Černá perla. Evropský Pelé. Černý panter. Tohle je jen část uctivých přezdívek, které patřily Eusébiovi. Jeden z nejslavnějších fotbalistů všech dob by dnes oslavil osmdesátiny, zemřel v lednu 2014. Příběh nezastavitelného čarostřelce má i českou stopu: byl přítelem Josefa Masopusta, jemuž přímo na hřišti gratuloval ke Zlatému míči. Pak už slavil on – se svojí milovanou Benfikou.
Všichni se na studeném Strahově choulili do teplých kabátů, jen Eusébio z autobusu vystoupil v bílé košili a svetru. Nasoukal se do dresu s desítkou na zádech, zavázal si kopačky a při nástupu na plac se pokřižoval. Jako kdyby tušil, že jeho Benfice bude v bitvě s pražskou Duklou hodně horko. A ještě pohled do kalendáře: 13. března 1963.
Odveta čtvrtfinále Poháru mistrů evropských zemí, předchůdce dnešní Ligy mistrů, měla slavnostní předehru. Josef Masopust, lídr našlapané Dukly a vicemistrů světa 1962, převzal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Byla to sváteční chvíle, tohle se předtím nikomu z Československa nepovedlo.
První gratulant? Hádáte správně, Eusébio. Jednadvacetiletý kouzelník z afrického Mosambiku, tehdejší portugalské kolonie, ve Zlatém míči skončil hned za Masopustem druhý. I díky tomu, že ve dvaašedesátém dvěma góly pomohl Benfice obrátit památné finále Poháru mistrů s Realem Madrid. „Z 2:3 na 5:3 pro Benfiku a nejlepší zápas, který jsem v životě viděl,“ vyznal se Masopust.
„Josef byl lepší než já, hrál na těžší pozici uprostřed hřiště. Já jen dával góly, měl jsem to snadné,“ smál se Eusébio před jedenácti lety na oslavě Masopustových osmdesátin. „Musel jsem přijet a obejmout ho.“
Společně si mohli zavzpomínat třeba na třiašedesátý. Pro Benfiku pražská bezgólová remíza v součtu s předchozí výhrou ředchozí 2:1 v Lisabonu znamenala postup do semifinále. Eusébio a spol. po sobě v euforii skákali jako malí kluci. „Nedivte se, Dukla tenkrát měla neskutečně silný tým v čele s báječným Josefem,“ znovu se poklonil kamarádovi Masopustovi. „Byla příšerná zima, sněžilo a museli jsme se hodně snažit, abychom ukopali postupový výsledek.“
Chlapík s kulatou tváří si ještě třikrát zahrál o trofej z Poháru mistrů, ale s Benfikou pokaždé odcházel poražený. V květnu 1963 mu sveřepý hlídač Giovanni Trapattoni z AC Milán dovolil jediný gól. Dva roky nato zůstal proti milánskému Interu na nule i proto, že se kvůli dešti hrálo v jedné velké bažině. Netrefil se ani v osmašedesátém, což si dlouho vyčítal; nemuselo by se hrát prodloužení, v kterém byl lepší Manchester United.
Mimochodem, tušíte, že před štacemi v Severní Americe málem hrál v Interu Milán? Ďábelsky rychlý útočník s magickou pravačkou už měl v kapse smlouvu na tři miliony dolarů, ale z přestupu sešlo: „Italové si to rozmysleli, tenkrát ještě nechtěli cizince.“ Nevadí, čtrnáct let byl ikonou Benfiky, s níž vyhrál jedenáct titulů, a sedmkrát se stal nejlepším střelcem portugalské ligy.
V pětašedesátém se dočkal Zlatého míče a mohl vyhrát i napřesrok, kdyby Bobby Charlton nedotáhl Anglii ke zlatu na domácím mistrovství světa. Byl to i Eusébiův turnaj: nasázel devět gólů a Portugalsko slavilo bronz, což je i v éře Cristiana Ronalda pořád jeho nejlepší výsledek na MS. V kvalifikaci muselo vyřadit mimo jiné Československo – a asi vás nepřekvapí, že o výhře v Bratislavě rozhodl právě Eusébio.
Kdo ví, jak by to bez něj v Anglii dopadlo. Portugalci ve čtvrtfinále se Severní Koreou nečekaně prohrávali už o tři branky, jenže pak… Eusébio 1:3, Eusébio 2:3, Eusébio 3:3, Eusébio 4:3. Čtyři zásahy během dvaatřiceti minut!
Jak že to o sobě říkal? „Já jen dával góly.“
Eusébio
Celé jméno: Eusébio da Silva Ferreira
Narozen: 25. ledna 1942 v Lourenco Marques (dnešní Maputo)
Zemřel: 5. ledna 2014 v Lisabonu (71 let)
Post: útočník
Hráčská kariéra: Sporting Lourenco Marques/Mosambik (1957-1960), Benfica Lisabon/Portugalsko (19611975), Boston Minutemen/USA (1975), Monterrey/Mexiko (1975), Toronto Metros-Croatia/Kanada (1975-1976), Beira-Mar/Portugalsko (1976), Las Vegas Quicksilvers/ USA (1976-1977), Uniao de Tomar/ Portugalsko (1977-1978), New Jersey Americans/USA (1978-1979)
Reprezentace: 64 zápasů/41 gólů
Největší úspěchy: bronz z MS 1966, vítěz Poháru mistrů evropských zemí 1962, 11x mistr Portugalska (1961, 1963-1965, 1967-1969, 1971-1973, 1975), mistr Mosambiku 1960, vítěz NASL 1976, vítěz Zlatého míče 1965, nejlepší střelec MS 1966 (9 gólů), 7x nejlepší střelec portugalské ligy (1964-1968, 1970, 1973)
