Třicátý říjen je pro Argentinu posvátné datum. Toho dne se v roce 1960 narodil král fotbalových rebelů Diego Maradona. Loni v listopadu zemřel, dnešní jednašedesáté narozeniny jsou jeho první posmrtné. Pro svoji zemi zůstává nedotknutelnou legendou: Diegův rodný dům před pár dny vláda zařadila mezi národní památky. Argentinci ovšem víc řeší jiná, daleko všednější témata. Na pozadí toho všeho běží únavný kolotoč vyšetřování a soudů souvisejících s Maradonovou smrtí.
Zrezlý plot s květinami od vděčných fanoušků, modrobílá argentinská vlajka se sluncem uprostřed a jednoduchý domeček. Primitivní dvířka sotva drží pohromadě a v okně je napůl stažená venkovní roleta, která v téhle poloze už asi zůstane napořád. Ve Villa Fiorito, chudinské čtvrti na jih od centra Buenos Aires, takových stavbiček najdete plno. Tahle je ale výjimečná: oprýskanou zeď zdobí kresba černovlasého chlapíka v argentinském dresu. A když si přečtete nápis La Casa de D10S, hned pochopíte.
Rodný dům Diega Maradony.
„Tady začal můj sen,“ s nostalgií říkal jeden z nejslavnějších fotbalistů všech dob.
Casa natal de Diego Maradona už patří do seznamu národních památek, ve středu o tom rozhodla argentinská vláda. Do nebe tím poslala dárek k dnešním narozeninám, které už nejslavnější Argentinec ve světě živých neoslaví. Poslední, šedesáté, měl před rokem. Na kulatiny ale moc dlouho nevzpomínal: zkraje loňského listopadu musel na operaci kvůli krvácení do mozku a tři týdny nato zemřel. Jeho srdce se navždy zastavilo kvůli akutnímu plicnímu edému, který zhuntované tělo legendárního bohéma fatálně paralyzoval.
Na betonovém plácku kousek od domu Maradonova dětství parta kluků mastí fotbal. Jako kdysi velký Diego. Čiperně proplouvají mezi oranžovými kužely a na tváři mají úsměv. Proč ne, i z Villa Fiorito může vést cesta do světa.
Ani ne rok po Maradonově smrti je v jeho zemi všechno jinak. Bylo by troufalé tvrdit, že se na něj zapomíná; je to vůbec možné? Ovšem přinejmenším se už netruchlí tak jako na konci temného roku 2020.
Život jde dál.
Nejbolavější téma současnosti: pandemie koronaviru. I v Argentině čísla neustále letí nahoru. S tím souvisí ekonomické trable, které země měla už před nástupem covidu. Argentinci víc než Diega řeší i třeba politiku. Blíží se tradiční volby v polovině mandátu vlády, obmění se polovina sněmovny a třetina senátu.
Dcery vs. právník
Jakkoliv paradoxně to může znít, Maradonův odkaz nejvíc připomínají nekonečné soudní tahanice, z kterých se tak trochu stává telenovela. Pořád se vyšetřují okolnosti loňské smrti, v případu bylo namočených mimo jiné sedm zdravotníků v čele s Diegovým osobním lékařem Leopoldem Luquem. „Neudělal nic, za co by měl cítit vinu. Vždycky se staral o Maradonovo zdraví a pokaždé, když ho zavolali, šel a pomohl,“ hájil Luqueho jeho právník Julio Rivas.
Doktor Luque a jeho pobočníci byli obviněni z úmyslného zabití: podle květnového závěru lékařské rady Maradona před smrtí neměl dostatečnou péči a minimálně posledních dvanáct hodin se o něj nikdo nestaral, což země brala jako skandál. Jedna z verzí dokonce mluví o tom, že ačkoli Diego měl problémy se srdcem, dostal léky na zrychlení tepu.
Na důkladné vyšetření všech okolností konce svého idolu tlačili taky fanoušci, v březnu jich stovky demonstrovaly v ulicích Buenos Aires. Mimochodem, přišla i Maradonova exmanželka Claudia a dcery Dalma s Gianinnou. Vyšetřovací spis nakonec nabobtnal na sedmdesát stran.
A ještě jedna klíčová postava: Matias Morla. Poslední Maradonův právník u prokurátora vypovídal v pondělí. Má silné soupeřky – Diegovy dcery, které advokáta viní z otcovy smrti. Jeden spor už s Morlou prohrály, soud zkraje září zamítl jejich nárok na komerční používání jména Maradona. „Justice jen prosadila Diegovu vůli, která bude navždy respektována,“ vzkázal Morla.
Fanoušci klubu Gimnasia y Esgrima, Maradonovy poslední trenérské štace, vleklé soudní šarády neřeší. Jejich tým si hlídá střed tabulky Primera División a v noci na zítřek českého času symbolicky hraje v aréně Boky Juniors, odkud jednadvacetiletý Diego v létě 1982 vyrazil do Barcelony. Dál to znáte: osudové angažmá v Neapoli, mistr světa, kolotoč nablýskaných večírků, drogy, alkohol, dámy…
Svatozář na zdi
K prvnímu výročí Maradonovy smrti se chystá i jedna velká fotbalová pieta. Barcelona a Boca Juniors odehrají přátelák na Diegovu počest, sváteční zápas bude v prosinci hostit Saúdská Arábie.
Vsaďte se, že se bude dívat i Alfredo Segatori. Že ho neznáte? Dva týdny po Maradonově smrti hrdě představil dvacet metrů vysokou a čtyřicet metrů širokou nástěnnou malbu, chcete-li murál. Výjev vypadá takhle: Diego se spokojeně usmívá, nad hlavou má svatozář a na tyči drží kultovní míč Azteca, s kterým Argentinci vyhráli mistrovství světa 1986. Murál najdete v La Boca, dělnické čtvrti Buenos Aires. „Diego je moje náboženství,“ vyznal se holohlavý vousáč Segatori.
Pro Argentinu je náboženstvím fotbal. V létě si vychutnala první triumf na Copa América po dlouhých osmadvaceti letech a první pro Lionela Messiho, kterého doma neustále srovnávají s ikonickým Diegem. Jejich osudy se znovu protnou příští rok před Vánoci, až se bude v Kataru hrát o trůn pro krále fotbalového světa. Argentina na něm naposledy seděla v šestaosmdesátém – díky nevšedním kouzlům čaroděje Maradony a jeho ruky, o které tvrdil, že je boží.
Kdepak, vážně se na něj nedá zapomenout.
Bude se platit „Maradonou“?
V Česku se k placení používají bankovky s Karlem IV., Františkem Palackým či T. G. Masarykem, Argentinci by v peněžence mohli nosit Diega Maradonu. Už dva týdny po jeho smrti to navrhovala senátorka Norma Durangová. Na líci bankovky v hodnotě tisíc pesos (v přepočtu zhruba 220 korun) chtěla Maradonovu tvář a na rubu jeden z jeho slavných gólů ve čtvrtfinále zlatého mistrovství světa 1986 proti Anglii. Nezmínila, zda by šlo o mytickou „boží“ ruku, nebo úchvatný slalom přes polovinu hřiště. První varianta hned měla spoustu odpůrců, kteří ji vnímali jako schvalování porušování fair play. „Chceme Diega připomenout v dobrém i zlém, je to nejslavnější Argentinec,“ vysvětlovala Durangová, jež v nové bankovce viděla i potenciální turistický suvenýr. Realita po jedenácti měsících? Na argentinské bankovce s nejvyšší hodnotou zatím zůstává národní pták, hrnčiřík prostý. Objevily se i odvážnější návrhy: třeba, že by Diego mohl být vyobrazený s trofejí pro světové šampiony na nové bankovce v hodnotě deset tisíc pesos. Podpisy na petici rychle přibývaly, ovšem „Maradonou“ se pořád ještě neplatí.
