Po vynesení osvobozujícího rozsudku s radostí přijal Peltovu gratulaci. Miroslav Jansta, předseda ČUS, svého souputníka lituje. „Za co tady je on, to dělala ministryně Valachová veřejně,“ říká. Jeden z nejvlivnějších sportovních funkcionářů v zemi trvá na tom, že největší chybu v celé kauze vytvořilo ministerstvo svou nekompetentností.
Jak hodnotíte verdikt?
„Jsem spokojený, protože se v našem případě ukázala pravda. Paní soudkyně přesně popsala všechno, co probíhalo. Soudní líčení bylo veřejné, takže se všichni mohli přesvědčit, že všechno, co paní soudkyně říkala, se tak opravdu stalo.“
Asi vám spadl kámen ze srdce…
„Vždycky spadne kámen ze srdce, když prokážete nevinu.“
Zvažujete, že budete žádat o náhradu škody?
„Ještě bude jedno kolo u Vrchního soudu. O náhradu můžeme žádat, až když je rozsudek pravomocný.“
Kde se stala chyba, že případ skončil u soudu?
„Na ministerstvu. Investiční program III neměl být nikdy vypsán. Nebyl připravený, byl vyhlášen bez pravidel. Byla tam nekvalifikovanost, chaotičnost a možná i úmysl. Aby to bylo pochopeno: stát prostřednictvím ministryně nenastavil transparentní podmínky, nestanovil, jakým způsobem se mají rozdělovat peníze. My jsme na to upozornili, protože došlo k brutální manipulaci, a stát nás prostřednictvím státního zastupitelství zažaloval. Tedy ten, kdo na něco upozorní, je obžalovaný. To je paradox celého soudního procesu.“
Co říkáte na verdikt pro Miroslava Peltu?
„Je mi ho líto.“
Je podle vás vinen?
„To soudí soud.“
Přijde vám to přísné?
„Investice předtím probíhaly a řešily se na Národní radě pro sport, protože investic do sportu obecně bylo málo. Tlak z celé republiky byl silný. Ministryně Valachová do toho bohužel zatáhla obce a politiky, což předtím nebylo. Předtím dávaly doporučení svazy. Ona oslovila hejtmany, ať jí sdělí preference. Ať si vyberou investice, ať jí doporučí, co chtějí. Za co tady stojí Pelta, to dělala paní ministryně Valachová veřejně. Tam to bylo v pořádku, tady ne.“
Měla by tedy být stíhaná bývalá ministryně Valachová?
„Ne ne ne, to neříkám. Jenom poukazuju na to, že někdo něco mohl a někdo něco nemohl.“
