnickému fotbalu patří
„Viděl jsem zápas z lavičky fakt zblízka. Při každém balónu šlo na Jirkovi vidět, že ho chce uhrát kvalitně. To, že makal, to tak u bojovníků prostě je. Ale byla na něm vidět zodpovědnost, že si váží šance, že může hrát. To ho možná stálo ten gól, protože měl stoprocentní šanci. Za každou cenu chtěl ale mančaftu pomoct, což mu ve finále uškodilo při té příležitosti.
Na druhou stranu dobře pro Fortunu, protože hodně lidí to zkusilo vsadit a Jirka by je tady udělal o něco bohatší. Ale jsem poslední, kdo mu může něco vytýkat. V kariéře jsem dal hlavou jeden gól ve druhé a jeden v první lize. Na to, že mám dohromady 500 startů v těch soutěžích, je to tragédie, takže mu úplně rozumím. Celkově to je ale jeden z nejlepších projektů, který fotbal vymyslel. Má regionální dopad, lidi to baví a bylo to super. Je tam 150 zkažených balónů, neobratnost, nadváha, a to k vesnickému fotbalu všechno patří.“
