Jakub Konečný
17. ledna 2022 • 15:38

Hezoučký skončil ve 21 letech: Fotbal mě vyplivl. Stres v něm je pořád

Vstoupit do diskuse
3
TOP VIDEA
Martin Fenin ve Studiu iSport o Frankfurtu i vazbě v Barceloně
SESTŘIH: Slovácko - Sparta 3:1. Domácí získali premiérový pohár
VŠECHNA VIDEA ZDE

Prošel Spartou i Plzní, ale jeho kariéra se nakonec smrskla na pouhé dva prvoligové starty za slovenskou Senici. Pak musel Pavel Hezoučký kvůli epilepsii oznámit v jedenadvaceti letech konec. Dál už to nešlo. „Sice mě to pořád mrzí a mrzet mě to bude dlouho, ale byl to správný krok,“ říká bývalý ofenzivní talent.



Nový majitel Dynama Vladimír Koubek při svém nástupu zmínil Pavla Hezoučkého jako posledního odchovance Českých Budějovic, který se prosadil. Demonstroval to na jeho umístění v anketě TOP 50 teenagerů deníku Sport. „Zaznamenal jsem to,“ culí se číslo 25 z roku 2017.

Co jste tomu říkal?
„Samozřejmě se to čte hezky, ta slova mě potěšila. Ale moje kariéra, byť byla krátká, mohla být určitě bohatější, šlo z toho dostat víc. Skončil jsem předčasně kvůli epilepsii, ale předtím jsem mohl udělat některé kroky jinak a mohlo se to ubírat jiným směrem.“

V čem vás epilepsie konkrétně omezovala?
„Pravá část nervové soustavy mi nefunguje, jak by měla. Zezačátku to bylo znát jen přes noc, ale postupně se to začalo projevovat i přes den, křeče v ruce jsem měl i při tréninku nebo při zápase. To je počáteční stadium záchvatu, ale limitovalo mě to. Nebylo mi to příjemné, takže jsem si řekl, že zdraví je přednější a dal jsem mu přednost. Sice mě to pořád mrzí a mrzet mě to bude dlouho, ale byl to správný krok. Dostal jsem silnější medikaci a můj stav se zlepšuje, musím to zaklepat.“

Takže to byla spíš psychická záležitost?
„Limitovalo mě to psychicky i fyzicky. Když mám náročnější, stresovější období, projevuje se mi epilepsie častěji. A řekněme si pravdu – ve fotbale je stres pořád. Člověk musí každý trénink podávat výkon, aby trenérovi a vedení ukázal, že se na něj mohou spolehnout. Byl jsem v neustálém napětí a poslední dobou se to projevovalo fakt hodně, zvlášť naposled v Senici byl velký tlak.“

Dostal jste někdy na hřišti záchvat?
„Díky lékům to v mém případě nikdy tak daleko nedošlo, zastavilo se to vždy u křečí do ruky. Ale třeba kvůli Danovi Hložkovi, staršímu bratrovi Adama, přijela na Strahov sanitka několikrát na hřiště a bylo to hodně nepříjemné. I to nakonec hrálo v mém rozhodování roli.“

Bylo to těžké rozhodnutí, seknout s fotbalem v 21 letech?
„Určitě. Byl jsem zrovna zraněný, měl jsem přetržené vazy v kotníku a hodně času na přemýšlení, protože jsem trávil celou dobu sám v posilovně. Rodilo se mi to v hlavě měsíc, než jsem dospěl k rozhodnutí. Konzultoval jsem to s lékařem v nemocnici na Homolce, který mi už když mě coby osmnáctiletého přijímal, hrát fotbal nedoporučil. Takže jsem dal na jeho rady.“

Vám lékaři zjistili epilepsii až v osmnácti?
„Ne, už ve dvanácti. Ale až v osmnácti mi našli správnou medikaci a léčbu.“

Třeba s rodiči jste tak závažné rozhodnutí neřešil?
„V tu dobu jsem byl chvíli v Senici, chvíli u nás doma, bylo to takové přelétavé. Řešil jsem to s rodiči, s agentem i trenérem. Skládal jsem si pro a proti. Ve výsledku jsem došel k závěru, že zdraví je jen jedno. Jsem obyčejnej kluk, který se nepotřebuje za něčím hnát, chci být hlavně zdravý. Usoudil jsem, že tohle pro mě bude nejlepší.“

Takže toho nelitujete?
„Lituju toho pořád a budu ještě hodně dlouho, ale myslím si, že jsem se rozhodl správně. Odmalička jsem se nad něčím hnal, podřizoval jsem fotbalu všechno, měl to být můj odkaz. A pak jsem během jednoho měsíce lusknul prsty a najednou to nebylo, což je škoda.“

Bylo to aspoň trochu snazší proto, že se vaše kariéra neubírala směrem, který všichni očekávali?
„Taky. Zlom nastal, když jsem odešel ze Sparty do Plzně. Nerad to říkám a na něco se vymlouvám, ale odchod ze Sparty nebyl krok správným směrem. V Plzni jsem sice zažil tři krásné roky, super trenéry i spoluhráče, ale ve Spartě to za trenérů Kriega a Brabce přece jen šlapalo úplně jinak. Bylo to jinak nastavené. Moje kariéra se pak začala ubírat jiným směrem, než bych chtěl. Ale už to nevrátím a samozřejmě jde všechno za mnou. Bylo to moje rozhodnutí.“

Pavel Hezoučký ukončil kariéru už v 21 letech
Pavel Hezoučký ukončil kariéru už v 21 letech

Stejně jako odejít v patnácti z Českých Budějovic do Sparty. To byl dobrý krok?
„Pro mě ten nejlepší, protože to, co mi dala Sparta, mi nedal nikdo. Když tedy nebudu počítat pana Šustra, který mi dal hodně i po lidské stránce. Za Spartu jsem strašně rád a vděčný.“

Jak vám seděl náročný šéf sparťanské akademie Jaroslav Hřebík?
„Jeho odkaz je na Strahově znát, musím říct, že je to pan Šéf fotbalu. Práce s mládeží ve Spartě je podle mě nejlepší v republice celkově, nebál bych se říct, že je na evropské úrovni. Zázemí pro kluky je tam perfektní.“

A nenarážel jste se svým pojetím fotbalu? Dopředu vás to bavilo, dozadu už tolik ne…
„Z Dynama jsem byl zvyklý, že všechno, co jsem na hřišti odpracoval, bylo dopředu. Když jsem přišel do Sparty, nikoho nezajímalo, jak jsem šikovný a co umím s balonem, byly dané systémy a úkoly, které jsem musel plnit. Je pravda, že zezačátku jsem s tím bojoval, ale pan Krieg mi to hodně rychle vysvětlil. Nasměroval mě, že se má bránit a postupně jsem si na to zvykl.“

Proč jste tedy ze Sparty odcházel?
„Ve Spartě mi končila smlouva, řešilo se co a jak. Byl jsem na dovolené v Řecku a přišla nabídka z Viktorie Plzeň, která o mě stála už dřív. Končil jsem i školu, takže jsem řešil spoustu faktorů. A rozhodl jsem se pro Plzeň. Nechci říct, že jsem se rozhodl špatně, ale asi by bývalo bylo lepší pro mě zůstat ve Spartě.

Dočtěte si celý článek a získejte neomezený přístup k obsahu na iSport.cz!

S předplatným Premium Plus budete mít exkluzivní videa, zákulisní informace i analýzy. První měsíc jen za  1 Kč.

Chci předplatné Premium
Vstoupit do diskuse
3
Články odjinud


Články odjinud